Učitel by měl být mentorem svých žáků, říká ředitel první české školy pro youtubery

Vogue Leaders21. 2. 2022

Nikdy jsem nechtěl být učitel. Někomu něco vysvětlovat pořád dokola. Chtěl jsem tvořit, popustit uzdu kreativitě. Odříkaného chleba ale největší krajíc, jak se říká. Možná to byly rodinné vlohy, možná přirozený vývoj událostí. Každopádně jsem se stal ředitelem střední školy. Školy, kde se snažíme přistupovat k výuce jinak.

Byť se u nás skládá maturita tak jako všude jinde, cesta k ní je postavená na zodpovědnosti samotných žáků. Ti jsou ve škole vedení ke zvládání konkrétních úkolů z jednotlivých předmětů nebo modulů. Zodpovědnost je totiž základ, který by škola měla dát každému, kdo jí projde. A mentoring je podle mého názoru nedílnou součástí moderní výuky. Výuky, jejímiž pilíři jsou učitelé a jejich schopnost inspirovat a motivovat žáky k dosažení lepších výsledků. Jednoduše se to řekne, ale chce to čas a odvahu. Být mentorem není totéž, jako být učitelem. Skloubit obě role je velmi náročné.

Na dobré mentory člověk nikdy nezapomíná.

Mnozí vnímají školu jako budovu, do níž musí chodit ráno a odpoledne se z ní vrátit, povinnost bez jakékoliv přidané hodnoty. Vzpomínám často na svou základní školu, která byla výběrová a náročná. Byla plná žákovských neúspěchů a také velkých úspěchů. A osobně neznám jediného spolužáka, který by se nešel do školy po čase podívat nebo pozdravit se svými učiteli. Ve vzdělávání je velice důležité, jaký zanecháte dojem v absolventovi. Jestliže se k vám nikdy nevrátí, možná děláte něco špatně. Na dobré mentory totiž člověk nikdy nezapomíná.

Foto: Archiv Daniela Černého

Od chvíle, kdy jsem začal působit na jedné škole jako suplující učitel odborného výcviku, jsem si všímal, že se málokteří žáci obrací na své učitele s dotazy nebo potížemi. A učitelé jim k tomu vlastně ani nedali moc příležitostí. Nikdo tehdy neřešil, jestli je potřeba žáka motivovat. Zkrátka chodí do školy, bude se učit, po škole si najde nějakou práci a co dál, to už je na něm.

Byl to pro mě možná prvotní impuls k mému přemýšlení nad tím, že takhle vzdělávání vypadat nemuselo. Začal jsem se zajímat o inovace ve vzdělávání a o alternativní způsoby výuky. V zahraničí je vždy spousta příkladů dobré praxe, odlišného přístupu ke školství a vzdělávání, které fungují. O to víc, jde-li o obor multimediální tvorby. Ta přímo vybízí využívat digitální platformy či nová média k tomu, aby se žáci rozvíjeli a učitelé měli možnost je nejen učit, ale také vést jako mentoři.

Výuka u nás probíhá modulově a její pojetí vychází z principu převrácené třídy. Učitelé mají větší volnost ve vlastním pojetí předmětů. Někdo může vykládat s tabulí a křídou, někdo vytvoří multimediální výuku ve virtuální realitě. V rámci tělesné výchovy je možnost věnovat se třeba golfu. I tím se odlišujeme od tradičních škol. Bez nových trendů ve vzdělávání se těžko posuneme dál jako společnost. Vše se vyvíjí, svět kolem nás se neustále mění. V naší škole se snažíme, aby na to žáci byli připraveni. A aby se za námi po čase přišli podívat a třeba nás pozdravit.

Daniel Černý působí jako ředitel U2B multimediální střední školy v Buštěhradu, patří k nejmladším ředitelům střední školy v Česku. Kromě pedagogické činnosti se věnuje také psaní učebnic a tvorbě filmů.

Přidejte se k Vogue Leaders na LinkedIn.