Umění
Foto: Lenka Lormanová
Foto: Lenka Lormanová
Malířka Klára Korbelová a její Nebe–peklo–ráj. Obnažující cesta od sebe k sobě
Radek Wohlmuth4. 2. 2026
Otázku „Jak to s námi nakonec dopadne?“ řeší vědomě či nevědomě každý vlastně už od dětství. Provází nás na každém kroku a promítá se prakticky do všeho, co děláme a prožíváme. Do her, snů, vztahů i modelů chování. Jak ji zpracovává malířka Klára Korbelová? Zjistíte na její výstavě.
Foto: Lenka Lormanová
Klára Korbelová
Třiadvacetiletá Klára Korbelová (2002) patří mezi výrazné představitelky nejmladší generace vizuálních umělců. Teprve příští rok bude končit na pražské AVU, kde studuje v ateliéru malby Roberta Šalandy, ale čím dál větší pozornost přitahuje už teď. Její obrazy se vymykají nezvyklým, zdánlivě naivizujícím rukopisem kombinovaným s někdy až brutální otevřeností a palčivými tématy, která jsou pro ni dlouhodobě typická. Loni na jaře se svou výstavou Ona a já v pražské galerii M6 dotýkala závislostí, na letní kroměřížské rezidenci se zase na jejích obrazech objevoval motiv sebepoškozování. Jistě ne náhodou v současnosti jako dobrovolnice vede výtvarné kroužky pro děti z Klokánku.
Foto: Lenka Lormanová
Klára Korbelová
Aktuální výstavní projekt mladé malířky Nebe–peklo–ráj v etablovaném žižkovském prostoru pro současné umění Platforma 15 rozvíjí metaforu oblíbené dětské skládačky, která se v jejím podání mění v obraz postupného odhalování vrstev vlastní osobnosti. Oblíbená dětská kratochvíle má základ v papírové skládačce origami a do Evropy se dostala už v 17. století. Je to vlastně dětská obdoba hry na pravdu, která se zlehka dotýká věštectví, i nenápadná upomínka na houpačku posledního soudu. V kulisách reality všedního dne jde o hru na rozhodování, která trvá až do smrti. Hravý princip odkrývání jednotlivých políček v případě Kláry Korbelové symbolizuje cestu do sebe sama – od povrchní lehkosti až k intimním někdy bolestným stránkám osobní zkušenosti.
Autorčin de/formovaný rukopis je nezvykle syrový. Není to ale estetická manýra, spíš prostředek, jak zachytit psychickou tenzi a nejednoznačnost vlastního prožívání. Expresivní barevnost nese silný emocionální náboj a funguje i jako významotvorný prvek, který zvýrazňuje zranitelnost, konflikty i tíhu skutečnosti. Motivy nelichotivých autoportrétů, odložených či polámaných dětských hraček a intimita spodního prádla definují osobní ikonografii jako něco, co bývá obvykle důsledně skryto.
1 / 9
Klára Korbelová
Expozice z hodně natěsno skládaných obrazů je koncipovaná na zdi podobně jako rozložená stránka z komiksu a dá se číst jako nedoslovný příběh. Začíná i končí plátny s hlavolamem ježek v kleci, ale objevují se i motivy těžké hlavy, odličování nebo lahví od piva. Kožený korzet, punčochy, krajková bodýčka, ale i doma šitý textilní koník na hraní visí v jedné řadě na reálných šňůrách přímo v galerii.
Výstava má místy až deníkový charakter. Klára Korbelová pracuje bez přikrašlování a pozitivní stylizace, s odvahou přiznat vlastní nejistoty i chvíle úlevné rezignace. To ještě podtrhuje její ručně psaný text na zdech galerie, který propojuje vizuální a verbální rovinu a zvyšuje celkovou intenzitu. Výsledkem je kompaktní, emocionálně nabitá zpráva o hledání a definování sebe sama v prostoru mezi hrou a neustále doléhající realitou všedního dne. Věc, se kterou se potýká každý, protože každý čin, každá věta, každé rozhodnutí je v konečném důsledku křižovatkou na rozcestí nebe-peklo-ráj.
1 / 7
Klára Korbelová
Výstava Klára Korbelová: Nebe-peklo-ráj je k vidění v pražské galerii Platforma 15 až do 28. února.
Vogue
Doporučuje
Společnost
Hollywood očima Bruce Webera. Výstava FACES IN THE CROWD přiváží do Karlových Varů portréty filmových ikon
Emma Kotian8. 7. 2026
Vogue Daily
Tvoje krev, moje růže: Fotografka Bet Orten představuje svou dosud nejosobnější výstavu
Kristýna Jandová26. 6. 2026
Celebrity