Adam Vodička: Mé dny jsou jako Jekyll a Hyde

Na začátku všech projektů stála fascinace nějakou vizí. V Pandě jsme spolu s kolegy sdíleli vizi místa, které lidem umožní užít si podivuhodnost. V Anybody jsem zase vnímal vizi zážitku pro páry v tom nejlepším, co si navzájem dokážou dát. Ke svým nápadům jsem měl důvěru, přesto na cestě nastalo několik momentů, kdy jsem se bál, že už je to příliš. Největší horská dráha přišla právě s hotelem. Jen několik týdnů před dokončením jsem celému nápadu najednou postavil zrcadlo a úplně v sobě rozložil přesvědčení, že to dává smysl. Říkal jsem si, že když takový koncept nikde na světě není, může to taky znamenat, že to prostě není možné. 

Určitě. Přesně proto koncept vnikl a na tom také stojí. Je to prostor, kde můžete oba jako gurmáni objevovat univerz, kterému říkám společný plezír. V Anybody se prozkoumává párová radost, fascinace a vášeň. Můžete si odsud kromě kocoviny tedy odnést i více z toho, co vás jako pár definuje.

Myslím, že se to už děje. Přijde mi, že se pohybujeme v prostředí, kde jsou lidé obecně odvážní a žádostiví po novosti. Velmi dobře to lze sledovat u nás v Brně, kde je celá městská komunita velmi progresivní. Funguje to oboustranně: když mají klienti chuť zkoušet nové věci, tak to zároveň podporuje podnikatele v experimentování. Čeští podnikatelé jsou příliš malá bublina na fungování v bezpečí konzervatismu a za to jsem moc rád.

Snažím se projekty koncipovat jako nosiče nějaké možné změny, takže doufám, že co nejdál. Moc mě teď baví tvořit malé hry, takové kapesní verze Anybody. Zároveň jsem nadšený z prozkoumávání a rozvíjení celého fenoménu jménem rande. Myslím, že si zaslouží ještě mnohem více pozornosti, než kolik mu současná kultura věnuje, a to bych chtěl změnit. Ta chuť být spolu a zažívat společný čas jinak je podle mě univerzální, proto bych chtěl taky zbudovat nový příběh v nějakém velmi specifickém místě, jako je třeba Reykjavík.

Moje dny jsou dvojího druhu, jeden je Jekyll a druhý Hyde. Den Jekyll je vstávat brzo, poslechnout si ke snídani zpravodajství, užít si s dítětem cestu do školy, protelefonovat baterku, ujít 20 tisíc kroků a večer si s rodinou sednout a povídat. Den Hyde je začít už v předvečer a celou noc na něčem pracovat, projít se ve tři ráno po městě, popsat si blok a strávit pak celý den v ústraní jeho revidováním. Těch prvních je víc, ty druhé to ale intenzitou dokážou vyvážit. Během dní si hraju skoro pořád, snažíme se se ženou a dětmi stále vymýšlet nějaká dobrodružství, hrajeme divadlo… Když už jsem měl to štěstí setkat se s tím božským vynálezem, kterým hra je, už to vlastně moc nejde dělat jinak.

Spíš než vlastní definice je to pro mě radost z osobitého oblečení. Zase to souvisí s hraním, outfit je totiž podle mě extrémně jednoduchá a účinná pozvánka k interakci, první icebreaker, něco, co může hrát úplně každý v každodenním světě. A když je oblečení lehce extravagantní, jsou pak lidé zvědavější a spíš si dovolí se do té hry zapojit.