Týden po dovolené je klíčový. Jak si poradit s návratem do reality

„Každá změna prostředí a návyků nás vytrhne z běžných povinností. Proto bývá návrat do reality náročný,“ vysvětluje MUDr. Barbora Hirnerová z Galen Klinik, specialistka na somatickou medicínu. Podle ní je důležité přijmout fakt, že mozek potřebuje čas. „Je úplně v pořádku, když se po dovolené nevrátíme do plného pracovního procesu. Minimálně týden trvá, než se znovu rozjedeme.“

Psycholog Pavel Pařízek z porálu Terapie.cz přidává i neurovědecký pohled: „Během odpočinku mozek přechází do default mode network, kdy je aktivní síť neuronů odpovědná za introspekci a kreativitu. Tento stav je pro regeneraci nezbytný, ale zcela odlišný od pozornosti nutné pro pracovní výkon. Mozek si na něj zvykne a vytvoří nové neuronální dráhy. Při návratu potřebuje čas na přeprogramování zpět.“

Podle Hirnerové je zásadní netlačit na sebe. „Začít v klidu pracovat a respektovat, že hlavu jsme na dovolené zapojovali úplně jinak. Fungují jednoduché věci – dělat si častější přestávky, psát si úkoly, aby nám nic neuniklo, a zkusit dýchací cvičení, která nás vrací do přítomného okamžiku.“

Pařízek doporučuje techniku postupnosti. „Nelze mozek násilně zašroubovat zpět do plného výkonu. Výborně funguje práce v kratších blocích, třeba 25 minut soustředění s pauzou. Pomáhá i podpora těla: pravidelný spánek, ranní světlo, mírná fyzická aktivita, hydratace a stabilní hladina cukru v krvi.“

Návrat, který trvá déle, v mnohých z nás spouští výčitky. „Myslím si, že zde pocity viny nedávají smysl,“ říká Barbora Hirnerová. „Je v pořádku, že odpočatá hlava potřebuje chvíli na adaptaci. Netlačit na sebe a neočekávat stoprocentní výkon je mnohem efektivnější.“ Pavel Pařízek navazuje: „Pocit viny je důsledkem nerealistických očekávání a společenského tlaku. Pomáhá přerámovat situaci a místo: ‚Už bych měl fungovat na sto procent,‘ si říct: ‚Dávám mozku čas, což je zdravé‘. A být k sobě laskavý tak, jak bychom byli k příteli.“

Možná se po dovolené zdá, že motivace vyprchala. Podle Hirnerové je klíčem laskavost k sobě: „Čím větší tlak vyvineme, tím více se ještě zpomalíme. Je důležité poslouchat tělo – jak se cítím, jestli už to není moc, jestli mi stojí za to zůstávat v prostředí, kde je tlak.“ Pavel Pařízek dodává, že ztráta elánu často souvisí s kontaktem s vlastními hodnotami: „Během odpočinku se znovu napojíme na své autentické potřeby, které mohou být v konfliktu s pracovními nároky. Motivace se nevrací násilím, ale drobnými kroky, které mají smysl, třeba pomoci kolegovi, naučit se něco nového, najít v úkolu širší význam. Pracovní elán je emocionální stav, který nelze vynutit rozumem, ale dá se pěstovat trpělivostí a malými kroky.“

Návrat do práce by tedy neměl být sprint, ale proces. Není ostudou, že se vám nechce hned běžet. Stačí postupnost, všímavost a trochu laskavosti k sobě. Protože jak připomíná Barbora Hirnerová: „Postupné vplutí do práce je vždy efektivnější než tlak na okamžitý výkon.“