Móda a monarchie: Buckinghamský palác otevře největší výstavu šatníku královny Alžběty II.

V dubnu roku 1929 se princezna Alžběta objevila na titulní straně magazínu Time, vydaného na počest jejích třetích narozenin. Portrét, který pořídil společenský fotograf Marcus Adams – ten samý, jenž o dva roky dříve pořídil její formální debut pro Vogue, ukazuje budoucí královnu v pastelových šatech, s perlovým náhrdelníkem a výrazem dítěte, které by raději bylo kdekoli jinde. Titulek zněl: „Princezna Lilbet udává dětskou módu: žlutá je nový trend.“ Uvnitř časopisu pak bylo otištěné vyjádření prodavače H. Gordona z obchodního domu Selfridge’s, který poznamenal: „Každá matka teď chce koupit malé žluté šaty nebo klobouček v odstínu prvosenky přesně takový, jako má princezna Alžběta.“

Je svým způsobem k pousmání, že následnice trůnu měla definovaný osobní styl dřív, než se uměla podepsat. Během následujících deseti dekád se Alžběta II. spoléhala na dvorní návrháře Normana Hartnella, sira Hardyho Amiese, sira Iana Thomase, Stewarta Parvina a Angelu Kelly, kteří pro ni vytvářeli modely v nesčetných výrazných odstínech – od třpytivé, mnohobarevné harlekýnské halenky pro Royal Variety Performance v roce 1999 až po neonově zelený kostým, který měla na sobě při slavnostním defilé Trooping the Colour v roce 2016. Každý look, od klobouku až po lemy sukně, byl dokonale promyšlen tak, aby i při své výšce 163 centimetrů vždy vynikla v davu. Její první pláštěnky byly z průhledného plastu, takže předpověděla trend ikonických průsvitných deštníků, které se staly symbolem pozdější éry její vlády.

To je ovšem jen zlomek z jejího šatníku, který bude představen v nadcházející retrospektivě Queen Elizabeth II: Her Life in Style, největší výstavě věnované módě královny Alžběty II., která se otevře v dubnu 2026 v Královské galerii Buckinghamského paláce. Expozice představí kolem 200 oděvů, z nichž zhruba polovina dosud nebyla nikdy vystavena. Kurátoři vybrali modely haute couture, včetně jablkově zelených šatů, které královna oblékla na státní banket na britském velvyslanectví ve Washingtonu roku 1957, nebo modré róby s krinolínovou sukní, v níž se objevila na svatbě princezny Margaret v roce 1960. Vedle těchto formálních kousků návštěvníci uvidí i šátky, tvídová saka a kostkované sukně z jejího „venkovského“ šatníku z Balmoralu. Mnoho modelů bude doplněno původními návrhy a vzorky látek, často s poznámkami dvorních návrhářů – i královny samotné.

Výstava navíc zahrne díla současných britských designérů Christophera Kanea, Erdema Moralıoğlua a Richarda Quinna – prvního držitele Queen Elizabeth II Award for British Design. Každý z nich představí svůj model vedle historického kousku z královnina archivu coby důkaz o přetrvajícím vlivu Alžběty II. na současnou módu.

Kane, Erdem i Quinn se k jejímu odkazu vyjádřili po svém. Kane například ve své kolekci jaro/léto 2011 připomněl královninu ikonickou siluetu prostřednictvím svetrů přehozených přes ramena a kožených laserem vyřezávaných šatů s efektem krajky. Moralıoğlu se v kolekci jaro/léto 2018 inspiroval mladou Alžbětou a její fascinací jazzem z období tzv. harlemské renesance. Quinn pak ve své podzimní/zimní kolekci 2024 znovu interpretoval róbu pošitou křišťály, kterou měla královna na premiéře filmu Lawrence z Arábie roku 1962, stejně jako černé sametové šaty, v nichž se roku 1956 setkala s Marilyn Monroe.

Tito návrháři rozvinou svůj vztah ke královnině módě také v doprovodné publikaci, která nabídne i poctu od šéfredaktorky Vogue Anny Wintour a esej profesorky Amy de la Haye z London College of Fashion. Společně představí komplexní pohled na Alžbětu II. – jako na ženu, panovnici i módní autoritu, která dokázala spojit svoji pevnost s elegancí. „Šatník královny Alžběty II. patří k nejvýznamnějším živým archivům moderní módní historie,“ říká Christopher Kane. „Od úpadku tradičních dvorních švadlen až po nástup návrhářů, jako byli Hartnell či Hardy Amies, její oděvy vyprávějí příběh Británie a její proměnlivou identitu prostřednictvím módy. Pro návrháře i studenty představuje její styl mistrovskou lekci siluety, konstrukce, symboliky a zdrženlivosti.“