Písek s olejem, rtuť i bláto. Dlouhá cesta, kterou ušel opalovací krém, než se vetřel do vaší kůže

Už kolem roku 400 př. n. l. hledali řečtí atleti způsob, jak ochránit kůži před působením slunečních paprsků. A během příprav na olympijské hry zjistili, že se nespálí, pokud se potřou směsí olivového oleje a písku. Staří Egypťané zase vsázeli na mazání s obsahem výtažků z rýže, jasmínu nebo vlčích máků. Když Kryštof Kolumbus v roce 1492 zakotvil u Haiti, poznamenal si: „Na ostrově Hispaniola se místní obyvatelstvo chrání před sluncem tak, že si barví tělo. Muži černou barvou, ženy rudou.“ Co přesně si na tělo domorodci natírali? Ricinový olej! A aby mazání vybarvili dočerna, přimíchali do něj třeba kořen mahagonovníku. Do červené varianty zase přidávali rumělku neboli sulfid rtuťnatý.

První opalovací krém na světě viděl australský trh. U jeho zrodu stál v roce 1932 chemik H. A. Milton Blake, majitel společnosti Hamilton Laboratories. Evropanky si mohly podobného pomocníka pořídit o čtyři roky později, a to zásluhou chemika Eugèna Schuellera, zakladatele společnosti L’Oréal. Konzistencí připomínaly přípravky pastu, navíc lepily a nevábně voněly. 

V USA poprvé namíchali mazání proti slunci v roce 1944. Výrobek měl primárně sloužit pro vojáky působící v tropických oblastech Tichomoří. Vyznačoval se omezenou účinností, byl červený, lepkavý a připomínal vazelínu. V padesátých letech stávající substanci vylepšila firma Coppertone, která krém proslavila pomocí gigantické reklamy: V roce 1959 po celých Spojených státech vyrostly billboardy, na kterých představila tzv. Coppertone Girl. Kreslenou blonďatou holčičku s copánky, která zírá na svého kokršpaněla, jak jí stahuje modré plavky a odhaluje hýždě, o tón světlejší než zbytek těla. Slogan hlásal: „Nebuď bledá!“ Tváří kampaně se stala i tříletá Jodie Foster.

Estée Lauder, zakladatelka luxusní kosmetické značky, od dětství trpěla fobií ze slunce, maminka totiž dívce neustále vtloukala do hlavy, že nesmí vycházet z domu bez rukavic a slunečníku. „Jestli jsem na světě někdy něco nenáviděla, tak to byly matčiny příšerné slunečníky,“ netajila se Estée. Aby se paraplat definitivně zbavila, představila světu opalovací oleje i mléka a vyvinula hypoalergenní řadu pro problémovou pleť. Mimochodem, v téhle oblasti jí konkurovala Helena Rubinstein.

Za tvůrce opalovacího krému v moderní podobě, jakou známe dnes, je považován švýcarský chemik Franz Greiter. V roce 1946 představil Gletscher Crème. Výrobek pojmenoval podle hory, na které dostal úpal. V roce 1962 do výrobku navíc přimíchal ochranný faktor (č. 2). A v roce 1977 ještě stvořil první voděodolný krém.

Vědci tvrdí, že kvůli opalovacím přípravkům se kůže dnešních lidí nedokáže zcela přizpůsobit stále větší intenzitě slunečního záření, jako tomu bylo v dobách, kdy opalovací přípravky ještě neexistovaly. Pokud má výrobek ochranný faktor 10, znamená to, že propustí 10 % nebezpečného záření. Faktor 50 propustí jen 2 % záření, faktor 100 maximálně jedno procento. Odborníci rozhodně nedoporučují slunění mezi desátou a šestnáctou hodinou. V tomto čase buďte určitě ve stínu, s kloboukem a slunečními brýlemi. Mějte přitom na paměti, že ultrafialové záření se odráží i od písku nebo od vodní hladiny, ani pod slunečníkem nejste tudíž chráněni na 100 %! Ještě bedlivěji na opalovací krém myslete na horách. Po každých 300 výškových metrech totiž roste intenzita záření o 4 %. Do hor proto volte opalovací krém s vysokým ochranným faktorem.

A víte, jak se chrání před sluncem Křováci z pouště Kalahari? Natírají se blátem, které je prošpikované minerály. Pokožku tak nejen chrání, ale i blahodárně vyživují.