Jerevan, bájná hora Ararat a nejstarší vinařství na světě

Nad náměstím v centru Jerevanu se sklání slunce a barví fasády z růžového vulkanického tufu do jemných pastelových odstínů. Je to okamžik, který svádí k tomu dát si v jedné z místních vináren skleničku chladného, osvěžujícího rosé.

Náměstí Republiky, mezi místními známé jako Hraparak, je zvláštní místo. Na první pohled trochu neosobní a postsovětsky monumentální, ale toto zdání klame. Mou nejoblíbenější částí náměstí je pasáž, kde se arkády Národní galerie stávají součástí kolonády vedoucí kolem zpívající fontány. Na tomto místě si mladí dávají rendez-vous nebo jen tak posedávají, odpočívají a čtou si přitom knihy. Tato fontána, společně s nedalekými ozdobnými pítky, představuje pomyslné zřídlo mládí, o kterém ve svém nostalgickém šansonu zpívá Charles Aznavour: „Tak pijme, dokud je život naplněn vínem mládí.“ 

Aznavour, syn uprchlíků před arménskou genocidou ze strany Turků, se stal mezinárodním hlasem svého národa a také symbolem nezlomnosti. Po slavném šansoniérovi bylo v době, kdy si Arménie připomínala 10. výročí své nezávislosti (2001), pojmenováno i nedaleké náměstí, kterému vévodí jeho bronzová socha a několik kulturně-uměleckých institucí. Z naplněného poháru Aznavourova „vína mládí“ sice nemůžeme popíjet donekonečna, ale určitě si můžeme připít na zdraví či dlouhověkost místním vínem. „Arménské víno v sobě obsahuje vše, co cítíme a co slovy nedokážeme vyjádřit,“ prohlásil Aznavour, který své jméno spojil i s pětadvacetiletou exkluzivní brandy Ararat.

Bájná hora Ararat je viditelná z mnoha míst v Jerevanu. Není to náhodou, neboť architekt Alexandr Tamanjan při tvorbě územního plánu města v roce 1924 podřídil kompozici majestátní kráse hory. Zasněžený vrchol Araratu představuje příjemný kontrast k horkému letnímu počasí, a tak se k němu maršutkou vydám vstříc. Úrodná Araratská nížina, která se nachází na jeho úpatí, je zemí zaslíbenou vinařství a největším centrem produkce vína v Arménii. Na hoře Ararat měl Noe podle biblické knihy Genesis „zaparkovat“ svoji archu a po opadnutí potopy zasadit na svazích první vinnou révu. 

„Kristovu krev“ aneb mešní víno ze zdejších vinic získávali i mniši z kláštera Chor Virap. V tomto konventu (jeho jméno zní v překladu „Hluboký žalář“) byl podle pověsti králem Trdatem III. uvězněn svatý Řehoř Osvětitel. Křesťanský světec strávil v temné podzemní kobce, zamořené hady a štíry, dlouhých třináct let. Řehoř však jako zázrakem přežil a po svém propuštění vyléčil krále z těžké nemoci. Toto uzdravení vedlo k tomu, že panovník, který do té doby vyznával zoroastrismus, přijal křesťanskou víru. Arménie se v roce 301 n. l. stala vůbec první zemí na světě, která přijala křesťanství za své oficiální náboženství.

Mytický Noe byl sice „prvním vinařem“, ale do prokazatelně nejstaršího vinařství na světě se musíme vydat o nějakých 80 km dál. Cestou do Areni míjím rozlehlé sady meruněk, jejichž původ je dodnes přítomen v latinském názvu Prunus armeniaca. Oblast Vayots Dzor je dnes nejvyhlášenější oblastí arménského vinařství, kde odrůdy jako modrá Areni Noir nebo bílý Voskehat získávají díky vulkanickému podloží a vysoké nadmořské výšce nezaměnitelný charakter. Okolí Areni lze bez nadsázky označit za pravlast vína, neboť zde bylo v jeskyni nalezeno nejstarší známé vinařství na světě (cca 4 100–4 000 př. n. l.). Součástí jeho vybavení byl lis na víno a karasy  – tradiční hliněné nádoby, určené pro fermentaci a zrání vína, které se zakopávají hluboko do země. 

Po prohlídce nitra jeskyně, v níž byla shodou okolností objevena i nejstarší kožená bota, se vydávám na degustaci vína do jednoho z místních sklípků. „Víno mládí“, doprovázené čerstvým sýrem, sušenými meruňkami a rajčaty, mi znovu dodá sílu, kterou posléze zúročím na pouti ke klášternímu komplexu Noravank. Tento konvent, pocházející ze 13. století, se vypíná nad úzkým kaňonem řeky Amaghu, obklopen strmými, cihlově červenými útesy. Na rozlehlé plošině mezi skalisky jen sem tam prolétnou ptáci a klášter v tomto bezčasí vládne ohromující duchovní silou.