Ze stínu na výsluní

Větrné údolí, pusté a pochmurné, takřka bez závětří, kukuřičné pole, zarostlá mez, strom, keř, dům, bouda či jiné obydlí, tu a tam rozvalina dávného hrádku, hrobka nebo chrám, na některých místech pozůstatky římské vii.“ Vítejte v Římě roku 1764, v době, kdy místo s upadající pověstí navštívil skotský spisovatel Tobias Smollett. Autor drobných pikareskních románů chtěl nasát inspiraci pro své další parodické dílo, ale skončil u krutého popisu svých zklamání, které se obešlo bez špetky vtipu či nadsázky. „Pohled na tuto zemi v jejím současném stavu nemůže než vyvolávat soucit a rozhořčení každé osoby, která má alespoň nějakou představu o její dávné kultivovanosti a úrodnosti.“ Rány neuštědřují věčnému městu jen Smollettova slova. Grafické listy tehdejšího výtvarníka Piranesiho jsou natolik sugestivní, že u evropské aristokracie – jediné skupiny obyvatel, která v osmnáctém století cestovala – vyvolaly rozčarování. Řím je tou dobou na scestí. Město po Napoleonově invazi a únosu papeže ztratilo nejen hlavu církve, ale také punc ráje starověké moudrosti. V úzkých uličkám zbývají jen žebráci, historické centrum se mění ve slum. Navzdory tomu sem přichází skupina Evropanů, kteří se v rozvalinách bývalého středobodu říše snaží hledat a spatřovat krásu. Mladá německá šlechta ze severu (Gen‐Z, jen před dvěma sty lety) jako by cítila nástup romantismu. V tehdy nové části města si tahle komunita staví poblíž Piazza di Spagna palác.

Na tom samém místě lze v Římě přenocovat i dnes. Palác sice většinu atributů sídla z osmnáctého století pozbyl, nicméně slavnou i neslavnou éru věčného města připomíná stále. Společnost Rocco Forte Hotels tu v roce 2019 po nákladné rekonstrukci otevřela Hotel de la Ville, kde se jak temné, tak světlé stránky historie prolínají, a to díky designovému remixu italského architekta Tommasa Ziffera. Ten vzal estetiku doby, v níž budova vznikla, a s pomocí rozmanitých modernistických prvků vytvořil nesourodou, a přesto komplementární souhru různých interiérů. Neoklasicistní starožitné objekty tu střídají archeologické motivy odkazující na bohatou historii Říma a umělecké solitéry z druhé poloviny minulého století. Uprostřed hotelu je okouzlující nádvoří, skryté útočiště, kde se hosté zdánlivě ocitnou daleko od ruchu města. Designér George Carter, který se specializuje na tvorbu zahrad inspirovaných jednoduchou geometrií sedmnáctého století, svým pojetím nádvoří propojil tři budovy do jediného celku. Skutečným klenotem hotelu je apartmá de la Ville v osmém patře, ke kterému vede soukromý výtah. Nachází se tam soukromá sbírka uměleckých děl společnosti Rocco Forte Hotels, která odkazuje na sběratelskou historii paláce.