Miloval ho Hemingway a budete i vy. Vydejte se do Caorle

Starobylé přístavní město Caorle se rozkládá mezi ústími řek Livenza a Lemene. Založili ho Římané v 1. století př. n. l. pod jménem Portus Reatinium. Po pádu Západořímské říše se začalo rozvíjet pod správou Benátské námořní republiky, ve 14. století však bylo vypleněno Janovany. Po dřívější slávě bylo veta, z rozvinutého města se stala chudá rybářská osada. Na přelomu 19. a 20. století však Caorle navázalo na svou dávnou slávu a stalo se z něj jedno z prvních přímořských letovisek na Jadranu.

Zatoulejte se do křivolakých uliček starého města. Nalákají vás sem barevné domky a malebná náměstíčka. Pestrobarevným kaleidoskopem dojděte až na Piazza Vescovado ke katedrále Santo Stefano z 11. století. Byla založena jako sídlo biskupa a ukrývá ve svých útrobách cenné umělecké poklady. Vklouzněte dovnitř a prohlédněte si je! Zlatý oltářní obraz, Pala d´oro, představuje vrchol benátského zlatnického umění. V interiéru můžete obdivovat i plátno Poslední večeře od Gregoria Lazzariniho, učitele slavného Tiepola. A obraz Záchrana svatého Petra připisují někteří historici dokonce samotnému Tizianovi. V katedrálních kaplích jsou uloženy významné relikvie: lebka svatého Štěpána a pravá paže svaté Markéty Antiochijské. V přilehlém muzeu (Museo del Tesoro) uchovávají gotické monstrance, starobylé biskupské roucho a vzácný relikviář – údajně obsahuje hlínu, po které kráčel krvácející Kristus. Hned vedle katedrály objevíte nejvýraznější dominantu Caorle. Je jí válcovitá zvonice s kuželovitou špičkou. Původně sloužila jako strážní věž – není divu, šplhá do výšky 48 metrů.

Nositel Nobelovy ceny za literaturu se do Caorle a jeho laguny zamiloval na první pohled. Zdejší nedotčená příroda ho úplně okouzlila. Poprvé sem přijel v říjnu 1948 na pozvání svého přítele, barona Raimonda Franchettiho. Fascinovaly ho tradiční rákosové chýše rybářů zvané casoni, které dodnes dotvářejí ráz tamní laguny. Jeho oblíbeným útočištěm se stala vesnice San Gaetano a lovecká chata v údolí Valgrande. Tahle místa ho inspirovala pro některé kapitoly románu Přes řeku do stínu stromů. Dlouhé hodiny trávil lovem divokých kachen, na které měl políčeno tradičním způsobem zvaným caccia in botte – tedy lov do malých sudů (nebo upravených dřevěných krabic) zapuštěných přímo do bažin a rákosí. Hemingway trpělivě čekal na úlovek, často za velmi chladného a nevlídného počasí, zcela ponořen do ticha laguny. Právě tyhle chvíle tichého rozjímání a pozorování přírody se promítly do jedněch z nejpůsobivějších pasáží zmíněného románu.

Tradice sochařských sympozií vznikla v roce 1992. Od té doby zde umělci každoročně (nebo jednou za dva roky) vytvářejí svá díla. Za východu nebo západu slunce jsou jejich výtvory nádherně osvícené!

Porto Santa Margherita odděluje od Caorle říčka Livenza. Naláká vás sem obří jachtařský přístav, široké písčité pláže a večerní trhy. Marina tu vyrostla v sedmdesátých letech a patří k největším přístavům pro jachty a plachetnice na severním Jadranu. Kotví tu lodě z celé Evropy. Každý úterní večer se na via Pigafetta konají letní trhy. Nakupte si místní dobroty a zůstaňte na večeři. Zamiřte do některé z četných restaurací a dejte si rybu nebo mořské plody, které časně ráno vylovili místní rybáři. Tohle místo si zaslouží, abyste si ho vychutnali všemi smysly!