V backstagi s Ewou Farnou. Jak vznikaly kostýmy pro největší koncert její kariéry

Do Edenu přijíždíme s kameramankou a fotografkou den před začátkem koncertu. Stadion je zatím poloprázdný, technici dolaďují poslední detaily. Všude kolem panuje soustředěný chaos, který znají jen ti, kdo někdy stáli za vznikem velké show. V útrobách stadionu ale panuje úplně jiná atmosféra. Klid před bouří. A právě tam, v šatně (kde jinak sedávají hráči Slavie, než vyjdou na trávník) plné kostýmů, kostymérů pod vedením stylisty a posledních příprav, za námi přichází samotná Ewa Farna. „Moc vás tady vítám,“ mluví klidně, drží v ruce kelímek s matchou, a když jí předám náš časopis, usměje se přesně tak, jak ji její fanoušci znají. Bezprostředně, autenticky a s tou energií, která se z této místnosti přelije i na samotný koncert.

Není náhoda, že se celý projekt odehrává právě v Edenu. „Od začátku jedeme linku toho, že Eva patří do ráje. Ewa v Edenu jako koncert je podobný tomu, že Eva byla první ženou v ráji a já jsem první českou zpěvačkou, která má stadionový koncert. Protože moje jméno náhodou sedí k biblickému příběhu, trošku jsme toho využili,“ vysvětluje. Motiv jablek a červené barvy proto prostupuje celým koncertem. „Máme všude jablka, mošty, stage je červená. Chtěli jsme, aby všechno hrálo dohromady.“

Jen pár kroků od nás visí na stojanech kostýmy, které fanoušci uvidí až za několik hodin. Každý z nich představuje jinou kapitolu koncertního příběhu. A také důkaz, že Ewa má o každém detailu velmi jasnou představu. „Já do všeho mluvím,“ směje se bez váhání. „Jsem tak trochu extrémní control freak. A tím, že to celé nese moje jméno, do všeho zasahuju možná až moc.“ Není to ale kontrola pro kontrolu samotnou. Jak cítím od samotného začátku povídání, pro Ewu je důležitá autenticita. „Když si někdo koupí lístek na koncert nebo pustí moji písničku, je tam moje jméno. A já ho nezměním. Takže ve všem musím mít svůj autentický otisk.“ Na kostýmech spolupracovala se stylistou Zdeňkem Markem, který oslovil několik českých návrhářů. „Poprvé jsme pracovali se Zuzanou Kubíčkovou. Byla jsem u ní v ateliéru a byla jsem úplně nadšená. A samozřejmě je tu Lukáš Krnáč, se kterým jsem už spolupracovala při koncertu v O2 areně. V jeho věcech se na pódiu cítím skvěle.“

Jeden z prvních outfitů nese podpis právě Lukáše Krnáče. Denim doplněný kameny Preciosa působí přesně tak, jak Ewa popisuje sama sebe. „Ten denim v kombinaci s leskem pro mě na stage strašně funguje. Cítím se v tom svá. Je to trošku otrhané, trošku rock'n'roll.“ Na rukávech se navíc objevuje nápis ADHD. „To je název mé nové desky, která vychází 15. června,“ prozrazuje s úsměvem. Je vidět, že pro ni kostým není jen součástí show. Každý detail vypráví část příběhu téhle ženy, která si plní svůj sen. 

Přestože na stojanech visí několik výrazných modelů, jen jeden z nich doprovodí vysoké podpatky. „Tohle je jediný outfit na podpatcích. Všechny ostatní jsem škrtla.“ Důvod je jednoduchý. „Molo měří pětapadesát metrů. Potřebuju běhat, tančit, být svobodná. Podpatky mě na koncertě strašně omezují.“ Právě proto většina modelů vznikala s ohledem na pohyb. „Potřebuju být grounded. Potřebuju mít energii, kterou můžu lidem odevzdat.“  Mezi kostýmy okamžitě vyniká výrazný modrý model od Zuzany Kubíčkové. Péřový outfit působí jako něco z haute couture přehlídky a překvapil i samotnou Ewu. „Já vůbec nejsem typ člověka na peří,“ směje se. Pak se ale na okamžik zastaví. „Když jsem si to oblékla, říkala jsem si: To je krásný.“ Celý model je monochromaticky modrý, doplněný rukavicemi ve stejném odstínu. „Ta modrá bude na pódiu krásně zářit.“

Jedna část koncertu zavede diváky zpět na úplný začátek Ewiny kariéry. Kostým? Obyčejné džínové kraťasy (její vlastní), bílé tričko a tenisky. „Tohle je vlastně Ewa ve čtrnácti,“ vysvětluje. „Vracíme se k písničkám z prvních dvou desek. Je to návrat do dětského pokojíčku.“ A právě jednoduchost tohoto outfitu působí možná nejsilněji. Vedle třpytivých krystalů, peří a scénických modelů připomíná začátek příběhu, který ji přivedl až na tento stadion.

Mezi všemi modely na stojanech okamžitě upoutá pozornost jeden z nejvýraznějších outfitů večera – džínový komplet saka a šortek od návrháře Lukáše Macháčka. Právě ten bude součástí jedné z energických koncertních pasáží a dokonale vystihuje spojení módy a showmanshipu, na kterém si Ewa zakládá. „Lukáš vytvořil tenhle úžasný denimový komplet a já jsem se do něj zamilovala na první pohled,“ říká. „Je výrazný, ale pořád jsem to já. Není to kostým, za který bych se schovala.“ Na štítek navíc Lukáš vyšil korálky jméno zpěvačky. Gesto, které ji dojalo.

Nejkrásnější příběh ale možná patří závěrečnému outfitu. Původně měl vypadat úplně jinak. „Měli jsme normálně korzetové kalhotové šaty přes bílé tričko. A když jsme je při zkoušce svlékali, látka z korzetu prostě spadla dolů.“ Nastalo ticho. A pak přišlo uvědomění. „Oba jsme se Zdeňkem dívali a říkali si: ,To je vlastně hrozně dobrý.'“ Tak vznikl model, který dnes působí jako módní moment hodný Met Gala. „Tohle miluju nejvíc. Když něco vznikne omylem.“ Návrhářka Zuzana Kubíčková souhlasila, a tak má Ewa nakonec zcela neplánovaný outfit.

Během koncertu se Ewa převlékne pětkrát. Na každé zastávce stadionu čeká improvizovaná převlékací stanice. „Jsou tam zrcadla, světla, make-up, vlasy a dva lidi na převlek.“ Všechno musí fungovat na sekundy přesně. „Připomíná mi to Formuli 1. Auto zajede do boxů a během pár vteřin se všechno musí stihnout.“ A právě tenhle druh stresu miluje. „Přijde mi to strašně efektní.“

Krátce před odchodem na další zkoušku se ještě vracíme k samotnému stadionu. Jaké to bylo poprvé vstoupit na hotovou scénu? Na chvíli se odmlčí. „Včera mě to dojalo.“ Po roce a půl plánování najednou stála před něčím, co do té doby existovalo jen na papíře. „Vidět to všechno postavené bylo strašně silné.“ Pak ale dodává větu, která možná nejlépe vystihuje celý den: „Stejně pořád přemýšlím, co by ještě šlo udělat líp.“

A právě v tom je možná kouzlo Ewy Farné. I ve chvíli, kdy stojí na prahu historického koncertu, který přepisuje českou hudební scénu, zůstává pořád tou holkou, která chce mít jistotu, že pro své publikum udělala maximum. Když odcházíme ze šatny, kostýmy už čekají na svou velkou chvíli. Za pár hodin budou zářit pod reflektory před desítkami tisíc lidí. A po návštěvě backstage je jasné, že za každým z nich se skrývá mnohem víc než jen doplněk k písničce. Skrývá se v nich kus Ewy samotné.