Patentková královna Elisabeth Coyens

Nemyšl je malá obec na Táborsku, kde ještě ke konci 19. století stával obchod s drobnou galanterií Karla Waldese, v níž si jeho syn hrával s knoflíky. V té době nikdo netušil, že z něho vyroste osobnost světového formátu, jejíž životní příběh se zapíše do dějin umění, textilního průmyslu i módy.  

Pozoruhodná kariéra Jindřicha Waldese začala v Lokeschově továrně v Praze, kam se rodina v roce 1889 přestěhovala. Vedení firmy, která vyráběla i kovové knoflíky, si povšimlo jazykových znalostí svého nového zaměstnance a Waldes –⁠ jako obchodní cestující –⁠ projel značnou část Evropy, Přední Asie i severní Afriky. Ve firmě Lokesch se však především seznámil se strojním konstruktérem Hynkem Pucem, s nímž později navázal spolupráci. Tento talentovaný vynálezce zhmotnil „zbožné přání” jedné kolegyně, která volala po šatním spínadle neporušujícím látku. Výrobní zakladačka, kterou Puc sestrojil, umožnovala vyrábět patentky rychle, levně a ve velkém. Obchodní společnost Waldes a spol. se díky tomuto patentu rozmohla natolik, že si v roce 1907 musela postavit továrnu ve Vršovicích. Ani dodnes fungující „Waldeska” však nestačila a „knoflíkové impérium” expandovalo za hranice. Po továrnách v Drážďanech, Varšavě či v Paříži vstoupila firma Waldes & Co. na americký trh. 

Newyorská pobočka byla otevřena v roce 1912, ale na splněný americký sen to zpočátku nevypadalo. V Novém světě selhávaly reklamní metody, které úspěšně fungovaly na starém kontinentě. Waldes se tudíž více zaměřil na švadleny či módní návrhářky, které by drobné galanterii otevřely dveře do módního světa. MISS KIN, jeho nejslavnější obchodní značka, ostatně vznikla v roce 1912 na palubě zaoceánské lodi, na které Waldes potkal slečnu Elisabeth Coyens, která mu pomohla proniknout do složitých, pro muže často nepochopitelných otázek ženské módy. Tato okouzlující žena s obchodním duchem si v dobrém rozmaru vsadila stiskací knoflík do oka jako tehdy používaný typ brýlí –⁠ monokl. „To je ono!” zvolal nadšený Waldes, „to bude naše KIN Girl!” Podle fotografie, kterou tehdy duchapřítomně pořídil, namaloval František Kupka slavnou Dívku s patentkou a Vojtěch Preissig zhotovil firemní logo stiskacího knoflíku Koh-i-noor, pojmenovaného podle největšího diamantu světa.

Waldesův „baťovský úspěch” byl podle historika Miloslava Hlaváče umožněn i tím, že rodák z Nemyšle vnímal knoflíky, zipy či špendlíky jako užité umění. Toto estetické pojetí podtrhovala i reklamní grafika Františka Kupky, jehož byl Jindřich Waldes přítelem, sběratelem i štědrým mecenášem. Často přehlíženou krásu těchto kulatých „nicotných drobností” prezentovalo i unikátní Muzeum knoflíků, které Waldes otevřel pro veřejnost v roce 1918. Rozsáhlé sbírky šatních spínadel ze všech koutů světa poukazovaly na skutečnost, že i obyčejné knoflíky jsou svébytnou součástí národní kultury a uměleckého projevu jednotlivých národů. V roce 1924 se v muzeu zastavil i světoznámý módní návrhář a couturier Paul Poiret, který byl pravidelným odběratelem Waldesovy galanterie. „Nepostradatelný! Stiskací knoflík Koh-i-noor je nepostradatelný pro všechny mé kreace,” prohlašoval Poiret na reklamním plakátu Waldes & Co., který zdobila ikonická a dodnes používaná tvář Miss KIN, nejslavnější pin-up girl světa.