Nová česká oděvní značka Emblemm. Postavit něco, co tu zůstane

Matěj Maňák je pozoruhodný v mnoha ohledech. Je odhodlaný, nevzdává se a jako jeden z mála a ve zcela realistických konturách žije českou verzi „amerického snu“. Založení oděvní značky si nejen vysnil, ale doslova vydupal ze země, zafinancoval a i přes lehké vystřízlivění svůj projekt posouvá dál. Nejprve si na svůj sen vydělával v zahraničí, pracoval na plný úvazek a ještě k tomu dělal na značce.

„Během základky jsem chodil na uměleckou školu na výtvarku a vytvořil si tam základní soubor dovedností. Kreslil jsem, maloval, prostě jsem si osahal svoji kreativní stránku. Během střední jsem pak začal dělat finanční poradenství. Objevil jsem práci s lidmi a budování něčeho vlastního, což bylo pro mě stěžejní. Zjistil jsem, že mě baví budovat. Když jsem pak přišel s myšlenkou na vlastní značku, říkal jsem si, že by takový projekt hezky pospojoval všechny věci, které mě zajímají a pro něž mám nějaký talent. To byl základ mého brandu: lidé, kreativita, budování. A moje obsese krásnými věcmi. Ta mě ovlivňuje hodně, potřebuju kolem sebe mít krásné věci. Motivují mě tvořit, řekl bych,“ popisuje upřímně Matěj.

Když těsně po návratu z Londýna před více než deseti lety představil pod značkou Emblemm kolekci hedvábných šátků se stylizovaným originálním potiskem pražských památek, snil, že značka bude jednou stejně věhlasná jako ty z Pařížské ulice. Teď může konstatovat, že co se týče kvality, jsou jeho kousky s těmi světovými srovnatelné. „Můžu s čistým svědomím říct, že co se týká materiálů, kvality a toho, jak přemýšlíme nad detaily, se můžeme řadit k produktům z Pařížské. Zároveň vyrábíme v Čechách, kde je to dokonce možná levnější. Jen coby začínající značka nemůžeme nasadit takové marže. Pro mě je cenotvorba důležitá, abychom byli připravení na velkoobchodní ceny, mohli produkty distribuovat do dalších obchodů a nezavřeli si dveře k dalším zákazníkům a různorodým prodejním kanálům. Přemýšlel jsem nad tím, už když jsme loni a předloni vyvíjeli aktuální kolekci. Chtěl jsem si dát načas, aby ty produkty byly skvělé,“ popisuje Matěj Maňák, mladý muž, který se v roce 2014 odstěhoval do Londýna, aby si na rozjezd značky vydělal. 

Nápad na Emblemm přišel už na vysoké. „Začal jsem si myšlenku zpracovávat, dokonce jsem s ní tehdy na škole vyhrál v rámci inovačního centra. Lbilo se jim, jak nad projektem přemýšlím, což mi dodalo odvahu. Ale pak jsem se dostal do fáze, kdy jsem se bez peněz neměl kam pohnout.“ Nejprve mladému tvůrci nabídl finanční podporu táta, ale tou dobou se mu moc nedařilo, a peníze do startu tak musel Matěj nakonec vydělat sám, a to v Londýně. „Říkal jsem si, že si tam vydělám, našetřím, nasbírám zkušenosti, rozšířím obzory. Jel jsem tam s jediným cílem, a to byla konkrétní částka. Nevěděl jsem, jak dlouho tam budu, což bylo trochu děsivé. Byl to klasický punkový příběh: během měsíce se rozhodnu a letím s jednosměrnou letenkou do Londýna, kde mám ubytování na dvě noci, a dál nevím, co bude. Chodil jsem po hostelech a celý den taky obcházel obchody v centru a rozdával životopisy, což se mi osvědčilo. Nevím, jaké by to bylo teď, tedy o deset let později, ale tehdy jsem se lidem dokázal prodat spíš naživo než na papíře. Neměl jsem zkušenosti z retailu, a tak mě nakonec vzali v Zaře na Regent Street, kde jsem pracoval čtyři dny. A pak přišla lepší nabídka přes ulici v Barbour.“ 

Nakonec to Matěj dotáhl na manažerskou pozici ve svém vysněném Porsche Design a právě tam měl šanci nahlédnout do zákulisí luxusního retailu. „Hodně mě zajímalo, jak funguje provoz u značek, které byly v Harrods. Procházel jsem obchodním domem každý den, jako Porsche jsme tam měli také koncesi, a chodil do tamní kantýny. Myslím, že v pátek byly vždycky fish and chips,“ směje se s nostalgií v hlase Matěj. „Pokaždé, když přišla nová kolekce, jsem ji do detailů procházel. Díval jsem se, jak se koncipuje barevně, jaký má visual merchandising, a to všechno jsem nasával jak houba. Ještě během londýnského pobytu jsem také začal sám za sebe jezdit do Paříže na veletrh Première Vision a začal si dělat průzkum materiálů a dodavatelů. Už tehdy jsem si dělal skici a připomínal si, že tam jsem proto, že chci založit značku.“ A opravdu – peníze Matěj vydělal a značku založil.

Sedíme spolu v kavárně Českého muzea hudby, právě tady se na podzim 2024 odehrála přehlídka, která měla pomoci dostat Emblemm na českou módní mapu. Dopadla dobře, ale asi ne tak, jak si Matěj zprvu představoval. „Přehlídka v listopadu 2024 byl takový náš hard launch a předcházely mu dva roky intenzivních příprav. Na začátku jsem měl trochu naivní představu, že udělám show, kam přijdou zákazníci, a mám vyhráno. A přesně tak to nebylo,“ usměje se: „I proto byla mezi první a druhou přehlídkou dlouhá pauza.“

Přál si, aby lidé brand vnímali jako značku v pravém slova smyslu, takže musí mít všechny produktové kategorie. „Přijde mi, že když se zaměříte jen na jeden produkt, tak si vás lidé zaškatulkují a je těžké se z té škatulky pak dostat. Mě od samého začátku zajímaly kabelky. Líbí se mi jejich funkcionalita, sochařina i fakt, že si s tím tvarem člověk vyhraje maličko jinak než u oblečení. A tak byla, možná pro dost lidí překvapivě, kabelka hned druhým produktem, který jsme udělali. Až potom přišla pánská a dámská kolekce.“ 

Tehdy byl Matěj ještě přesvědčený, že coby nová značka musí nabídnout hned všechno – kolekce oděvů i doplňků. Hlavně nezapadnout do škatulky, aby pak každý další produkt nebyl brán jako druhořadý. Aktuálně je ovšem právě kabelka hlavní vlajková loď Emblemmu. „Šlo mi o co největší kvalitu, takže tu krásnou, zrnitou kůži máme z jihu Francie kousek od španělských hranic a je stejná jako ta, co se používá na birkinku. Na jednoduché, nadčasové kabelky pak máme kůži hladkou z italské koželužny kousek od Benátek, jež patří k jedněm z nejvíce udržitelných. Tamní koželužna je uhlíkově neutrální, sází lesy po celé Itálii, řeší nakládání s chemikáliemi a má snad všechny certifikáty, co na kůži mít lze,“ vysvětluje Matěj s tím, že by do budoucna chtěl v rámci udržitelnosti vymyslet i veganské doplňky a více tímto směrem experimentovat.

Dalším důležitým bodem je česká výroba. „Je pro mě strašně důležité řemeslo udržet, když ho tu pořád ještě máme. To je první krok. A potom ho rozvíjet, aby byly dílny schopné inovovat a byly konkurenceschopné.“ Ideální stav v budoucnu by bylo podpořit vznik školy v oboru. „Chtěl bych vybudovat velký sexy brand, který by mohl mít sílu dostat lidi zpět k řemeslu.“ Zároveň si i Matěj uvědomuje limity aktuální situace. „Vím, že když vyrosteme víc, výrobu prostě budeme muset přesunout, protože s některými typy produktů zde není udržitelná.“ 

Byznysová stránka podnikání v módě Matěje velmi zajímá se vším, co obnáší: „Chápu, že pokud byznys nefunguje a nedává smysl finančně, nemůžu jen tvořit a dělat, co mě baví. Musel jsem se obklopit lidmi, kteří obchodu rozumí, a učit se od nich stejně tak, jako jsem se učil ze svých vlastních chyb,“ popisuje autodidakt, který na módu „nemá papír“, ale kdykoli něco chce a potřebuje, nemá problém se toho dopídit, naučit, osahat si to. „Těžko říct, jak to je v porovnání s někým vystudovaným v oboru, ale děláme to klasicky. Mám externí krejčové, s nimiž spolupracujeme, když vzorujeme. Na zakázky máme jednu dvě švadleny. Já udělám návrh, vyberu materiály, konzultuju s krejčovou, vzorujeme a pak vznikne produkt. Na výrobu pak máme specializované dílny v Česku i na Slovensku, kam výrobu přidělujeme podle toho, kde umí udělat nejlépe tu konkrétní věc. Z byznysového hlediska jsem brand koncipoval tak, abychom měli dílnu, která dokáže udělat malou sérii, ale do budoucna i větší, abychom mohli růst společně. Budoval jsem vztahy tak, že už máme nějakou infrastrukturu. Víme, kde budeme šít trika, kde kabelky, kde košile a pak složitější kusy na zakázku.“ 

Hlavním motem Emblemmu jsou kousky, které tvoří dialog: „Baví mě, že myšlenka nemusí být na první pohled vidět, ale když přijdete blíž a podíváte se na detaily, pochopíte ji. Občas je to za roh, občas za tři, někdy je ale porozumění dokonce na první dobrou. Můj záměr a fakt, že si rád hraju s konkrétními prvky a symboly, jako je mikrofon, je ale vždy docela vidět. Mám rád uhlazené věci, nic nedokončeného, žádné otrhané, špinavé věci. I když vybírám látky, chci uhlazenost. Kvalita a luxus pro mě také znamenají, že produkt vydrží co nejdéle jako nový. To je kvalita, kterou hledám a na niž aspiruju.“ 

Matěj má pro budování brandu v roce 2026 k ruce má i nový marketingový tým. „Cíl je teď budování značky v menších i větších krocích, protože víme, že bez značky se ty věci nebudou prodávat na bázi, jež by byla udržitelná. Máme za sebou také revizi a víme, že nám určité věci, co se týče obsahu na sítích nebo reklamy, chybí. Snažíme se je doplnit. Tento rok plánujeme pár menších kolekcí, které rozvinou narativ značky a upevní její estetické kódy. Teprve začínáme."