Vogue LeadersDáša Goldmannová: Filantropie je intimní záležitost
Vogue Leaders15. 10. 2021
Vracet něco z nabytého úspěchu zpátky do společnosti – i tak by se dal vykládat pojem filantropie. Tomu, aby dobročinné projekty dobře fungovaly a měly kýžený dopad, napomáhá Nadační fond Via Clarita. Pro mě osobně rozjezd fondu před pěti lety představoval velmi originální osobní výzvu, díky které jsem propojila zkušenosti z nevládních organizací i z byznysu.
Když jsme se v létě 2016 potkali s Jiřím Bártou, dlouholetým ředitelem Nadace Via, abychom si popovídali o tehdy vznikajícím projektu Nadačního fondu Via Clarita, asi jsem si neuměla představit, jak neuvěřitelně pestrá a obohacující cesta to pro mě bude. Vrátila jsem tehdy čerstvě z pouti mezi Portem a Santiagem a cítila, že nastal čas na kariérní změnu.
Via Clarita vznikla ze dvou impulsů. Dárci a filantropové stáli o to, aby s nimi jejich dobročinné záměry nebo existující projekty někdo konzultoval. A důležitou roli sehrál i spoluzakladatel Libor Malý, který měl zkušenosti s profesionálním přístupem k filantropii v anglosaském světě, kde se systematicky řeší její efektivita a promyšlenost. Měli jsme zároveň jasný cíl – kultivovat filantropické prostředí v Česku a nabízet dárcům profesionální poradenství. Co moje práce ve Via Clarita obnáší? Nabídnu jeden příklad za všechny – a z pochopitelných důvodů nebudu klienty jmenovat, filantropie je totiž intimní záležitost.
Nejudržitelnější jsou ty projekty, které vycházejí z osobních hodnot a přesvědčení dárce.
Nejčastěji se na nás lidé obracejí ve chvíli, kdy nazraje čas na velké rozhodnutí. Mají za sebou třeba už pár let zkušeností s podporou nejrůznějších organizací nebo témat a rozhodují se, že chtějí založit vlastní nadaci nebo nadační fond, který jejich filantropický záměr uchopí celistvě a dlouhodobě. A takové rozhodnutí děláte většinou jen jednou za život. Představte si třeba široký záměr podporovat rozvoj výtvarného umění. Společně s klienty zmapujeme, o co přesně jim v jejich záměru jde – jestli o podporu začínajících umělců, kteří se stavějí na vlastní nohy, nebo například o to, jak umožnit dětem ze složitého zázemí, aby mohly chodit do výtvarných kroužků a později díky stipendiím třeba pokračovat na výtvarných školách v zahraničí. Nebo jak podpořit učitele základních uměleckých škol, aby se jim lépe učilo. Pak se zamýšlíme nad tím, jak nejefektivněji se dá změny, o kterou klientům jde, dosáhnout. Jestli jejich nadační fond nebo nadace budou kromě grantů rozjíždět i vlastní projekty, jak moc se zakladatelé budou chtít zapojit do každodenního řízení, jestli se přidají i jejich děti nebo širší rodina, případně jakým způsobem se bude hodnotit a měřit, zda se jejich záměru daří dosahovat.
Filantropie je skutečně velmi osobní a intimní záležitost. Musíme se umět naladit na lidi, kterým pomáháme, na jejich životní příběh. Porozumět milníkům na jejich cestě a podpořit je při nelehkém rozhodování, jak investovat jejich finance, čas a energii tím pro ně nejsmysluplnějším způsobem. Často jsou to dlouhé rozhovory, které společně vedeme několik měsíců, než si téma skutečně sedne a podoba jejich filantropického záměru získá přesnou podobu.
Z našich zkušeností plyne, že nejudržitelnější jsou ty projekty, které vycházejí z osobních hodnot a přesvědčení dárce. Hledáme tedy společně jejich průsečíky s problémy, které je ve společnosti trápí, nebo se změnou, kterou by rádi podpořili. A rádi sledujeme, jak se jim daří.
Dáša Goldmannová vede pátým rokem Nadační fond Via Clarita. Pracovní zkušenosti sbírala také v Člověku v tísni, Adře nebo společnosti L’Oréal. Dlouhodobě se věnovala i dobrovolnickým projektům a globálnímu vzdělávání. V současnosti se zabývá také hlubším studiem nadačního práva v rámci mezinárodního programu Comparative Corporate, Foundation and Trust Law na Masarykově univerzitě v Brně.