Když se make-up stane terapií. Proč nás líčení tolik uklidňuje

Že make-up není jen povrchní záležitostí, to samozřejmě my ve Vogue moc dobře víme. Ale že je na toto téma vypracovaná i odborná studie, nás zaujalo ještě více. Jeden z nejpřesvědčivějších výzkumů přichází z Brazílie. Vědecká práce na téma Effect of Makeup Use on Depressive Symptoms ukázala, že u žen, které nebyly dříve zvyklé se líčit, vedlo zavedení pravidelné aplikace make‑upu k trvalému snížení depresivních symptomů, a to průměrně o 8,3 % podle Zungova indexu (Zung Self-Rating Depression Scale je klinicky ověřený psychologický nástroj, který se používá k hodnocení míry depresivních symptomů u dospělých). 

Současně se zlepšilo vnímání vlastního vzhledu (nárůst o 25 % v „mirror testu“) a došlo ke snížení hladiny kortizolu ve slinách o 55 %. Tento výsledek naznačuje, že líčení může mít víc než pouhý estetický efekt. Může totiž působit jako jednoduchý nástroj pro zlepšení psychické pohody a vnímání sebe sama. Překvapivě jednoduché, že?

Výzkumy dále také ukazují, že používání make‑upu je spojeno s vyšším sebevědomím a lepší sociální interakcí. Například studie The Psychological Effects of Makeup přehledně ukazuje, že líčení posiluje vnímání vlastní atraktivity, umožňuje sebevyjádření a podporuje sociální vztahy. Další studie přináší poznání, že kosmetická rutina má efekt podobný mindfulness, protože zaměření se na barvu, texturu přípravku či pohyb štětce přináší stav „flow“ a omezuje rušivé myšlenky. Když si tedy vyhradíme pár minut pro líčení, vytváříme si vlastní moment klidu v chaotickém světě – kontrolujeme malou část dne a tím posilujeme svou vnitřní stabilitu. Až vám příště někdo bude tvrdit, že vám no make-up look sluší více, už se v odpovědi můžete ohánět vědeckým poznáním a fakty, což je o poznání lepší pocit než se kvůli líčení cítit provinile. A to samé platí o nakupování nových líčidel.

Pří líčení však nejde jen o líčidlo či techniku nanášení. Klíč spočívá v záměru a v daném momentu. Když se soustředíme na aplikaci přípravku, jsme plně přítomní v dané chvíli. Líčení lze vnímat jako formu terapie, uvádí výše citovaný článek. Současně jiný článek z The Guardian upozorňuje, že nanášení make-upu není meditací v klasickém smyslu, ale „ritualizovanou vizuální péčí“, která může přinášet podobné efekty jako meditace, tedy zklidnění, zpřítomnění, sebepřijetí. 

Líčení tedy není náhradou psychoterapie, ale může být doplněním péče o sebe, protože využívá oči a hmat k posílení psychické pohody. Na líčení si vždy vyhraňte čas i prostor, v autě při čekání v koloně vám taková „terapie" k užitku nebude.

Make‑up je často vnímán jako maska, ale také jako jazyk, kterým vyjadřujeme, kdo chceme být nebo jak se chceme cítit. Studie The Psychological Factors that Affect Makeup Usage and the Use of Products ukazuje, že líčení může být součástí budování sebepojetí a identity. Tento efekt se projevuje také v tom, že ženy, které se líčí, bývají vnímány ostatními jako atraktivnější, kompetentnější či společensky schopnější. Když tedy sáhneme pro rtěnku nebo po řasence, nemusí jít jen o vzhled. Jde i o akt, kterým potvrzujeme svou přítomnost a svoji hodnotu. 

Líčení tak už není jen přípravou na den či večer, ale i gestem, které vám může nabídnout víc: klid, sebevědomí, zpřítomnění. Když si vytvoříte denní kosmetický rituál a vyhradíte si čas pro sebe, uznáváte, že si zasloužíte péči – vizuální i psychickou. Samozřejmě, líčení nenahrazuje psychoterapii nebo jiné formy odborné pomoci, ale může být jednoduchou metodou, která vám pomůže znovu navázat kontakt s vaším tělem, myslí a sebedůvěrou. A pak už si ty nové stíny, tvářenku nebo linky nemusíte vyčítat. Děláte to pro sebe.