Natalie Portman: „Každá žena má právo definovat si ženskost po svém“

„Tento dům,“ napsal kdysi Christian Dior o Château de La Colle Noire, „bych si přál mít jako svůj skutečný domov. Místo, kde bych se, dá-li mi Bůh dlouhý život, mohl jednou usadit.“ A není těžké pochopit proč.

Pokud budete mít někdy to štěstí navštívit rozlehlé provensálské sídlo z 19. století, které slavný návrhář v 50. letech minulého století s mimořádnou péčí zrekonstruoval, pravděpodobně zatoužíte po tom samém. Je to výjimečné místo. Zámek s ikonickou šestiúhelníkovou vstupní halou, jejíž kamenná mozaika připomíná větrnou růžici, se otevírá do řady vzdušných místností s vysokými stropy. Interiéry zaplňují starožitnosti, provensálské textilie a jakoby nenucená elegance, která ve skutečnosti vzniká jen díky obrovské dávce pečlivosti.

Venku mezi olivovníky a citrusovníky rozkvétají růže, jasmín i konvalinky a srdcem celého panství je působivá pětačtyřicetimetrová vodní plocha, která téměř dokonale odráží siluetu zámku. Château de La Colle Noire není jen jednou z nejkrásnějších rezidencí v Provence. Je také neoddělitelnou součástí tvůrčího odkazu Christiana Diora. Právě zdejší krajina inspirovala vznik první vůně módního domu Miss Dior, která byla představena už v roce 1947. Není proto snad vhodnějšího místa pro setkání s Natalií Portman, držitelkou Oscara a ambasadorkou Dioru už více než deset let, krátce před uvedením její nové kampaně pro Miss Dior.

Herečka, v pokročilém stadiu těhotenství, přichází v modrobílých babydoll šatech Dior a na vysokých podpatcích (ano, na podpatcích), jako by to pro ni bylo naprosto samozřejmé. Možná by to vlastně nemělo překvapovat. Je to přece žena, která získala Oscara za roli primabaleríny ve filmu Černá labuť. Působí srdečně, přemýšlivě a otevřeně, ale zároveň je znát, že ji zajímá skutečný dialog. Je okouzlující svou přirozeností a vyzařuje klidné sebevědomí, které pramení z dlouholetého vztahu s módním domem Dior. V době, kdy se s ambasadory značek často zachází jako s pomíjivými trendy (jednu sezonu jsou oslavováni a další tiše nahrazeni), představuje Natalie Portman spíše výjimku. Přesto na ní není patrná ani stopa samozřejmosti či uspokojení.

„Elegance domu Dior i odkaz vůně Miss Dior tu byly dávno přede mnou. Tehdy i dnes vnímám jako obrovské štěstí, že jsem se mohla stát jejich součástí,“ říká. Zároveň zdůrazňuje, že jejich vztah už dávno přesáhl běžnou spolupráci mezi značkou a ambasadorkou. „Je to pro mě nesmírně důležité, protože stejně jako u každého dlouhodobého a krásného vztahu přichází s časem něco navíc – společné zkušenosti, vzpomínky a hlubší pouto,“ říká s úsměvem. „Delphine Arnault i Véronique Courtois, generální ředitelka Parfums Christian Dior, se staly významnými ženami v mém životě. Kdykoliv se setkáme, je to jako rodinné shledání. Je mezi námi skutečný pocit blízkosti a sounáležitosti. A myslím, že právě to je pro ženy nesmírně důležité.“

Tento pohled je Natalii Portman vlastní. Dlouhodobě se otevřeně zasazuje o postavení žen a není náhodou, že i samotná vůně Miss Dior vznikla jako pocta Catherine Dior, sestře Christiana Diora a bojovnici francouzského odboje. Parfém, představený krátce po druhé světové válce, měl být symbolem naděje a návratu radosti do života. Téměř o osmdesát let později podle Portman toto poselství neztratilo nic ze své síly. „Pro mě je tato vůně odkazem hledání krásy a naděje i v těch nejtěžších časech. Druhá světová válka byla jedním z nejtemnějších období historie, ale ani dnešní svět není jednoduchý. Kdo ví, jak se na tuto dobu bude jednou vzpomínat. O to důležitější mi připadá oslavovat krásu, radost a všechno, co lidé dokážou vytvořit a nejen to, co dokážou zničit.“

Přestože Portman vnímá paralely mezi minulostí a současností, je přesvědčená, že jedna věc se za poslední desetiletí výrazně proměnila – samotné chápání ženskosti, která vždy stála v samotném srdci Miss Dior. „Je to pojem, který se neustále vyvíjí a měl by být otevřený co nejširší interpretaci každého, kdo se s ním ztotožňuje. Společnost se nás stále snaží uzavírat do různých stereotypů, ale mladší generace ukazuje, že každý může mít k ženskosti vlastní, zcela osobní vztah. A to je nesmírně osvobozující.“

Právě svoboda se během našeho rozhovoru stává nenápadným, ale stále se vracejícím motivem. Debata je intelektuální, nikdy však nepůsobí odtažitě. Plynule přecházíme od role vůní ve filmovém vyprávění – Portman nadšeně zmiňuje legendární stírací parfémové kartičky, které režisér John Waters vytvořil pro svůj film Polyester z roku 1981 – až k nové knize Rebeccy Solnit No Straight Road Takes You There.

„Je úžasná. Rebecca Solnit píše nádherně. Ta kniha je vlastně o naději, ale ne v naivním smyslu.“ Natalie Portman je totiž vášnivou čtenářkou. V roce 2021 založila vlastní knižní klub a mezi své nejoblíbenější současné tituly řadí memoáry Leny Dunham Famesick. „Přečetla jsem je jedním dechem,“ říká a oči se jí rozzáří. „Jsou neuvěřitelně upřímné. A také velkorysé. Když lidé píšou o vztazích, často se stává, že někdo vyjde z příběhu v nelichotivém světle. Tady ale všichni působí lidsky. Máte rádi úplně každého a připomenete si, že jsme všichni nedokonalí, komplikovaní a občas chaotičtí.“

Přesto je těžké si představit, že by právě Natalie Portman působila chaoticky. Zdá se, že všechny své role (herečky, producentky, matky, podnikatelky, ambasadorky a v době našeho setkání také elegantní těhotné ženy, která bez námahy chodí na podpatcích) zvládá s naprostou lehkostí. Jen se tomu zasměje.

„Mám pocit, že každá žena, kterou znám, nosí milion různých klobouků. Neustále přemýšlíte o tom, co musíte udělat někde jinde, zatímco právě řešíte něco úplně jiného. Platí to pro všechny lidi, ale ženy často pečují o rodiče, sourozence nebo přátele, i když samy děti nemají. Vedle toho se věnujete práci, tomu, co milujete, i vlastnímu rozvoji. Jsem vděčná, že můžeme být tolika různými verzemi sebe sama. Ale někdy z toho člověk může mít pocit, že se zblázní,“ směje se. „Život je prostě… všechno.“

S vůní Miss Dior je neodmyslitelně spojená představa romantiky, optimismu a možností a Natalie Portman ji přijímá bez výhrad. „Je to určitě jistý ideál. Zároveň ale souvisí s tím, jakými ženami chceme být – naplno žít, být svobodné, nezávislé, romantické, otevřené světu a plné vášně. Myslím, že v tom všem je kus idealismu. A pokud si dokážete uchovat vášeň, úžas nad světem, zvědavost a víru v ideály, pak jste našli to nejcennější, co dokáže udržet život vzrušující.“