Umění

Cindy Kutíková: Baví mě navrhovat face filtry, i když je sama nepoužívám

Uspěla v soutěži Czech Grand Design v kategorii Objev roku, spolupracovala na módní kolekci a vytvořila několik face filtrů včetně dvou pro Vogue Czechoslovakia. Seznamte se s grafickou designérkou Cindy Kutíkovou. 

Čím vším se vlastně zabýváš ve své tvorbě? 

„Soustředím se na možnosti transformace grafického designu do netradičních materiálů, které mnohokrát vyústí v přesah do dalších oborů. Především se ale zaměřuji na rozšiřování a rozostřování hranic mezi grafickým designem s dalšími obory. Převádím pixelové zobrazení do pleteniny. Baví mě momenty, kdy se digitální forma přenese do offline světa. Momentálně jsem v posledním ročníku na Umprum (Ateliér grafického designu a vizuální komunikace), v rámci nějž se tématem zabývám ve své diplomové práci. Výstup by měl být jakousi experimentální fúzí grafického designu, módy a skla s důrazem na jedinečnost řemeslného zpracování oproti digitálnímu světu a reprodukovatelnosti.“
Foto: Cindy Kutíková

Jak ses dostala k navrhování face filtrů?

„Náhodou. V momentě, kdy Facebook spustil pro veřejnost aplikaci na jejich tvorbu – Spark AR. Bylo to na konci léta 2019. Do té doby byla platforma přístupná pouze jako uzavřená beta verze pro pár  vývojářů a tvůrců. Osobně jsem nikdy nepatřila k fanouškům rozšířené reality, ale jelikož jsem aktivním uživatelem Instagramu, který je sám o sobě největším zdrojem face filtrů, tak právě rozšířená realita v této formě mě zaujala. Jednalo se o pár efektů, které mě nadchly. Byl to hlavně filtr Beauty 3000 od již velmi populární digitální umělkyně Johanna Jaskowska. Zmíněnou aplikaci Spark AR jsem si stáhla a začala se v ní učit. Baví mě filtry navrhovat, i když je sama nepoužívám. Mám ráda ty, které jsou vizuálně originální. Reflektují téma digitální doby a jejich neomezené možnosti formy.“

Máš ve své práci nějaké vzory? 

„Většinou nejde o konkrétního umělce, ale často čerpám z historie nebo z řemeslných technik, co jsou typické pro nějakou oblast. Momentálně mě fascinují tradiční jihoafrické a jihoamerické korálkové techniky.“  

Spolupracuješ s více designéry, jako je třeba Adam Kost, Lukáš Novák, Vanda Janda. Ti všichni si už na lokální designérské scéně vybudovali jméno. Jak jste k sobě našli cestu?

„Díky studiu na Umprumce. Má první spolupráce tohoto typu byla s Adamem Kostem. Adam mě nejdříve oslovil ohledně tvorby portfolia. Nakonec z toho vzešla letitá spolupráce, při níž jsem vytvořila i jeho novou vizuální identitu. Móda mě vždy bavila, a protože jsem obor chtěla prozkoumat blíž, strávila jsem semestr na stáži v Ateliéru módní tvorby, kde jsem pro změnu poznala Vandu. Ta mě pak také přizvala k tvorbě své vizuální identity, a to včetně návrhu nového webu s e-shopem. Dnes pro ni tvořím i veškerou grafiku na textil i produkty. S Lukášem Novákem jsem se ze školy znala jen letmo. On absolvoval, myslím, v roce, kdy jsem byla teprve v prvním ročníku, nicméně jsme se vzájemně sledovali na Instagramu. Jeho práce mě bavila, takže jsem ho zkontaktovala s tím, že bych si chtěla pořídit vázu z kolekce Ultra Fragile. Když mi ji osobně předával, oslovil mě pro tvorbu své nové identity.“
Foto: Cindy Kutíková
Foto: Cindy Kutíková
Foto: Cindy Kutíková

Vnímáš rozdíl ve spolupráci mezi grafickým oborem a ostatními? Anebo vidíš rozdíl ve spolupráci s někým z módního oboru a jiného užitého umění?

„Určité trendy se u jednotlivých oborů dají opravdu vysledovat. V architektuře zaznamenávám například purismus, zatímco v módě probíhá reakce na rychle se měnící módní trendy. Proto můžeme vypozorovat, že většina módních vizuálních identit a log se za poslední dekádu zunifikovala. Příkladem je třeba vývoj log světových módních domů. Důežité ovšem je, jaký má designér pro kterého identitu či grafiku tvoříte, rukopis. Vytvořit identitu, která jde ruku v ruce s charakterem tvorby klienta, je totiž klíčem k dobrému výsledku. V případě, že je na místě následovat určitý trend, nebráním se mu, ale musím se s tím vyrovnat inovativním způsobem. Momentálně například pracuji (ve spolupráci s Jiřím Mockem) na novém vizuálním stylu pro Terezu Rosalii Kladošovou. U ní je žádoucí experimentovat.“


Zajímá tě specificky móda? Proč, v jakém směru?

„Móda mě zajímá hlavně v kontextu grafického designu. Hlavním aspektem pro mě tedy je průnik těchto oborů, například skrze autorský vzor na látce nebo na pletenině. V rámci své stáži v Ateliéru módní tvorby jsem se soustředila primárně na propojení těchto oborů, takže se mým výstupem stal oděv s autorským printem. Nejraději mám, když se design, který navrhnu v počítači, převede do něčeho hmatatelného.“


Co tě během tvé stáže v Ateliéru módní tvorby nejvíce překvapilo?

„Chod samotného Ateliéru. Každý ateliér si na této škole žije svým vlastním životem, je tvořen jak samotným vedením, tak studenty. Stáž v Ateliéru módní tvorby pro mě byla přínosná, ale zároveň vyčerpávající. Bojovala jsem s neustálým pocitem nedostatku času, s frustrací z neznalosti řemesla i tím, že jsem závislá na několika dalších faktorech, jako je kvalita látek, potisk látky, švadlena a na celkové produkci. To všechno mohlo ovlivnit kvalitu mého výstupu.“ 

Na čem teď aktuálně pracuješ?

„Momentálně se zabývám novým materiálem – skleněnými korálky, ze kterých vytvářím svou zavěrečnou diplomovou práci na Umprum. Tou pro mě skončí studijní etapa. A na ni naváže multidisciplinární grafické studio Permanent Office, které zakládám společně s Jiřím Mockem a Danielem Šmírou.“