Riot grrrl a další holky, co se nebály křičet. Pocta ženám 90‘s alt-rocku

Pojďte se spolu s námi inspirovat ženami, které se nebály nejen mluvit, ale také hlasitě křičet. Ženami, které dávaly v devadesátkách průchod vzteku nebo prostě jen chtěly zpívat a tvořit bez ohledu na gender a okolnosti. Ať už je to pozdější nositelka hned dvou ocenění Mercury Prize PJ Harvey, která se také věnuje malování i psaní, multitalentovaná Björk, nebo průkopnice Kim Gordon, která před několika lety zaujala široké čtenářské publikum otevřenými memoáry Holka v kapele. Dlouho předtím, než se feminismus díky Instagramu a popovým hvězdám stal zase relevantním tématem, tu byly ony – ženy převážně z americké nezávislé hudební scény, z kapel jako L7, Bikini Kill nebo Hole, bez nichž by nebyl grunge (a možná ani legendární Nirvana). 

Riot grrrl hnutí odstartovalo s třetí vlnou feminismu a znamenalo nejen punk a politické postoje, jejichž středobodem byla ženská frustrace a emoce do té doby akceptovatelné jen u mužských rockerů, ale také svébytný vizuální styl, jež se později propsal do mainstreamu. Jedním z nejvýraznějších prvků, které si některé z „hlasitých holek“ oblíbily, bylo využívání holčičí estetiky. Převrátily používání krajek, růžové a volánků, aby s kytarou a mikrofonem mohly osvobozeně vykřičet, že nepotřebují pusu na dobrou noc a pochválit. Že jsou O. K. tak, jak jsou. Kombinace punkových prvků, triček s fotkami kapel, barevných vlasů s roztomilými sponkami, nadýchaných mini šatů a roztrhaných punčoch tvořily kontrasty vyprávějící o osvobozeném světě bez patriarchátu, ale jedním dechem ukazovaly, jak je aktuální stav pro ženy k nepřežití.

Pojďte se s námi podívat na ty, kdo tvořily nejen hudební, módní, ale také společenskou historii.