Kam v Paříži za uměním

Jeho dílo můžete znát z pařížské Vogue, anebo třeba z kampaní módních domů, jako je Chanel či Louis Vuitton. Cestu sem ale Damien Blottière neměl úplně přímou. Po studiích módy na pařížské Vysoké škole aplikovaných umění Duperré pracoval dva roky jako PR manažer a poté pět let jako redaktor módy. Bylo to během této doby, kdy se nejvíce naučil o fotografii. Zjistil, nakolik může být nástrojem k vyjádření se, a začal sám s pořizováním snímků, které skládá v koláže.

Bylo to v oddělení egyptských starožitností v Louvre. Jako dítě mě tam brávala babička.

Známí nebo ne, to nemohu říct, ale moje srdce v tuto chvíli tluče pro díla Edouarda Taufenbacha a kresby Niny Koltchitskaiy.

Jen fanatici věří na absolutno.

Stát u svého stolu, své ruce a ticho.

Nemyslím si. A ty? 

Procházka v parku. Mezi mé nejmilejší patří zahrada Yitzhak-Rabin, kam během týdne chodím téměř každé ráno.

Vůně zahrad po dešti.

Je jich příliš na to, abych mohl jmenovat jen jedno, a pořád mám příliš k objevování.

Kávu nepiji, ale hádám, že výborná káva je v café, kde od stolu můžete sledovat dění na ulici.

V nakupování jsem efektivní a věrný. Pokud jde o oblečení, většinou jdu do AMI a Acne Studios. Pro boty do Pierre Hardy a do Darphin, když se snažím vypadat lépe.

Domov mých přátel, když jsem pozván na dobrou večeři.

Utíkám do Bretaně, kde nyní žijí moji rodiče.

Více než galerie mě zajímají jednotliví umělci, ale vždy je dobré jít do galerií Perrotin a Thaddaeus Ropac, kde je možné vidět hlavní scénu. Také rád objevuji díla v galeriích Crèvecoeur, Binome a Bugada & Cargnel.

To je pravděpodobně práce někoho jiného, definovat ho, ale umění podle mě musí být někde, kde se odesílatel a příjemce setkávají.

Nemůžu předstírat, že znám pravdu lépe než kdokoliv jiný.