Ďábel nosí Pradu i podruhé a prozrazuje i to, co by nemusel

Že by paparazzi postupně a ještě před uvedením filmu odhalovali to nejlepší, jako se to děje v případě dlouho očekávaného sequelu Ďábel nosí Pradu, tu snad ještě nebylo. O co jde? Samozřejmě že o módu. Přestože zpočátku bylo zábavné sledovat, jaké kombinace Andrea Sachs a Miranda Priestly po dvaceti letech předvedou, situace se dost změnila a uživatelé na internetu si naopak začínají klást otázku, nakolik je správné fotit herce a herečky během každé venkovní scény.

A je to otázka více než příhodná, když vezmeme v potaz, že jde o film, jenž se stal legendou i díky kostýmům jednotlivých postav. Určitě si vzpomínáte na Andiin blankytný svetřík, který nosila ještě jako začínající stážistka, slavné šaty Valentino, které si nakonec nikdy neoblékla Emily, kozačky Chanel, jež znamenaly přechod z outsiderky na insiderku, Mirandiny maxikabelky, které s ležérní razancí odhazovala spolu s elegantními svrchníky na stoly svých asistentek. Ďábel nosí Pradu je kultovním počinem současné kinematografie, dokonale popkulturním a oblíbeným i pro nekonečné debaty, které můžeme vést nad každým jedním outfitem nebo kombinací doplňků. Jeho móda se nám většinou líbí, ale někdy ji nesneseme, spojuje nás i rozděluje. Ale především jde o módu, která s námi zůstane už napořád i přes všechny změny kreativních ředitelů nebo prchavost trendů. Kouzlo tohoto snímku tkví ve schopnosti legendární kostymérky Patricie Field, která je zapojená i do jeho pokračování, doručit divákům módu, která dalece překračuje aktuální trendy, jež by samy o sobě ve zkoušce časem neobstály.

Co nám tedy zbyde, když nám už teď téměř každý den prozrazují fotku za fotkou jednu z nejdůležitějších součástí filmu, který má jít do kin až v květnu 2026? Na co se my, milovníci módy, odkojení původním filmem, máme ještě těšit? Jedině na vývoj našich oblíbených postav, který byl už tak jako tak popsán ve druhé knížce Lauren Weisberger, na níž se pokračování zakládá, a to možná s menšími úpravami pro stříbrné plátno.

Jakmile se dostane ven jakákoli fotka, která zvěčňuje Meryl Street nebo Anne Hathaway, okamžitě se začne šířit jako nekontrolovaný požár: proběhne sítěmi, weby, magazíny, aby dokázala uspokojit publikum, jež každý nový look oblíbeného castu s nadšením vítá především proto, aby jej mohlo do aleluja komentovat a porovnávat s minulostí. Porovnávání je přitom většinou mimo, protože všechny postavy se v příběhu nevyhnutelně posunuly: Miranda se stala vydavatelskou legendou, ale jak to tak vypadá, je u konce s dechem. Andrea neboli Andy po odchodu z pozice asistentky pracuje jako redaktorka a Emily se realizuje ve světě reklamy, kde se jí daří úspěšně šplhat po korporátním žebříku. Všechny by mohly nosit před dvaceti lety naprosto nemyslitelné kousky i proto, že se ve filmu i ve skutečnosti posunuly a dnes jsou prostě někým jiným. Tohle by nás nemělo zas tolik překvapovat. 

Hodně se mluvilo například o scéně situované do newyorského přírodovědného muzea, které se pro tuto příležitost proměnilo v událost nápadně podobnou Met Gala s názvem Runway – Spring Florals. Jméno samozřejmě se špetkou ironie odkazuje na Mirandinu slavnou hlášku a mění ji ve slogan vítězství. A sama Miranda se zde objevuje ve zcela nové verzi – ve výrazně rudých saténových botách na vysokých podpatcích, jejichž odstín cituje slavné lodičky s „ďábelským“ podpatkem z plakátu k prvnímu filmu. A nejen to, na sobě má také rudou večerní róbu ve stylu Met Gala a doprovází ji Nigel Kipling (Stanley Tucci). Jde o zachycení dokonale teatrálního okamžiku, který jako by oslavoval vývoj této legendární postavy.

A co teprve total Dior look, v němž už jsme viděli Emily, spousta kancelářských outfitů Andy, první záběry Mirandy v autě... Už teď máme v paměti vypálených mnoho kostýmů z natáčených scén, protože některé momenty byly v zákulisí už vyfotografovány a rozšířeny, a my si tak můžeme představovat, co všechno se stane a co všechno bude v novém filmu jinak. 

Je vysoké riziko, že se necháte zlákat spoilery, obzvlášť pokud jste jako já milovníci módy. Pro nás je obzvlášť těžké čemukoli, co se jí týká, na sociálních sítích utéct. A tak všichni mluví o prvním proužkovaném kostýmku Andrey, o její kabelce Valentino a samozřejmě o prvním zachycení Mirandy v ulicích New Yorku těsně předtím, než vstoupí do (fiktivní) redakce magazínu Runway. Algoritmus tomu rozhodně napomáhá a neúnavně nám ukazuje každou zprávu spojenou s filmem jen proto, že už jsme předtím strávili spoustu času analyzováním instagramových příspěvků i online článků na toto téma. Je to prostě past. Nikomu sice neublíží, ale popírá všeobecně uznávanou myšlenku, že s hladem roste chuť. Ale co se stane, když obojí zmizí?