Jane Fonda o nové kampani pro H&M a návodu na štěstí (nejen) po osmdesátce

„Každý den, když vystupuji z auta, děkuji Bohu, že mám silná stehna a že jsem cvičila, abych si je udržela,“ říká Jane Fonda se svým typickým chraplavým smíchem. 

Ale vážně, tato dáma letos oslaví pětaosmdesátiny a pořád tvrdě pracuje, aby se udržela v kondici, navíc stále pokračuje v demokratizaci fitness. A její nejnovější počin? Síly spojila s H&M Move, zbrusu novou značkou švédského oděvního giganta, která si klade za cíl zpřístupnit stylové, funkční a technicky inovativní cvičební oblečení širové veřejnosti.

„Líbí se mi jejich filozofie move wear, nikoliv sports wear, protože nejde o sport nebo atletiku,“ vysvětluje Fonda, která v kampani H&M Move vystupuje společně s choreografem JaQuelem Knightem, vizionářem, který se podílel na klipech Beyoncé Single Ladies a Formation. „Vše je jen o pohybu, který udržuje vaše tělo zdravé a silné.“

V současné společnosti, kde je upřednostňováno mládí, představuje Fonda ambiciózní vizi vitality vyššího věku. Jak jednou řekla: „V šedesáti můžete být staří, a v pětaosmdesáti můžete být mladí.“ Sama je toho živoucím důkazem.

H&M Move se zaměřuje na to, čemu říkají „rozhýbat celý svět“. To je něco, čemu se věnuji podstatnou část svého života. Zdá se, že to pro mě má smysl, protože mi bude pětaosmdesát. A i když jsem již byla mladší, vím lépe než dřív, že bez ohledu na to, kolik vám je, kdo jste nebo kde se nacházíte, je naprosto zásadní udržovat se v pohybu způsobem, který odpovídá vašemu věku.

Před čtyřmi lety jsem si dala slib, který jsem dodržela: Nebudu si kupovat nové oblečení. Jsem prostě přesvědčená, že je příliš mnoho konzumu a že příliš mnoho plýtváme a vyhazujeme. Ale rozumím tomu, že si lidé z nejrůznějších důvodů nové oblečení koupit musí. A právě proto jsem souhlasila s tím, že se spojím s H&M, už jen proto, že se opravdu snaží být udržitenou značkou. Snaží se vytvářet pozitivní dopad na planetu pomocí dodavatelského řetězce, který sahá od designu přes výrobu, inovace materiálů až po zásilky a pracovní podmínky zaměstnanců. Jakmile mě přesvědčili, že to s péčí o to všechno myslí vážně, souhlasila jsem se spoluprací, protože je důležité, aby se i velká společnost jako H&M stala cirkulární. 

Začalo to baletem. Žila jsem v New Yorku. Měla jsem přítele, který byl jazzový tanečník a učil na škole Paula Taylora. Tak jsem s ním chodila na hodiny a uvědomila jsem si, že jazzový tanec ani moderní tanec nejsou nic pro mě. Ale hned naproti přes chodbu sídlila třída baletu. Tam jsem začala chodit, panečku, to bylo ono. Vplula jsem do toho. Moje tělo se při jednotlivých lekcích měnilo. Balet jsem dělala skoro denně. Pak jsem točila film s Michaelem Douglasem The China Syndrome, jenže jsem ke konci natáčení spadla a zlomila si nohu. Nějakou dobu jsem ji měla v sádře. A protože mi zbýval jen měsíc do odstartování příprav filmu California Suite, ve kterém jsem měla mít na sobě bikiny, musela jsem začít něco dělat, ale balet nepřipadal v úvahu. Když se mi noha uzdravila, má nevlastní matka se zmínila o hodinách, které vede jistá Leni Cazden ve studiu Gildy Marx. Vyrazila jsem tedy na lekci a zjistila, že to má obrovský efekt. Takže jsem pokračovala a s Leni jsme se později rozhodly, že založíme vlastní studio. Fascinovalo mě, jak to lidé přijali. Možná se nechali strhnout, že chtěli zhubnout, ale některé ženy se mi pak mezi řečí chlubily: „Už nepotřebuju inzulin na cukrovku,“ nebo: „Poprvé jsem se postavila před šéfa, protože jsem najednou měla svaly na rukou!“ Pokaždé mě zaplavila ohromná radost.

Pro mě je nejdůležitější spánek. Každou noc spím osm nebo devět hodin. Jím poměrně zdravě. Hodně jsem omezila červené maso, ale i ryby, protože se jejich počty celkově snižují. Jím hlavně zeleninu, saláty, čerstvé potraviny. Když jsem byla mladá, neuvědomovala jsem si, jak jsou tyto věci důležité. Brala jsem vše jako samozřejmost. Dnes, když vystupuji z auta, děkuji Bohu, že mám silná stehna a že jsem cvičila, abych si je silná udržela. Když couvám s autem a musím se ohlédnout přes rameno, jsem vděčná, že můžu otočit hlavu, a nebolí to. 

No, za prvé chci, aby se mladí lidé přestali bát stárnutí. Nejde totiž o věk. Důležité je zdraví. Mně je skoro osmdesát pět let, ale jsem v kondici, zdravá, a stará si tolik nepřipadám. Stáří neznamená, že se budete muset vzdát života, zábavy, přítele nebo přítelkyně, navazování nových přátelství nebo čehokoliv, co máte rádi. Myslím, že seriál Grace a Frankie dává lidem, zejména ženám, velkou naději. Proto všem vždycky rovnou hlásím, kolik mi opravdu je. Chci, aby si to uvědomili.