Vogue Leaders

Chceme z Reknih udělat evropskou platformu, ale nejdřív je třeba, aby cirkularita nikoho neochuzovala

Tenhle dvacátník toho má na bedrech až až. Rozhodl se totiž skrze výměnu přečtených knih spasit svět po svém. Tadeáš Kula a jeho startup Reknihy by to mohl začít dělat i na evropské úrovni.
Foto: Tadeáš Kula
Tadeáš Kula
Na schůzku přichází pozdě a hned zkraje se s úsměvem omlouvá. Na to, jaký má jeho startup potenciál i úspěch, působí překvapivě skromně. Ani nedosedne a rovnou vysvětluje, co ho zdrželo: „My jsme se teď přestěhovali do čtyřnásobně větších skladů, takže leden a únor byl hektický. Stihli jsme přesunout sto dvacet tisíc knížek.”


120 000 knížek je opravdu hodně. Co se zásobami, kdyby jejich prodej zpomalil?

Doufám, že budeme stále růst. A i teď se nám sklad vyprázdnil, takže se nebojíme. Navíc máme skvělého provozního ředitele, tudíž operativa je u nás skoro podobná jako v Applu. Ostatně on k nám z Applu přišel. Máme logistiku nastavenou tak, že jsme připraveni na daleko větší objemy. 

Jak podobné odborníky hledáte? 


Způsoby jsou různé. U spolupráce s odborníky je spíš důležitá jejich motivace a ta záleží na tom, co jako startup nabízíte. U nás to je velmi rychlé a dravé programové prostředí, kde se zároveň klade velký důraz na udržitelnost. Tahle kombinace věci dost urychluje, takže záhy vidíte dopad své práce, což může být pro někoho výzva. Jako pro naše provozního ředitele: Když přišel poprvé do starého skladu a viděl ten chaos, hned se chopil organizace. 

Jak jste se k projektu Reknihy dostal? S programováním stránek jste prý začal už velmi brzy...

Stránky jsem začal sestavovat už ve třinácti letech. Od té doby jsem pracoval na různých projektech, které jsem si v hlavě hýčkal. Studoval jsem dva roky v Indii na americké škole a tam je školství postavené jinak. Často nás motivovali, abychom byli kreativní, měli vlastní projekty, takže jsem stále směřoval k vlastnímu podnikání. Musel jsem ale projít spoustou nedomyšlených konceptů. Vždycky jsem začínal nějakou stránkou, jenže lidé se ji nakonec nenaučili používat. Třeba tu, která měla být databází kaváren, kde se dá v klidu pracovat. Až s Reknihami jsem nabídl konkrétní řešení pro větší skupinu lidí. Prostě když máte doma knížky, kterých se třeba při stěhování už chcete zbavit, my vám s tím pomůžeme a ještě motivujeme ostatní, aby se chovali ekologicky. S Reknihami jsme začali v roce 2019. V roce 2020 přišel covid a lidi začali víc řešit plné knihovny, a tak se to najednou všechno sešlo a my jsme narostli. 

Takže jste na prvopočátku taky řešil podobný problém? Potřeboval jste se zbavit knih?

Pamatuji si, že jsem si chtěl s jednou holčinou jen tak vyměnit sebevzdělávácí knihy, ale ona z akce najednou couvla. Já jsem se coby minimalista přece jen chtěl těch knih zbavit, a tak mě celý ten projekt napadl. Díval jsem se po trhu, ale nic moc nefungovalo úplně přesvědčivě. Pak už to šlo rychle: do dvaceti čtyř hodin jsem měl postavený e-shop a do začátku si půjčil nějaké knihy i od táty. Začínal jsem asi s třiceti knížkami a první sklad byl na Václavku, což je mimochodem na sklad nejhorší možné místo. 

Co pro vás v začátcích byla největší výzva? 

Každá fáze rozvoje startupu přináší vlastní výzvy. Když jsem začínal, měl jsem problém delegovat úkoly. Myslel jsem si, že vše dokážu udělat nejlépe sám. Ale brzy jsem zjistil, že to není možné. Proto teď aktivně hledáme nová řešení, abychom mohli efektivněji fungovat. Dostat do týmu skvělé lidi, kteří budou posouvat náš projekt vpřed a přicházet s novými nápady, bylo a bude vždy výzvou. 

Takže nejnáročnější je jakási druhá fáze projektu? Zavést fungující operativu a začít fungovat tak, aby projekt mohl odpovídat potřebám zákazníků? 


Náš byznys model je unikátní v tom, že máme B2C zákazníky na dvou stranách, na straně nákupu knih i na straně prodeje knih. Museli jsme si sami vyvinout skladový systém, který bere v potaz to, že nemáme jednoho velkého dodavatele knih, jako je tomu u knihkupectví, ale máme spoustu malý dodavatelů. Každý čtenář je náš dodavatel.

Jak se teď Reknihám vede?

Ročně pošleme 200 až 300 tisíc knížek, ale spíš je zajímavé, kolik tím ušetříme například vody. Na zpracování jedné knihy padne 300 litrů vody, takže jsme ve výsledku schopni ušetřit stovky milionů litrů. 

To je neuvěřitelný úspěch i na evropské úrovni, ne? 

Je pravda, že kromě nás a naší české konkurence se moc v Evropě v takovém množství neoperuje. Chceme z Reknih udělat evropskou platfomu, ale nejdřív potřebujeme vyřešit několik otázek, které souvisí s tím, aby cirkularita nikoho v konečném důsledku neochuzovala. Nechceme, aby autoři byli bez honorářů. Nechceme, aby průmysl spojený s produkcí nových knih najednou skokově spadl. Potřebujeme vytvořit systém, v němž bude vše udržitelné a fungovat v co možná největším souladu. 

Když každodenně žijete poselstvím spojeným s ekologií, co vás nejvíce trápí? A co vás naopak motivuje? 

Nejvíc mě štve super fast fashion. Třeba čínský Shein. To je něco opravdu hrozného, vždyť má z té produkce člověk vyrážky! Naopak mě motivuje vědomí, že já i má přítelkyně, která se taky věnuje udržitelnosti, můžeme svým konáním pozitivně přispět.