Marilyn Monroe, Rihanna, Kim Kardashian... Proč každá nosila a nosí nahé šaty

Termín nahé šaty se poprvé objevil ve 30. letech 20.století. Pobuřují nás dnes ještě? Já bych řekla, že spíše ne. Jistě, debatu ještě dokážou rozvířit outfity Bianky Censori, australské architekty a návrhářky, partnerky kontroverzního rappera Kanyeho Westa. Ta se na veřejnosti po boku manžela objevovala nahá nebo téměř nahá, a kolem páru se tak rozvířily spekulace jak o jejich vztahové dynamice, tak o specifických kinks a dalších faktorech, jež se obracejí spíše k tématu všeobecných tabu, morálky společnosti, spektáklu a jeho hranic.

Nahé večerní šaty jsou aktuálně v podání hereček a jiných celebrit převážně vkusnou záležitostí. Od pobouření nad nimi jsme se jako společnost výrazně posunuli, protože odvážné šaty už nejsou jen statementem, skrze který se jejich nositelka vymezovala vůči bigotní středostavovské morálce, nebo feministickým vyjádřením. Nahé šaty jsou dnes i prostě a jednoduše oslavou ženského těla nebo cílenou provokací a snahou upoutat pozornost. Proč ne? Jako vždy platí, že nezáleží jen na tom, kdo a kdy šaty vynese, ale také, kdo se dívá. A náš zrak se na jedné straně otupil vlivem bulváru v kombinaci se sociálními sítěmi, na druhé straně paradoxně už umí jednotlivé vrstvy společenských významů nahých šatů rozklíčovat.

Herečky se tak dnes v nahých šatech objevují na červených kobercích běžně a ukazují je spíše jako oslavu precizního designu a couture. Jeden příklad za všechny? Herečka Dakota Johnson, jež se poslední dobou v nahých šatech našla i mimo red carpet a inspiruje se boho šik stylem průkopnice nahé nonšalance v podání Jane Birkin.

Jestli dnes můžeme považovat některou z celebrit za královnu nahých šatů, pak to bude jistě Kim Kardashian. To ona si před pár lety nechala na MET Gala doručit originál historických šatů Marilyn Monroe, v nichž zpívala narozeninové přání J. F. Kennedymu a za všeobecného rozruchu v nich přišla na červený koberec. Známý je také její další model z MET Gala, tentokrát od značky Mugler z roku 2019, jenž ji obepínal jako pavučinka a na jejím těle rozehrál vysoce svůdnou hru díky křišťálovým kapkám. 

Nahé momenty na červeném koberci nejsou cizí ani Kiminým sestrám, například Kylie a Kendall.

Od konce nultých let a především pak během let desátých jsme nahé šaty vídali úplně běžně. Objevovaly se na červených kobercích ne jako výjimky, ale jako stálice. Kultura poháněná bulvárem a senzací a také nástup sociálních médií nás otupily a nahé šaty jako by pomalu ztrácely na síle snad proto, že jich všude bylo požehnaně. Nosila je Britney Spears, Miley Cyrus i Rihanna.

Poslední jmenovaná ovšem dokázala jít ještě o krok dál: díky variacím na nahé oblékání se jí povedlo otevřít debatu nad tím, jak by se vlastně měla oblékat těhotná žena. Mnohé totiž její výrazné břicho v nahých šatech pobouřilo, jiní a jiné jej naopak kvitovali s tím, že na těhotenství přece není nic pobuřujícího, naopak. Rihanně se tak povedlo díky nahým šatům prolomit další společenské tabu. A to se počítá.

Od devadesátých let se stoupající kulturou bulváru, kdy se shock-value rozhodně počítala, se nejrůznější popové a rapové hvězdy neváhaly chopit příležitosti ukázat se v co nejodvážnějších nahých modelech. Lil Kim nebo Rose McGowan patří určitě k těm nejcitovanějším. Dnes na tuto linii navazují nonkonformní hvězdy, jako je Doja Cat nebo Brooke Candy. 

Největší revoluci ovšem způsobila v roce 2 000 zpěvačka a herečka Jennifer Lopez, když na předávání cen Grammy nakráčela v zelené róbě s motivem džungle od Versace. Její model tehdy zafungoval tak mocně a tolik lidí ho chtělo vidět, že díky němu Google vymyslel a vyvinul vyhledávání podle fotek.

Jak módu včetně trendu nahých šatů masivně ovlivňuje popkultura, začalo být nejvíce patrné od devadesátých let. Filmová komedie Bezmocná (1995) se stala díky kostýmům Mony May naprosto ikonickou a dodnes citovanou biblí devadesátkového dívčího stylu. Co na tom, že se tak teenageři ve skutečnosti neoblékali? Stylizace středoškolských studentek do kostkovaných kostýmků a kabelek Chanel na telefony a láhve stvořila zcela nový styl. Film navíc vědomě pracuje s tehdejší vysokou módou, cituje se Alaïa nebo třeba Calvin Klein. Právě krátké nahé minišaty od této značky pomohly potvrdit status slip dressu jakožto jednoho z nejvýraznějších trendů devadesátých let.

A u slip dressů ještě zůstaneme. Asi vůbec nejvíc nahé šaty vynesla v devadesátých letech legendární Kate Moss. Oblékla si je v Londýně v roce 1993 na večírek své modelingové agentury a později uvedla, že netušila, jak moc průsvitné její šaty jsou, dokud na ně nedopadly blesky fotoaparátů. 

Další popkulturní zářez na poli nahých šatů se koncem devadesátých let povedl samozřejmě legendárnímu Sexu ve městě. Nahé šaty (kraťoučký slip dress s odhalenými zády), jež se objevily v první řadě seriálu v dílu, kdy Carrie poprvé podlehne šarmu pana Božského, si následně herečka Sarah Jessica Parker vzala také na červený koberec při příležitosti VH1 Vogue Fashion Awards v roce 1997.

Nejznámější nahé šaty světa? Tak jistě, jsou to ty narozeninové, jež vynesla diva Marilyn Monroe. Vystoupila v nich v Madison Square Garden v roce 1962 při příležitosti 45. narozenin J. F. Kennedyho a byly prý tak těsné, že do nich herečku museli zašít. 

Od padesátých do osmdesátých let ovšem rozhodně nebyla jediná, kdo svou image postavil na odvážném oblékání. Ikona francouzského stylu Jane Birkin, k níž se módní trendy vždy periodicky vrací, byla jednou z prvních, kdo dokázal nahé momenty zakomponovat do své skříně tak přirozeně a nonšalantně, jako my dnes nosíme džíny a tričko. Její bohémský styl se skládal ze dvou poloh: nahé šaty nebo topy a džíny, k tomu košík místo kabelky a rozpuštěné vlasy. Jeden z největších skandálů způsobil její look, který vynesla na premiéru v roce 1989: krátké černé šaty, v nichž jí zcela prosvítalo prádlo. Později se Birkin dala slyšet, že vlastně netušila, jak moc jsou šaty průhledné. Za výsledný efekt prý mohly blesky fotoaparátů. Kate Moss by mohla vyprávět!

Na druhé straně spektra se nachází zpěvačka herečka Cher – ikona okázalého showgirl stylu, jež se zasloužila o reputaci návrháře Boba Mackie, protože právě z jeho skic a návrhů vycházela většina jejích kostýmů na jeviště i na červené koberce. I ten nahý, který se objevil také na titulní stránce magazínu Time v březnu roku 1975 a který o rok dříve Cher slavnostně vynesla na MET Gala.

Dvacátá léta byla v dámské módě ve znamení nových, odvážnějších forem. Pás se snižoval, siluety se zjednodušily a herečky z němých filmů se stávaly prvními módními ikonami. Jedna z nich, Clara Bow, dokázala tehdejší odvážnou módu posunout ještě víc – v roce 1925 se objevila ve filmu My Lady of Whims v průhledné, přiléhavé róbě odhalující dekolt a záda. Šlo o šaty naprosto jiné než ty typické pro flapperky, jež se v té době nosily. Byly delší, ale odhalovaly. Jen zcela jiným způsobem.

S tzv. studiovým systémem, který se v Hollywoodu naplno rozvinul a stvořil pantheon hvězd, které máme dodnes vtisknuté do kolektivní paměti, začal také vzestup kostýmních výtvarníků a výtvarnic. Hollywood nejprve vzhlížel k evropské módě, především k pařížské couture, kterou kopíroval. Francouzská móda byla už tehdy považovaná za standard sofistikovanosti a stylu. Z praktických důvodů, především po velkém krachu na newyorské burze v roce 1929 a následné krizi, začalo být jasné, že je tento stav neudržitelný, a Hollywood se od třicátých let snažil získat si pozici módního lídra. Nutno říci, že dost úspěšně.

V rámci studiového systému jednotlivé hvězdy patřily konkrétním studiím a podléhaly přísným pravidlům, mezi něž spadalo i oblékání. Filmoví kostyméři tak v této době hvězdy oblékaly nejen na filmové sety, ale také na civilní příležitosti. Jeden z nejznámějších kostymérů a návrhářů, jehož věhlas překročil svět filmu, byl Jean Louis, který tvořil kostýmy i oděvy především pro ikonickou Marlene Dietrich. A z jeho dílny pochází také ten asi nejznámější kus nahých šatů, totiž Happy Birthday Mr. President. Šaty, které si na sebe oblékla Marilyn Monroe při příležitosti oslav narozenin prezidenta Kennedyho. Zajímavostí je, že Dietrich prý na všechny mladší herečky žárlila a nechtěla, aby Louis spolupracoval s nikým jiným než s ní. Tyto legendární šaty pak pro Jeana Louise pomohl naskicovat jeho tehdejší asistent Bob Mackie. Ano, ten, jenž navrhl mnoho legendárních nahých modelů pro Cher.

Termín naked dress se vůbec poprvé objevil ve 30. letech 20. století, ale měl překvapivě jiný význam než dnes. Historička Kimberly Chrisman-Campbell v rozhovoru pro BBC Culture vysvětlila: „Ve 30. letech byl tento termín používán k popisu šatů bez ramínek, protože lidem tehdy připadaly obnažené." Co se týče modelů evokujících nahotu, americká herečka Jean Harlow se ve filmu Bombshell (1933) objevila téměř jako „nahá“ – na sobě měla hedvábnou róbu v krémovém odstínu, jež ji pevně obepínala křivky, a díky zavazování za krkem byly šaty na svou dobu velmi odvážné.