Lorna Simpson vystavuje v Punta della Dogana v Benátkách  

V patnáctém století na tomhle místě stávaly doky a celní domky, v nichž se kupci museli zastavit a proclít zboží, které dováželi do Benátek. Koncem sedmnáctého století tu vyrostla celnice Punta della Dogana. Její ohromné prostory se od druhé poloviny dvacátého století ale nevyužívaly a budova chátrala. V galerii umění se dům proměnil na přelomu let 2008–2009, přičemž projekt financoval francouzský miliardář a sběratel umění François Pinault, jehož bohatou sbírku současného moderního umění najdete hned ve dvou benátských palácích. Za projektem přestavby stojí architekt Tadao Ando, který moderní prvky bravurně zkombinoval s původním vzhledem budovy.

V tomhle úchvatném prostoru se až do 23. listopadu 2026 koná retrospektivní výstava s názvem Lorna  Simpson: Third Person. Umělkyně Lorna Simpson je jednou z prvních afroamerických žen, které vystavovaly na Benátském bienále. Její dílo najdete ve sbírkách nejprestižnějších muzeí a galerií. V Benátkách vás okouzlí okolo padesátky jejích výtvorů, a to včetně rozsáhlých maleb. Nechybí působivé instalace, koláže, fotografie, videa, sochy, kresby, ale i díla vytvořená přímo pro galerii Punta della Dogana. 

„Vždy jsem dělala jen to, co jsem chtěla. Bez ohledu na to, co si myslí ostatní. Jsem díky tomu šťastnější. Nedokážu si totiž představit, že bych se měla snažit uspokojit jen nějaké konkrétní publikum,“ říká o své tvorbě Lorna Simpson. Pětašedesátiletá multimediální umělkyně se stala přímo zhmotněním moderní vizuální kultury. Začínala jako konceptuální fotografka, později ke své tvorbě přidala i video, instalace, kresbu, malbu, sítotisk a film. Během studia malby na School of Visual Arts v New Yorku absolvovala stáž v Studio Museum v Harlemu, kde se seznámila s prací umělce Davida Hammonse. Ve studiích pokračovala na University of California v San Diegu, kde v roce 1985 získala titul Master of Fine Arts. 

V osmdesátých letech dvacátého století překvapila uměleckou scénu svým inovativním přístupem ke konceptuální fotografii. Zaměřila se na gender a rasu a ve své tvorbě analyzovala stereotypy, se kterými se musí potýkat afroamerické ženy ve Spojených státech. Působivé jsou například koláže, ve kterých na těla současných žen nalepila obličeje, které vystřihla z fotografií z padesátých let, jež zachytily tváře neznámých mladých černošek. Její snahou bylo upozornit na vrtkavé ideály krásy.   

„Chci, abyste z fotografií cítili postavy, které na nich sice nejsou přítomné, přesto je tam lze vnímat,“ řekla novinářům k sérii Wigs, kterou představila v roce 1994. Na těchto fotografiích nejsou žádní lidé, jen paruky s afro copánky, prameny lidských vlasů, kučeravé blond vlasy, syntetické kadeře... 

V roce 2017 vyšla ve Vogue série portrétů, na kterých Lorna Simpson zvěčnila osmnáct umělkyň. Byly mezi nimi například Teresita Fernández, Huma Bhabha nebo Jacqueline Woodson. Proč si Lorna Simpson vybrala právě tyhle umělkyně? „Měla jsem okamžitě jasno. Tyhle ženy jsou mou velkou inspirací. Ne totiž neberou jako odpověď.“ 

A na co se ještě můžete těšit? V sériích Ice, Special Characters a Earth and Sky pracuje Lorna Simpson s odstíny modré, šedé a černé barvy, čímž evokuje arktická panoramata či minerální struktury. Skleněné bloky představují led. K vidění jsou i její slavné malby True Value a Nightmare. Tuhle výstavu v Punta della Dogana byste si neměli nechat ujít. Dílo Lorny Simpson vám učaruje!