MDŽ 2026: Co si přát a dát nejlepší ženě vašeho života? Průvodce dárky podle redaktorek Vogue

Cindy Kerberová, beauty director & head of digital editorial content: Mezinárodní den žen pro mě nikdy neznamenal přísun povinných karafiátů a punčocháčů, jak si to pamatuji z dětství. V roce 2026 ho vnímám jako den, kdy oslavujeme fakt, že se navzájem máme. Jako oslavu ženské sounáležitosti a především jako připomínku toho, že investice do radosti ať už darované, nebo rozdávané je tou nejdůležitější investicí vůbec. Můj letošní seznam je prodchnutý snahou o zpomalení a prožívání současného okamžiku. Luxusem, který si všechny zasloužíme, a špetkou humoru, bez kterého by to všechno, co jako ženy musíme zvládat, nešlo přežít. Zde je mých deset must-haves pro ty nejdůležitější ženy v mém životě i pro mé jarní já.

Milena Žuravljova, fashion director: Go big or go home. Přála bych si něco od Zuzky Spustové (ideálně rovnou celý stack). Stále mě baví její prstýnky na malíček a jako nádherný dárek, který zůstane navždy, mi přijdou její přívěsky s diamantem Alphabet. Ráda budu ale i za květiny od mých nejoblíbenějších Avgust Flowers.

Sabrina Karasová, managing editor of online content: Když tak přemýšlím, v čem by měly být dárky k Mezinárodnímu dni žen jiné než třeba ty narozeninové, a vezmu v úvahu i stav společnosti a světa, vychází mi, že by dárky k MDŽ měly být letos důrazné a obdarované ženě připomenout její sílu, výjimečnost a mimořádnou hodnotu. Proto bych nerada dostávala nebo dávala něco útěšlivě veselého, rozkošně ňuňavého, plyšového, natož zanedbatelně drobného. Tenhle dárek musí mít hrany, břink, přesah nebo poselství. Podle těchto kritérií tedy vybírám:

Natalie Debnárová, online editor: Asi budu patetická, ale k Mezinárodnímu dni žen si přeju, aby každá z nás mohla cítit svobodu být sama sebou, rozhodovat o svém životě, tvořit a snít ve velkém. A potom si to splnit a určovat vlastní hranice, a ne si je nechat diktovat. Chci ten den oslavit odvahu, autenticitu a sílu žen, které mě inspirují nejen svými úspěchy, ale i každodenními volbami. Které mě posouvají dál, když už mám někdy pocit, že už nemůžu. Budu blahopřát ženské větvi své rodiny, nejbližším kamarádkám a svým ženským pracovním vzorům. A kdybych mohla nadělit a dostat trochu té materiální radosti a kdyby platilo, že sky is the limit, naservírovala bych vám tuhle nebeskou krásu a to nejlepší z nejlepšího.

Anežka Lišková, fashion writer: Mezinárodní den žen je ideální příležitost dopřát si (nebo si alespoň přát) věci, díky kterým se cítíme krásné, sebevědomé a samy sebou. Je to oslava naší ženskosti a všeho, co k ní patří. Co bych si přála? Možná nadčasové, kvalitní šperky, které budu nosit každý den a jednou je s láskou předám dál. Hedvábné šaty a sukně, které se stanou stálicí mého šatníku. Nebo něco nenápadného, ale ikonického, jako třeba čelenku inspirovanou minimalistickou elegancí Carolyn Bessette-Kennedy. Jsou to věci, které nepotřebují křičet, aby byly vidět, stejně jako skutečně sebevědomá žena.

Kim Viktoria Adamjáková, social media specialist: Když si mám k MDŽ něco přát, pak víc respektu k právům žen, méně přebujelou manosféru a více feministek a feministů. Více společenské body neutrality, pevnější resilienci a ano, samozřejmě i (drumroll, please) světový mír. A materiálně? Tričko, které to řekne za mě. Náušnice od místní šperkařky. Košili, která dělá ramena. Lístky na Lykke Li na Metronomu. Nebo pěkný dezertní talířek. Ideálně i s dezertem.

Kristýna Jandová, online editor: Mezinárodní den žen je pro mě odjakživa osobní nejen jako připomínka ženské síly, ale i proto, že se v ten den narodila nejdůležitější žena mého života, totiž moje maminka. Od chvíle, kdy jsem se sama stala matkou, vnímám ženskou sílu ještě intenzivněji. Vidím, že každá z nás ji nese jinak. Někdo v práci, jiná ve vztazích, další v péči o druhé. A tak je pro mě tento den především oslavou jedinečnosti každé z nás bez ohledu na to, jakou cestou právě jdeme. Podle mě bychom ho neměly vnímat jen jako připomínku toho, jak musíme být silné, ale také jako svolení být něžné, unavené, krásné, ambiciózní i smutné. Prostě se cítit tak, jak se zrovna cítíme, bez ohledu na okolí. Dovolit si odpočinout. Dovolit si chtít víc. Dovolit si něco hezkého, ať už si to nadělíme samy, nebo nás obdaruje někdo jiný. Radost mi udělají malé rituály, třeba hedvábný župan ze Skims pro pomalá rána, ale ještě víc si vážím společného času. 8. března se v ArtMoment koná speciální kurz jako oslava MDŽ a ten si rozhodně nenechám ujít. Pár hodin soustředěné tvorby, barvy na rukou, sklenka na uvítanou, plátno, které si odnesu domů, a hlavně čas jen pro sebe a ženy kolem. Protože právě to je pro mě ta nejkrásnější připomínka, že být ženou je dar.

Jana Patočková, fashion features editor: Já bych moc ráda připomněla, kdo za tím, že dnes slavíme, stojí. A také za tím, že můžeme volit, mít adekvátní pracovní dobu a ohodnocení. Moderní emancipace jde nejen za konkrétními historickými postavami, o nichž se často ve škole ani neučíme (třeba Clara Zetkin), ale hlavně za ženskými hnutími a organizacemi, které od začátku dvacátého století od severní Ameriky po Evropu bojovaly za rovnoprávnost a lepší podmínky k životu. Byla to socialistická hnutí či organizace odborářek, stávkujících a pochodujících, které bojovaly i za nás. 

8. března mi možná bude nakonec spíš trochu smutno, protože si sama budu muset sáhnout do svědomí: i já často v běžném provozu nemyslím na to, že stejná práva, která už pro nás byla vybojována, nemají třeba ty, které šijí oblečení pro řetězce, které si kupujeme. A co hůř – poslední dobou je vidět, jak snadné je o ta práva přijít. V Tennessee například republikáni navrhují zákon, který by ženy, jež podstoupí potrat, poslal rovnou do vězení. Na doživotí. Anebo by je mohl čekat i trest smrti. A to opravdu necituji Příběh služebnice, ale zpravodajství ze světa. Navíc bigotní a konzervativní hnutí mají i u nás čím dál větší sílu a lobbují, kde se dá. Naše tělo je na konci dne to jediné, co skutečně máme. A tak moc doufám, že když bude zle, budeme za něj bojovat. Všechny společně, ruku v ruce. A v druhé ruce se zlatou rybičkou od Mikovu. Ta se hodí každopádně, na barikádách i v kuchyni.

Bronislava Zavadilová, picture manager: Přání mám hlavně nehmotná, ale ta patří na jiný seznam. K MDŽ vysypu pořádné kýče, které bych si pro sebe přála, ale dobře, rozdělím se ségrou a se svým klukem. Pro ségru pořádnou masáž, při níž si odpočine a na chvíli vypne. Pro svého kluka gramofon. Pořád si nemůže vybrat, tak bych mu vybrala ten ze Zara Home, protože všechno ze Zara Home se nám domů moc hodí. A na novém gramofonu bych si hned přehrála jakoukoliv desku od Davida Kollera. Taky by se mi domů líbilo velké zrcadlo se zlatým rámem. Hodilo by se mi k tomu gramofonu! Baccarat Rouge 540 není novinka, ale pro mě pořád originál a hodně mi ladí s tím zrcadlem ve zlatém rámu. A k tomu parfému bych asi potřebovala to velké psaníčko od Margiely. Také bych moc chtěla lístky do Dejvického divadla, na cokoliv! Třeba na hru Facka od mého oblíbence Jiřího Havelky. A taky bych se po letech chtěla vrátit na karlovarský festival, tak by mi mohl někdo k MDŽ nadělit akreditaci, ubytování už si klidně seženu sama. A když ne festival, tak aspoň předplatné na hot nebo bikram jógu. Od babičky jsem dostala velký stříbrný prsten s modrým kamenem, ale ukradli mi ho, tak bych potřebovala aspoň ten od Swarovski, aby mi ho aspoň trochu připomínal. No, a na všechny ty kytice, co k MDŽ dostanu, bych taky potřebovala nějakou vázu, třeba tuhle z Manga a ta váza by se krásně vyjímala v chaloupce na horách. A tu bych si přála mocinky moc.

Barbora Joštová, HR & Finance assistant: MDŽ pro mě vždycky je a bude velmi symbolický svátek. Mám kolem sebe spoustu silných a úžasných žen, které si nejen ten den zaslouží pozornost. Jsem gift giver tělem i duší a u každého dárku si dávám záležet, aby byl opravdu promyšlený a často takový, který si ten člověk sám nenadělí, ale vím, že po něm touží. U maminky vím, že by ocenila cokoliv z letošní olympijské kolekce. Neznám většího fandu sportu, než je ona, a navíc je tam pár kousků, po kterých už chvilku pokukuje. A pak nějaký společný zážitek, třeba lístky na Conana Graye, protože v květnu bude v Praze a jeho hudba je naše společná slabost. Starší sestře parfém nebo svíčku od Diptyque nebo třeba něco od Cindy Kutikové. Pro mladší sestru šperky od Furiosy, je tak trochu straka na veškeré doplňky a dle jejích slov se bez náušnic cítí jako nahá. Sama sobě bych nadělila (nebo příteli poradila, snad to čte a překládá, neumí česky, hehe) parfém Kayali v malém provedení na cesty nebo třeba nějaký skincare produkt z Its Skin Lab. A kdyby si chtěl hodně šplhnout, neodmítnu ani střední kabelku Longchamp Le Pliage. Někdy je i dárkem říct: „Cením si toho, co děláš a jaká jsi.“

Lucie Matoušů, brand manager: Vzhledem k tomu, že Mezinárodní den žen je symbolem podpory žen v jejich úsilí o rovnoprávnost a spravedlnost, vnímám ho jako příležitost připomenout si, jak důležité je, aby byl ženský hlas slyšet. Pro každou z nás je zadostiučiněním cítit, že na jejím názoru záleží a že je s ní jednáno s respektem a ohleduplností. Tím nejzákladnějším přáním však zůstává pocit bezpečí, a to i v těch nejobyčejnějších chvílích, jako je návrat z pátečního drinku domů. Přeji si, aby každá žena na světě měla ten pocit, že je vážená, vyslyšená a v bezpečí. Ale dost už vážných témat. Pojďme se zaměřit na to, co nám dokáže dodat sebevědomí. Osobně miluji chytré a funkční beauty vychytávky, které jsou zároveň šetrné tak, jako například produkty z Líčírny nebo od Benefit Cosmetics. Mám také dlouhé odbarvené vlasy, které potřebují větší péči: značka Laifen má fén se speciálním potem, do nějž si můžete nakapat vyživující olej. Kdo mě zná, ví, že miluji náramky. Momentálně mám na wishlistu kubánský náramek od Pandory.