Umění
Foto: Lenka Lormanová
Foto: Lenka Lormanová
Malířka Klára Korbelová a její Nebe–peklo–ráj. Obnažující cesta od sebe k sobě
Radek Wohlmuth4. 2. 2026
Otázku „Jak to s námi nakonec dopadne?“ řeší vědomě či nevědomě každý vlastně už od dětství. Provází nás na každém kroku a promítá se prakticky do všeho, co děláme a prožíváme. Do her, snů, vztahů i modelů chování. Jak ji zpracovává malířka Klára Korbelová? Zjistíte na její výstavě.
Foto: Lenka Lormanová
Klára Korbelová
Třiadvacetiletá Klára Korbelová (2002) patří mezi výrazné představitelky nejmladší generace vizuálních umělců. Teprve příští rok bude končit na pražské AVU, kde studuje v ateliéru malby Roberta Šalandy, ale čím dál větší pozornost přitahuje už teď. Její obrazy se vymykají nezvyklým, zdánlivě naivizujícím rukopisem kombinovaným s někdy až brutální otevřeností a palčivými tématy, která jsou pro ni dlouhodobě typická. Loni na jaře se svou výstavou Ona a já v pražské galerii M6 dotýkala závislostí, na letní kroměřížské rezidenci se zase na jejích obrazech objevoval motiv sebepoškozování. Jistě ne náhodou v současnosti jako dobrovolnice vede výtvarné kroužky pro děti z Klokánku.
Foto: Lenka Lormanová
Klára Korbelová
Aktuální výstavní projekt mladé malířky Nebe–peklo–ráj v etablovaném žižkovském prostoru pro současné umění Platforma 15 rozvíjí metaforu oblíbené dětské skládačky, která se v jejím podání mění v obraz postupného odhalování vrstev vlastní osobnosti. Oblíbená dětská kratochvíle má základ v papírové skládačce origami a do Evropy se dostala už v 17. století. Je to vlastně dětská obdoba hry na pravdu, která se zlehka dotýká věštectví, i nenápadná upomínka na houpačku posledního soudu. V kulisách reality všedního dne jde o hru na rozhodování, která trvá až do smrti. Hravý princip odkrývání jednotlivých políček v případě Kláry Korbelové symbolizuje cestu do sebe sama – od povrchní lehkosti až k intimním někdy bolestným stránkám osobní zkušenosti.
Autorčin de/formovaný rukopis je nezvykle syrový. Není to ale estetická manýra, spíš prostředek, jak zachytit psychickou tenzi a nejednoznačnost vlastního prožívání. Expresivní barevnost nese silný emocionální náboj a funguje i jako významotvorný prvek, který zvýrazňuje zranitelnost, konflikty i tíhu skutečnosti. Motivy nelichotivých autoportrétů, odložených či polámaných dětských hraček a intimita spodního prádla definují osobní ikonografii jako něco, co bývá obvykle důsledně skryto.
1 / 9
Klára Korbelová
Expozice z hodně natěsno skládaných obrazů je koncipovaná na zdi podobně jako rozložená stránka z komiksu a dá se číst jako nedoslovný příběh. Začíná i končí plátny s hlavolamem ježek v kleci, ale objevují se i motivy těžké hlavy, odličování nebo lahví od piva. Kožený korzet, punčochy, krajková bodýčka, ale i doma šitý textilní koník na hraní visí v jedné řadě na reálných šňůrách přímo v galerii.
Výstava má místy až deníkový charakter. Klára Korbelová pracuje bez přikrašlování a pozitivní stylizace, s odvahou přiznat vlastní nejistoty i chvíle úlevné rezignace. To ještě podtrhuje její ručně psaný text na zdech galerie, který propojuje vizuální a verbální rovinu a zvyšuje celkovou intenzitu. Výsledkem je kompaktní, emocionálně nabitá zpráva o hledání a definování sebe sama v prostoru mezi hrou a neustále doléhající realitou všedního dne. Věc, se kterou se potýká každý, protože každý čin, každá věta, každé rozhodnutí je v konečném důsledku křižovatkou na rozcestí nebe-peklo-ráj.
1 / 7
Klára Korbelová
Výstava Klára Korbelová: Nebe-peklo-ráj je k vidění v pražské galerii Platforma 15 až do 28. února.
Vogue
