Versace pod vedením Daria Vitaleho? První indicie prozrazují překvapivé spolupráce

První setkání Daria Vitaleho s nejslavnějším obrazem na světě proběhlo, když mu bylo asi deset let. Monu Lisu spatřil poprvé, když byl v Paříži se svými rodiči, kteří rozvíjeli kulturní instinkty svého předčasně vyspělého syna návštěvami co největšího počtu muzeí, jak dnes se smíchem uvádí. Slovo „spatřil“ je trochu nadsázka, protože ve skutečnosti ji neviděl. Dav lidí před renesančním mistrovským dílem a jeho tehdejší výška mu v tom zabránily. Přesto zážitek v mladém Dariovi zanechal stopu. „Večer jsem i tak odcházel s pocitem, že jsem ji viděl,“ říká zasněně. „Šlo skoro víc o pocit, že jsem byl v její přítomnosti, než o samotné spatření.“

To by byla jedna milá vzpomínka na dětství. Ale pravděpodobně vás víc zajímá samotný Dario Vitale, 41letý rodák z jižní Itálie, který byl letos v březnu jmenován do jedné z nejprestižnějších pozic v módním průmyslu. Stal se hlavním kreativním ředitelem značky Versace. Jak se vyrovnává s vedením módního domu, jehož tak náročného odkazu se ujal? Jak zvládá proměnu nenápadné značky Miu Miu, kterou vedl, na jeden z nejsledovanějších symbolů současné módy? Jaký má vztah s Donatellou? A především, jak bude vypadat „jeho" Versace?

Dario Vitale nám nabízí první odpovědi na poslední otázku v podobě působivého eklektického projektu s názvem Versace Embodied, na němž spolupracovali špičkoví umělci, fotografové a spisovatelé, například Andrea Modica, Camille Vivier, Collier Schorr, Eileen Myles, Stef Mitchell či Steven Meisel. Zdá se, že právě vzpomínka na Monu Lisu poskytuje klíč k pochopení, co chce Dario tímto svým prvním manifestem vyjádřit. „Stále jsem se k té vzpomínce vracel,“ vysvětluje. „Chtěl jsem ,vidět’ Versace, aniž bych Versace viděl, a vytvořit něco, co je spíš o pocitu, zkušenosti a o postoji, který Versace zosobňuje.“ 

Technicky vzato nejde o první vlnu pozornosti pro Versace od jeho nástupu. Ta přišla před čtrnácti dny v Benátkách, když si Amanda Seyfried půjčila od Julie Roberts její look od Versace a pod záminkou udržitelnosti jej vynesla o pár dní později. Ale to, co činí tento projekt výjimečným, je téměř úplná absence samotného produktu.

Namísto módy tu najdeme strohá, a přitom snová zátiší nalezených objektů a emblémů Versace, fotografovaných v okolí sídla značky na milánské via Gesù. Upřímné portréty z portfolia, které vznikalo při několikaměsíční cestě po jižní Itálii. Skici aktů v neomylně „versaceovských“ pózách včetně snímku supermodelky, která je ztělesňuje. Poetické meditace o intimitě. Obrazy z archivů Versace, ale i z italského archeologického muzea. A dokonce i video s queer country vystoupeními v Los Angeles. Výsledek je mimořádně elegantní celek, na čemž se shodli i skeptici. Proč ale Vitale cítil potřebu začít právě tímto projektem? Logicky se nabízí odpověď, že dnešní luxusní domy, jako je Versace, musejí dokázat, že nejsou jen výrobci produktů. Podpora umění, filmů nebo projektů, které vznikají čistě z umělecké motivace, je způsobem, jak potvrdit kulturní relevanci a tím obhájit identitu i cenu značky.

Další mantrou současné módy je pojem „komunita“ a projekt nového kreativního ředitele lze na první pohled číst i v tomto duchu. Přesto nepůsobí jako výsledek hromadné práce interního týmu Versace. Spíše jde o volnou, ale promyšlenou konstelaci odlišných a výrazných tvůrčích hlasů, které instinktivně reagují na zadané téma. „Je to skoro jako večeře s přáteli,“ říká Vitale s nadsázkou. „A téma večera je: Jaký pocit ve vás vzbuzuje Versace?“

Pro návrháře je právě v této výměně otázek a odpovědí obsažen duch značky. „Versace vždy podporovalo lidi, kteří porušují pravidla, ale s grácií,“ vysvětluje. Stejně tak pro něj k DNA této značky neodmyslitelně patří pojem rodiny. „Versace ztělesňuje hodnoty, jaké by měla mít každá rodina,“ říká. „Blízkost, velkorysost, upřímnost, intimitu… ale také dramatičtější polohy: subverzi, konfrontaci, dokonce i hněv.“ Podle Daria jde o esenci života, žitého naplno a bez omluv, i kdyby se to mohlo zdát rozporné. Během rozhovoru se vrací také k pojmům, jako je například „maximalismus“, což je pro něj méně estetická kategorie než spíš přístup k životu plný hojnosti; „mytologie“, a to jak v klasickém smyslu, tak jako nedílná součást současného příběhu Versace; a „sex“, ne jako fyzický akt, ale jako vyjádření emocionální zkušenosti.

„To slovo se nachází v centru mého tvůrčího procesu vždy, když tvořím produkt,“ dodává Vitale. A dává to smysl, návrhář je považován za spoluautora paradoxně ultraženské smyslnosti, která dnes definuje Miu Miu. Mikro-minisukně a krátké pletené svetry se během posledních dvou let staly nejen hitem, ale i součástí současného módního slovníku. Sex však pro něj není provokací bez cíle, ale klíčem k sebevědomí. „Když máte plnou kontrolu nad svým tělem a svou sexualitou, může to být kontroverzní,“ říká a připomíná italské přísloví o tom, že ctnosti se nosí veřejně a neřesti se skrývají. „Pro Versace to ale nedává smysl. U Gianniho nebylo nic soukromé ani veřejné, nic špatné ani správné, on byl neomluvitelně odvážný.“

Projekt proto pracuje s touto paletou. Básně Eileen Myles, kterou Vitale oslovil pro jejich emocionální syrovost i celoživotní obhajobu práv LGBTQ+ komunity, působí téměř znepokojivě intimně. Stef Mitchell zachytila modelku Binx Walton na motorce erotizujícím, ale zároveň ženským pohledem. Kresby Collier Schorr kombinují něhu i smyslnost a právě tento fyzický proces kresby jim dodává intimitu, vysvětluje Dario. „Proto jsme chtěli, aby kreslila, ne fotila. Je to, jako by se dívala jinou optikou.“

Camille Vivier zachytila Medúzu na dveřích Palazzo Versace – první Medúzu v historii domu, a evokovala tak samotný mýtus značky. Podobně působí i archivní snímek Stevena Meisela pro jednu z prvních kolekcí Versace Istante. „Chtěl jsem tam něco z Gianniho začátků,“ říká Vitale. „V těch snímcích je zranitelnost – kořen už je na světě, ale rostlina teprve poroste.“ Do celku se vešly i méně očekávané momenty: černobílý snímek nahé postavy od Andrey Modicy nebo radostné video queer line dance performance v podání Olly Elyte, tvůrce z Los Angeles.

Snad nejpůsobivějším prvkem projektu je obraz davu, který obdivuje Bronzi di Riace – dvě bronzové sochy řeckých válečníků z roku 460 př. n. l., nalezené v Kalábrii, odkud pochází i rodina Versace. „Vždycky jsem si myslel, že je to nejvíc versaceovský obrázek,“ směje se Vitale. „Jsou to božské postavy, a přesto se na ně lidé dívají skoro jako na gogo tanečníky! Je v tom voyeurismus,“ pokračuje, „tak intimní a zároveň subverzivní. A lidé se téměř styděli, že se na ně dívají.“ Vitale to spojuje s Gianniho demokratickým pohledem na krásu těla: „Pro něj byla stejně krásná Niké Samothrácká jako Marilyn Monroe.“ To je podle něj jádro velkorysosti Versace – uznávat krásu bez hierarchie.

Neobvyklost projektu potvrzuje i výběr spolupracovníků. Vedle Meisela tu najdeme jména, která si s Versace běžně nespojujeme. A také relativní absence supermodelek a oslnivého glamouru, s nimiž bývá značka ztotožňována. „Je to úplně jiný svět než ten můj,“ komentuje své zapojení básnířka Eileen Myles. „Ale mám ráda baroko. A Versace na mě vždy působilo opulentně. Navíc jsem velkou fanynkou loga Medúzy. Ta temná ženská síla je prostě skvělá.“

Mylesina slova rezonují s Dariem. „Kolikrát jsem se ptal: Proč mě ten dům tak přitahuje?“ říká. „A to je asi otázka pro všechny, ať už jste zákazníci, nebo ne.“ Versace je natolik zakořeněné v popkultuře, že není třeba ho vlastnit, aby člověk věřil v jeho ideu. Projekt Versace Embodied se proto nejeví jako jasná definice vize, ale spíš jako otevřená interpretace jeho podstaty. „Tvůrcům jsem nedal mnoho instrukcí. Ukázal jsem jim svůj manifest,“ říká Vitale, „ale chtěl jsem, aby reagovali co nejautentičtěji. Mým úkolem je vyvolat reakci a to jakoukoli, pokud je upřímná.“

A jaké byly jeho vlastní reakce, když dostal kresby, básně a snímky? „Cítil jsem se trochu jako ti lidé před Bronzi di Riace,“ směje se. „Byl jsem přitahován a zároveň jsem se ptal, proč Collier vidí Versace právě tak nebo proč Eileen píše o intimitě tímto způsobem.“ Otázky jsou pro něj podstatou Versace a jak se naučil od Donatelly, značka se vždy více ptá, než odpovídá. „Miluju naše pravidelné rozhovory,“ říká. „Je tělem i duší tohoto domu. Je inteligentní, a přitom má odlehčující nadhled, je velkorysá a zvídavá. Víc než co jiného se ptá: Proč tě to přitahuje? Proč v tom vidíš Versace?“

Otázky však zůstávají i před jeho první kolekcí, kterou představí v Miláně za pár dnů nikoli coby velkou show, ale formou intimní prezentace. Jak podotýká Eileen Myles: „Bude to určitě obrat, ale zároveň si s sebou ponese mnohé, co si s Versace spojujeme. A bohatství může znamenat víc než jen peníze.“