Křehký odkaz EXPA 58. Linda Procházka vtiskla pravěkou kresbu do skla

Sklo neodpouští. Práce s ním je fyzická, surová a nesnese žádné kompromisy. Designérka Linda Procházka k němu ale přistupuje jinak, jako by se v něm snažila zastavit čas. Její nová trofej pro Cenu Stanislava Libenského odkazuje k legendárnímu EXPU 58, jeskynním malbám a tak trochu nečekaně i k severským losům.

Když se podíváte na historii českého skla, dlouho za ní byla vidět spíš mužská práce. Byla to ale Jaroslava Brychtová, kdo v padesátých letech po boku Stanislava Libenského ukázal, že ženský pohled dokáže těžký materiál zcela proměnit. Linda Procházka se teď k jejich ikonickému dílu Zoomorfní kameny vrací. Neoslavuje ho ale nijak pompézně, jde na to přes vlastní zkušenost a empatii k materiálu.

„Fascinuje mě způsob, jakým se v jejich díle zvířecí motivy propojují se skleněnou hmotou, světlem a barvou. Zvířata zde nejsou pouhou ilustrací, ale stávají se součástí samotného objektu, jako by v něm byla uchována po tisíce let,“ vysvětluje Linda. Objekt, který navrhla a nechala ožít v novoborské sklárně Novotný Glass, tenhle pocit přesně vystihuje. Jde o ručně tvarovaný blok s pískovanou kresbou. Záměrně nedokonalou, ořezanou na dřeň. Působí jako pravěká črta objevená někde na stěně jeskyně, jen s tím rozdílem, že ji držíte v ruce.

A pak je tu motiv losa. Zvíře, které v sobě nese klidnou severskou sílu a stabilitu, se do křehkého hutního skla propisuje s překvapivou přirozeností. Jeho majestátní, a přitom hrubě načrtnutá silueta skvěle rezonuje s celkovou myšlenkou archetypálních maleb a dává objektu lehce tajuplný přesah. Výsledkem tak není jen další hezká soška, ale noblesní kus designu od umělkyně, která přesně ví, co dělá, a nepotřebuje k tomu žádná velká slova.