Dáša Goldmannová: Filantropie je intimní záležitost

Když jsme se v létě 2016 potkali s Jiřím Bártou, dlouholetým ředitelem Nadace Via, abychom si popovídali o tehdy vznikajícím projektu Nadačního fondu Via Clarita, asi jsem si neuměla představit, jak neuvěřitelně pestrá a obohacující cesta to pro mě bude. Vrátila jsem tehdy čerstvě z pouti mezi Portem a Santiagem a cítila, že nastal čas na kariérní změnu. 

Via Clarita vznikla ze dvou impulsů. Dárci a filantropové stáli o to, aby s nimi jejich dobročinné záměry nebo existující projekty někdo konzultoval. A důležitou roli sehrál i spoluzakladatel Libor Malý, který měl zkušenosti s profesionálním přístupem k filantropii v anglosaském světě, kde se systematicky řeší její efektivita a promyšlenost. Měli jsme zároveň jasný cíl – kultivovat filantropické prostředí v Česku a nabízet dárcům profesionální poradenství. Co moje práce ve Via Clarita obnáší? Nabídnu jeden příklad za všechny – a z pochopitelných důvodů nebudu klienty jmenovat, filantropie je totiž intimní záležitost.

Nejčastěji se na nás lidé obracejí ve chvíli, kdy nazraje čas na velké rozhodnutí. Mají za sebou třeba už pár let zkušeností s podporou nejrůznějších organizací nebo témat a rozhodují se, že chtějí založit vlastní nadaci nebo nadační fond, který jejich filantropický záměr uchopí celistvě a dlouhodobě. A takové rozhodnutí děláte většinou jen jednou za život. Představte si třeba široký záměr podporovat rozvoj výtvarného umění. Společně s klienty zmapujeme, o co přesně jim v jejich záměru jde – jestli o podporu začínajících umělců, kteří se stavějí na vlastní nohy, nebo například o to, jak umožnit dětem ze složitého zázemí, aby mohly chodit do výtvarných kroužků a později díky stipendiím třeba pokračovat na výtvarných školách v zahraničí. Nebo jak podpořit učitele základních uměleckých škol, aby se jim lépe učilo. Pak se zamýšlíme nad tím, jak nejefektivněji se dá změny, o kterou klientům jde, dosáhnout. Jestli jejich nadační fond nebo nadace budou kromě grantů rozjíždět i vlastní projekty, jak moc se zakladatelé budou chtít zapojit do každodenního řízení, jestli se přidají i jejich děti nebo širší rodina, případně jakým způsobem se bude hodnotit a měřit, zda se jejich záměru daří dosahovat.

Z našich zkušeností plyne, že nejudržitelnější jsou ty projekty, které vycházejí z osobních hodnot a přesvědčení dárce. Hledáme tedy společně jejich průsečíky s problémy, které je ve společnosti trápí, nebo se změnou, kterou by rádi podpořili. A rádi sledujeme, jak se jim daří.