Vogue Daily

Podmanivá a talentovaná Hedy Lamarr

Jako jediné herečce v historii jí náleží čestné místo v síni slávy amerických vynálezců a do dějin filmu se zapsala vyobrazením prvních neskrývaně erotických scén. Zimní Vogue CS připomíná Hedy Lamarr, ženu podmanivě krásnou a pronikavě inteligentní, jejíž jméno propojuje zlatou éru Hollywoodu s prvorepublikovým Československem. 
Pokud si Hedwig Eva Maria Kiesler, dcera vídeňského bankéře a klavírní virtuosky z vážené židovské rodiny, vzala do hlavy, že se stane herečkou, nic ji nemohlo zastavit. Už tehdy a později ještě mnohokrát ve svém pohnutém životě dokázala, že omezení a limity máme každý pouze ve své hlavě. Na počátku jí pomohla mimořádná krása, které neodolal ani český režisér Gustav Machatý. Do hlavní role snímku Extase z roku 1932 ji však jako osmnáctiletou obsadil až poté, co prokázala skutečný talent a navíc také pořádnou dávku odvahy. Film podle očekávání vyvolal mezinárodní skandál, Papež Pius XII. snímek oceněný v roce 1934 na filmovém festivalu v Benátkách veřejně odsoudil a Hitler ho přímo zakázal. Nahé ženské tělo se sice na stříbrném plátně neobjevilo poprvé, ale jedna z dnešního pohledu velmi cudných scén tehdy neskrývaně zachytila ženský orgasmus. Tehdy Hedy Lamarr přepsala filmové dějiny. 
Umělecké jméno, pod kterým ji známe dnes, začala používat ve Spojených státech, kam uprchla před svým prvním manželem, zbrojařským magnátem Friedrichem Mandlem. Kromě toho, že se těžko smiřovala s tím, čím se zabýval, špatně snášela také jeho despotické sklony. Omezoval ji v další kariéře a pokusil se dokonce skoupit a znepřístupnit všechny kopie Extase. Paradoxně se právě díky němu osobně setkala s oběma výše zmíněnými muži, kteří její film tolik odsuzovali. Kromě toho se často účastnila společenských akcí a poznala největší technické mozky tehdejší doby. Byla pozornou posluchačkou, rychle se učila a později nabyté vědomosti dokázala zúročit. 
Naděje a otevřené budoucí možnosti mě vždy lákaly více než jakékoliv záruky.
Jméno Hedy Lamarr jí doporučil Louis B. Mayer, šéf filmového studia Metro-Goldwyn-Mayer, se kterým se seznámila při plavbě přes oceán na lodi Normandie. Ke kariéře ve Spojených státech jí tak zpočátku pomohla šťastná náhoda, ale vše ostatní vzala pevně do svých rukou. V roce 1937 se její tvář stala předlohou pro Disneyovu Sněhurku, první celovečerní animovaný film, a v roce 1938 debutovala filmem Alžír. Vrcholem její herecké kariéry byla hlavní role v oscarovém snímku Samson a Dalila z roku 1949. 
Škatulka tajemné krásky se záhadným přízvukem ji ale brzy začala nudit a přišel čas uplatnit dřímající technický talent. Společně s hudebníkem Georgem Antheilem vymysleli princip, na kterém dnes fungují veškeré mobilní sítě. O svých vynálezech prohlašovala: „Konečně jsem objevila činnost, při které jsem mohla zapojit mozek.“ Systém přenosu dat, na kterém dnes funguje wifi, bluetooth i veškeré satelitní technologie, jí alespoň na sklonku života přinesl finanční ocenění, jinak své nápady nikdy nezhodnotila. Přesto je právě díky ní náš život jednodušší třeba díky šumivým tabletám, fluoreskujícím obojkům pro psy nebo krabicím na papírové kapesníky. Zmodernizovala také semafory a zdokonalila modely letadel tím, že poupravila jejich tvar. Posmrtně byla uvedena do síně slávy amerických vynálezců a jako jediná herečka v historii získala čestné uznání za zásluhy o rozvoj elektrotechniky. Do dějin se tak nesmazatelně zapsala podruhé. 
Hedy Lamarr nebyla jenom krásná a talentovaná, ale tak výstřední a osobitá. Ve druhé polovině života se více než filmem proslavila osobními skandály. Vdávala se šestkrát, svým třem dětem se příliš nevěnovala a mezi její milence patřil například Charlie Chaplin, Marlon Brando nebo Erich Maria Remarque. Za svou životní chybu považovala, že odmítla hlavní roli v Casablance. Nikdy nezískala Oscara, ale má svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. Bylo o ní natočeno několik dokumentárních filmů, například jeden z dílů série BBC Extraordinary Women z roku 2011 nebo Bombshell: The Hedy Lamarr Story z roku 2017. Zmínky o ní jsou součástí popkulturních referencí a objevila se dokonce v seriálu DC Legends of Tomorrow, kde jejímu kouzlu vzdává hold jeden ze superhrdinů (S03E07). Její pohnutý život, oslnivá krása a mimořádné nadání nepřestávají fascinovat dodnes.
Hedy Lamarr na obálce aktuální Vogue CS ztvárnila před objektivem Luciana Bora modelka Sasha Luss a fotografii doprovázejí provokativní verše Františka Halase psané pro soubor textů Jindřicha Štýrského ze třicátých let minulého století. Básník se od svého textu později distancoval, podobně jako to udělala Lamarr v případě knižně vydaných pamětí nazvaných Extasy and Me ze šedesátých let. Oba texty byly na tehdejší dobu možná až příliš provokativní, ale protože umělecká forma překračuje hranice i čas, můžeme si vlastní názor udělat každý sám za sebe. #ArtIsNotPorn
Sashu Luss k všestranné hollywoodské hvězdě přibližuje také to, že v minulém roce získala hlavní roli ve filmu Luca Bessona Anna (v nabídce Netflixu). 
Snímek, kterým vstoupila do dějin kinematografie Hedy Lamarr, digitálně zrestauroval na základě několika zachovaných dobových kopií Národní filmový archiv. V roce 2019 Extase zahajovala 76. ročník mezinárodního filmového festivalu v Benátkách a získala ocenění v kategorii Venice Classics.