Dějiny násilí, to je nová divadelní adaptace podle francouzského bestselleru

„Téměř před deseti lety, v prosinci roku 2012, byl tehdy jednadvacetiletý Édouard Louis ve svém bytě okraden, znásilněn a málem uškrcen,” objasňuje dramaturg inscenace David Košťák skutečnost, že autor předlohy popisuje příběh podle vlastního traumatizujícího zážitku. Čtyři roky po incidentu mu pak vyšla kniha, která svět šokovala — s detailním popisem znásilnění a jeho důsledcích. 

Co přesně se před lety ve Francii stalo? Když se mladý Édouard vracel domů od svých přátel opuštěnou ulicí, dal se do řeči s atraktivním Alžířanem Redem. Prožili spolu vášnivou noc, jenže ráno Édouardovi chyběl telefon i iPad a Reda ho se zbraní v ruce sexuálně zneužil. „Snažil jsem se vytvořit vzpomínku, která by mi umožnila vrátit minulost. Zesílit ji a zničit tak, že čím více si pamatuji a čím více se ztrácím v obrazech, které zůstávají, tím méně se vztahují ke mně,” píše autor v syrovém románu. „V něm i v naší inscenaci jde mimo jiné o zásadní střety: Střet dvou mužů, dobra a zla, práva a spravedlnosti, ale i o srážku různých kultur a konfrontaci odlišného nazírání na svět, na rasu, homosexualitu a menšiny vůbec,” vysvětluje český divadelní režisér, který se tématem násilí zabýval už ve svých dřívějších inscenacích. 

„V Dějinách násilí je nám předložen příběh z pohledu Édouarda, ale je už v průběhu narušován interpretací jiných postav — policie, lékařů, přátel, rodiny a přeneseně i všech čtenářů knihy či v našem případě divadelních diváků,” říká Loužný a pokračuje: „Ze skutečného zážitku se stává příběh, z příběhu se stávají dějiny. Násilí na jednom muži se v průběhu promění v obraz násilí celé společnosti, v úvahu, zda každodenní drobné násilí, předsudky a ostrakizace nevedou některé lidi nutně a logicky k násilí na jiných.” Édouardův vlastní příběh se nakonec rozpadá. „Autor ztrácí svá autorská práva a stává se jen jednou z vyprávějících osob. To samo o sobě je také jistá forma násilí, jakési metanásilí, které ale může být za jistých okolností srovnatelné se samotným znásilněním.” 

Zajímá vás obsazení hry? „Oskarovo charisma, věk odpovídající hrdinovi i typ spojený s jistou bezelstností a čistotou z něj dělají pro tuto hlavní roli ideálního představitele,” říká Tomáš Loužný o Oskaru Hesovi, nejmladšímu členovi hereckého souboru Švandova divadla. Mimochodem, tohoto muže jste mohli vidět ve filmu režiséra Davida Ondříčka Dukla 61 nebo v mysteriózním seriálu Pustina. 

Do role Reda byl pro adaptaci Dějiny násilí obsazen Jan Grundman, známý ze seriálu #martyisdead oceněným cenou Emmy. Tím ale výčet zajímavých osobností zdaleka nekončí. Ve hře se objeví také Nataša Bednářová, Marie Štípková nebo David Punčochář. 

Vizuálním zpracování má na svědomí scénograf Petr Vítek, který jako hlavní scénu zvolil lesklý bílý pokoj, z nějž se sice mladík snaží vymazat vzpomínky na útočníka, ale namísto toho ho plní čím dál více lidí a názorů. Pro kostýmy zvolil Martin Chocholoušek inspiraci francouzskou šik módou a modely Jeana Paula Gaultiera. Překvapí vás ale i surrealistické kreace a grotesktní oblečení v podobě chodících nákupních tašek. Atmosféru celého představení podkresluje hudba skladatele Iva Sedláčka.