Poznejte italskou Pisu, kde ve skutečnosti šikmá věž není jedinou hvězdou

Zlatý věk zažívala Pisa mezi 11. až 13. stoletím, kdy patřila k námořním velmocem Středozemního moře. Románský styl tohoto období – pisánská architektura – se vyznačuje černobílými mramorovými průčelími budov s nádechem maurských vzorů. Město, které bylo původně založeno v přímořské laguně, se ale postupem času a odlivem moře vzdálilo asi deset kilometrů do vnitrozemí. V roce 1987 si ho UNESCO připsalo na svůj prestižní seznam světového dědictví.

Piazza del Duomo (Katedrální náměstí). Tak zní oficiální název nejkrásnějšího italského náměstí. Gabrielle d´Annunzio ho ve svém románu z roku 1910 s názvem Forse che sì forse che no překřtil na Campo dei Miracoli (Pole zázraků). I vám, stejně jako tomuto básníkovi, místo učaruje svou krásou a jedinečností. Rozložily se tu čtyři rozměrné stavby. Vrchol pisánského románského umění přitom představuje dóm, baptisterium, kampanila a hřbitov. Přestože byly budovány po dvě staletí, působí stejnorodě, což je zásluha jednotného stavebního materiálu – bílého mramoru z Carrary a také díky své výrazně dekorativní sochařské výzdobě. Stavby mezi sebou rozděluje zelený trávník.  

Největší proslulost tomuto místu přinesla šikmá věž, na níž místní rodák Galileo Galilei prováděl mezi lety 1589 až 1592 svoje známé pokusy se zemskou tíží. Z věže shazoval koule o libovolné váze, aby dokázal, že různá tělesa padají dolů stejnou rychlostí, a to bez ohledu na svou hmotnost. Věž je postavená z bílého mramoru a vápence. Začala se budovat v roce 1173, přestávkami stavba trvala až do 15. století. Důvod zdržení? Problémy se statikou. Poprvé si náklonu všimli stavitelé v roce 1175, když dokončili třetí poschodí. Kvůli nestabilnímu podloží, které nepravidelně sesedalo, byly mnohokrát zahájeny záchranné práce. Věž chtěl narovnat i diktátor Mussolini. 

Výsledek? Stavba se naklonila ještě víc. Naštěstí poslední restaurátorské práce, které proběhly koncem 90. let minulého století, umožnily věž stabilizovat natolik, že se na ni můžete bezpečně vypravit. Stačí vystoupat 273 schodů. Na samém vrcholu na vás čeká sedm zvonů a odměnou vám budou nádherné výhledy na všechny strany. 

Celých sto let před slavnou věží ale na tomhle náměstí jako první stavba vyrostla v roce 1063 monumentální katedrála Nanebevzetí Panny Marie – na křížovém půdorysu a s oválnou kupolí. Takový svatostánek tehdy neměl na Apeninském poloostrově obdoby. Stavba katedrály byla financována z bohaté válečné kořisti, kterou město získalo po vítězství v námořní bitvě s Osmanskou říší u Palerma. Nejen slavná věž, ale i fasáda katedrály je šikmá – naklonila se o 45 centimetrů, podobně jako další stavby v téhle části města, které stály na měkké půdě. 

Na první pohled vás na katedrále upoutají monumentální bronzové dveře, na kterých jsou vyobrazeny biblické scény. U vstupu si povšimněte mozaiky v apsidě, oltářním výklenku s půlkruhovým půdorysem. Vévodí jí Ježíš Kristus. Po jeho stranách stojí Panna Marie a Jan Křtitel. Hlavu Jana Křtitele vytvořil slavný italský malíř Cimabue. Když zemřel, dílo dokončili jeho žáci. Spousta obrazů nezapře byzantské vlivy. Nejslavnějším exponátem v interiéru katedrály je mramorová kazatelna vytvořená Giovannim Pisanem na začátku 14. století. Po požáru v roce 1595 byla z kostela odvezena a na původní místo se vrátila až ve 20. letech 20. století. Vlysy znázorňují nejen pašijové příběhy o umučení Krista, ale i jiná vyprávění z Nového zákona. 

Před katedrálou najdete křtitelnici – baptisterium. Je největší v celé Itálii. Tenhle architektonický skvost má originální kruhový půdorys a práce na jeho stavbě trvaly přes dvě staletí. Kuželová kupole místu zajišťuje vynikající akustiku. 

Do Camposanta, historického hřbitova, se vydejte za jeho tajemnou atmosférou. Jeho půdorys údajně odpovídá velikosti Noemovy archy a hřbitovní půda sem byla přivezena ze Svaté země.  Objevíte tu okolo tisícovky původně antických sarkofágů. Používaly se i ve středověku a až do 14. století byly rozestaveny kolem katedrály. Sarkofágy tu leží v ladném zákrytu. Po celém obvodu hřbitova se nad nimi nachází fresková výzdoba. Když se na fresky blíže zadíváte, možná vás některé výjevy vylekají. Dávná vyobrazení ďábla jsou opravdu dost děsivá.

Pisa ale není jen jedno náměstí. Město je prošpikováno řadou pozoruhodných zákoutí, kam davy turistů nedojdou. Projděte se až k řece Arno a cestou objevujte další zajímavá místa. Nenechte si ujít náměstí Piazza dei Cavalieri s Palazzo della Carovana. Palác postavený v polovině 16. století jako sídlo Řádu svatého Štěpána od slavného Giorgia Vasariho vyniká svojí bohatě zdobenou fasádou. Sgrafita znázorňují zvěrokruh a alegorické figury. Přeběhněte most Ponte Solferino a vplujte do útrob kouzelného kostelíka Santa Maria della Spina. V Pise na vás čeká i nejstarší botanická zahrada v Evropě: Orto e Museo Botanico. Byla založena roku 1544 velkovévodou Cosimem I. Medicejským. Pyšní se rozsáhlou knihovnou, jedním z nejstarších vytápěných skleníků v celé zemi, četnými jezírky a přemírou rostlin i bylin rozmanitého barevného spektra.