Le Smoking od Yves Saint Laurenta. 60 let obleku, který definoval moderní ženu

New York, rok 1966. Před vyhlášenou restaurací La Côte Basque zastavuje vůz, z něhož vystupuje společenská ikona Nan Kempner. Má na sobě nejnovější kreaci od Yves Saint Laurenta – kalhotový kostým Le Smoking. Když však kráčí k hlavnímu sálu, cesta se jí uzavírá. Provozní s chladným výrazem oznamuje, že žena v kalhotách je v těchto prostorách nepřípustným úkazem.

Nan Kempner reaguje s odzbrojující grácií a bleskovým vtipem. Přímo v předsálí si svléká kalhoty a zůstává pouze v elegantním, prodlouženém saku, které v tu vteřinu proměňuje v odvážné minišaty. Dveře se otevírají. Tento moment dokonale ilustruje tehdejší paradox: zatímco odhalená stehna byla společensky přijatelná, kalhoty jako symbol mužské moci představovaly pro establishment hrozbu. Saint Laurent tehdy neusiloval o pouhou provokaci; jeho záměrem bylo nabídnout ženám stejnou svobodu pohybu a pocit sebevědomí, jaký byl pro muže samozřejmostí.

Ani v Paříži nebyla cesta k emancipovanému šatníku přímočará. Ve stejném roce, kdy představil smoking, otevírá na rue de Tournon butik Saint Laurent rive gauche. Byl to přelomový okamžik: poprvé v historii otevřel salon vysokého krejčovství butik s konfekcí. Saint Laurent tím vynesl módu z nedobytných salonů haute couture přímo do ulic. 

Návrhář byl dlouho fascinován tím, jak herečky jako Marlene Dietrich nosily ve 30. letech pánské obleky. Nechtěl ale ženy jen obléknout do mužských šatů; jeho vizí bylo vytvořit pánský styl znovu, tentokrát přímo pro ženské tělo. Právě v tomto období začíná Saint Laurent mluvit o tom, že móda pomíjí, ale styl je věčný – a smoking pro něj byl definicí takového stylu. Věřil, že v něm žena bude vypadat stylově bez ohledu na aktuální trendy. 

Společnost však v první polovině šedesátých let stále narážela na předsudky. V Paříži technicky stále platilo nařízení z napoleonské éry, které ženám zakazovalo nosit kalhoty na veřejnosti. Saint Laurentovy múzy, Loulou de la Falaise či Betty Catroux, se v jeho kalhotových modelech v hotelech jako Ritz setkávaly s tichým odporem a byly vykazovány k baru. Skutečné osvobození přišlo až s květnem roku 1968, kdy studentské bouře a společenský otřes definitivně smetly konzervativní hodnoty. 

Yves Saint Laurent, rodák z prosluněného alžírského Oranu, vnesl do světa vysoké krejčoviny světlo a cit pro čisté proporce. Le Smoking nebyl jen kopií mužského oděvu; byl to jeho rafinovaný překlad do ženského jazyka. Zdůrazněná ramena, ostře definovaný pás a materiály, které tělo spíše rámují, než aby ho jen zakrývaly. Sexualita v jeho podání přestala pojednávat o odhalování kůže a stala se otázkou postoje. Tuto novou nezávislost později mistrně stvrdil fotograf Helmut Newton svými snímky v nočních kulisách Paříže. Silueta ostrá jako břitva a cigareta v ruce se staly vizuálním manifestem moderní ženy. 

Pokud existuje moment, kdy se Le Smoking stal nesmrtelným, pak je to 12. květen 1971 v Saint-Tropez. Bianca Jagger tehdy šokovala svět, když ke svatbě s Mickem Jaggerem nezvolila nadýchanou róbu, ale sněhobílé sako Le Smoking. Měla ho oblečené přímo na nahém těle, doplněné splývavou sukní a širokým kloboukem se závojem. Bianca tehdy nebyla jen nevěstou, byla ztělesněním moderní elegance, která nepotřebuje krajky, aby vyjádřila svou sílu. 

Le Smoking se pro Saint Laurenta stal natolik zásadním, že jej v různých variacích zahrnoval do každé své kolekce až do ledna 2002, kdy v Centre Pompidou proběhla jeho monumentální retrospektivní přehlídka. Byl to konec jedné éry. Saint Laurent tehdy linii haute couture definitivně uzavřel a odešel do ústraní svého pařížského sídla, kde 1. června 2008 podlehl rakovině mozku. Vysoká krejčovina pod touto značkou pak utichla na dlouhých třináct let, než ji v roce 2015 nakrátko a ve velmi exkluzivní formě oživil Hedi Slimane.

Dnes už smoking nepotřebuje obhajobu. Z kdysi radikálního gesta se stal suverénní základ moderního šatníku – silueta, která bez námahy přežila éru power dressingu osmdesátých let i současný sochařský minimalismus pod vedením Anthonyho Vaccarella. To, co bylo manifestem, je dnes architekturou stylu: proměnlivou, ale pevnou v postoji. Smoking se adaptuje s každou sezonou, aniž by ztratil svou esenci, a dává ženě svobodu být, kýmkoli jen chce – autoritou, svůdnou ikonou i nenucenou minimalistkou, a to bez jediného kompromisu v eleganci.