Víra, strach i ženská síla. Národní divadlo poprvé uvádí Dialogy karmelitek

Ticho klášterních chodeb se tříští o ozvěny revolučního běsnění. V centru dramatu stojí Blanche, úzkostná dcera markýze de la Force, která se pokouší umlčet své vnitřní démony útěkem za zdi kláštera v Compiègne. Namísto vytouženého bezpečí však nachází prostor, kde se intimní šepot modliteb střetává s neúprosnou mašinerií dějin. Scéna pulzuje napětím mezi intimním prostorem víry a chladnou temnotou vězeňských cel, v nichž se víra mění v poslední a nejvyšší formu lidského vzdoru.

Opera Národního divadla a Státní opery uzavře letošní sezonu premiérou slavného díla francouzského skladatele Francise Poulenca. Hudebního nastudování se ujme hudební ředitel Státní opery Hermann Bäumer, režii připravuje oceňovaná režisérka Barbora Horáková Joly, která dlouhodobě působí na evropských scénách a k Poulencově tvorbě má velmi osobní vztah. Právě jeho opera Lidský hlas byla totiž její první režijní zkušeností.

Původní příběh inspirovaný tragickým osudem jeptišek během Velké francouzské revoluce přesouvá režisérka do atmosféry 50. let minulého století. Inspiraci nachází mimo jiné v románu Bílá Voda od Kateřiny Tučkové, který popisuje osudy řeholnic nuceně odvezených do odlehlého pohraničí, kde musely v ústraní a pod dohledem režimu bránit svou víru.

Také Francis Poulenc psal Dialogy karmelitek v období osobní nejistoty a psychických problémů. Přesto vzniklo dílo, které se po premiéře v milánské La Scale v roce 1957 zařadilo mezi nejzásadnější opery minulého století. Místo velkých dramatických gest ale přináší tiché emoce, pochybnosti a otázky víry, strachu i odvahy.

Místo vnějších efektů sází režie na vnitřní pnutí a psychologický souboj o lidskou důstojnost tváří v tvář konečnosti. Čisté a symbolické scénické řešení nechává naplno vyniknout každému gestu a pohledu, až vše nevyhnutelně směřuje k jednomu z nejvíce šokujících závěrů světové opery. Procesí sester kráčí k lešení popraviště za neutichajícího zpěvu Salve Regina. Hudební proud však mechanicky a neúprosně trhají údery gilotiny. S každým kovovým dopadem jeden ženský hlas náhle umlká, dokud prostor neovládne mrazivé ticho, které v divákovi doznívá ještě dlouho po pádu opony.

Tento silný moment, který se nesmazatelně zapsal do operní historie, si diváci v Národním divadle budou moci prožít poprvé. Inscenace má premiéru 21. května v budově Státní opery.