Proces, který nekončí. Kafkův slavný příběh se vrací na jeviště Stavovského divadla

„Někdo musel Josefa K. pomluvit, neboť byl jednou ráno zatčen, aniž se dopustil něčeho zlého.“ Jedna z nejslavnějších úvodních vět světové literatury rozehrává příběh, který je děsivý právě svou obyčejností. Do pokoje bankovního prokuristy Josefa K. jednoho rána vstoupí dva neznámí muži a oznámí mu, že je zatčen. Neodvedou ho, nezavřou do cely ani mu nezakážou chodit do práce. Jeho život pokračuje téměř stejně jako předtím. Jen s tím rozdílem, že nad ním od této chvíle visí neviditelný rozsudek.

Právě tento pocit nejistoty, odcizení a postupně mizící kontroly převádí na jeviště italský choreograf Mauro Bigonzetti. Jeho Kafka: Proces nevzniká jako doslovná ilustrace slavného románu, ale jako jeho svébytná pohybová interpretace. To, co Kafka vypráví slovy, se zde odehrává především prostřednictvím pohybu.

Josefa K. obklopuje skupina tanečníků, která ho sleduje, zachytává a postupně ovládá jeho prostor. Soudní mašinerie, v románu tvořená nekonečnými chodbami, úředníky, spisy a pravidly, kterým nikdo pořádně nerozumí, se na jevišti stává fyzickou silou. Čím více se Josef K. snaží uniknout, tím více se jeho tělo dostává pod kontrolu ostatních. Pohyb, který by měl být výrazem svobody, se postupně mění v nástroj moci.

Výraznou roli hraje i samotný prostor. Scénograf a světelný designér Carlo Cerri vytvořil černobílý svět ostrých kontrastů, který spolu s videoprojekcemi připomíná estetiku filmu noir. Inspirace sahá až k Orsonu Wellesovi a jeho slavné filmové adaptaci Procesu. Je to svět, který působí téměř jako sen, jenž se pomalu mění v noční můru. Stíny, projekce a pohyb tanečníků stírají hranici mezi skutečností a představou a Josef K. v něm zůstává stále více sám.

Bigonzettiho interpretace si zároveň dovoluje od Kafkova románu odbočit. Jedním z nejvýraznějších prvků je Novinová dívka, jejíž kostým tvoří zmačkané kusy papíru. Její přítomnost působí jako fyzické ztělesnění světa spisů, dokumentů a informací, které Josefa K. obklopují, ale nikdy mu neposkytnou skutečnou odpověď. Papír, který by měl vysvětlovat, se místo toho stává další vrstvou tajemství.

Podobně neobvyklá je i hudební dramaturgie. Vedle sebe se setkávají Antonio Maria Bononcini, Dietrich Buxtehude, Claudio Monteverdi, Carlo Gesualdo, Tarquinio Merula, Henryk Górecki nebo Modest Musorgskij. Rozmanitá hudební koláž nepůsobí jako pouhý doprovod choreografie, ale jako další způsob, jak vyjádřit Josefovu vnitřní izolaci a rostoucí úzkost. 

Nevíme o nic víc než Josef K., nerozumíme pravidlům a stejně jako on se můžeme jen snažit orientovat v prostoru, v němž každé dveře mohou vést někam jinam. 

Kafka: Proces se na scénu Stavovského divadla vrací 30. září 2026. Součástí podzimního uvedení bude také doprovodný program ND+, včetně tematických procházek Po stopách Franze Kafky, které diváky provedou místy spojenými s jeho životem v Praze.