Den v botách baletního tanečníka

Oslovujte ho Vanni. „Mé skutečné jméno je Giovanni, ale mně se nikdy nelíbilo. A stejně odmala slyším na Vanniho. Snažil jsem se, aby se to uvádělo i v divadle, na plakátech a tak, ale bohužel mi to nedovolili,“ vysvětluje.

Vanni se stal členem Baletu Národního divadla před sedmi lety. V roce 2013 byl jmenován demisólistou, o dva roky později sólistou a od roku 2016 je prvním sólistou. Jeho excelentní techniku můžete objevovat v klasických baletech, jako je Romeo a Julie, ale i v představeních současného tance jako Slovanský temperament. A jeho komický talent, který dokazuje třeba v Marné opatrnosti? To se musí vidět! Pokud by vás však zajímalo i to, kolik úsilí stojí za tak obdivuhodným výkonem na jevišti, je tím pravým, koho sledovat na Instagramu. Jeho účet dává nahlédnout do zákulisí nejprestižnějšího tanečního souboru u nás.

Aby svůj svět přiblížil i čtenářům Vogue, vedl si jednoho červencového dne zápisky o každém svém kroku…

8.30 Zvoní mi první budík. Už teď jdu pozdě.
8.40 Druhý budík.
8.50 Třetí a poslední. Vstávám!
9.22 Sedím v tramvaji a poslouchám hudbu, abych se probral, než dojedu na sál.
10.00 Trénink. Dnešní lekce bude krátká. Obvykle trvá hodinu a čtvrt, dnes jen čtyřicet pět minut.
11.00 Nácvik Marné opatrnosti. Hraji matku Simone. Miluju ji a jsem nadšený, že mohu takovou postavu tančit. Umí být sladká a vtipná, ale také je velmi přísná na svou dceru. To je podle mě důležité pro výchovu dítěte, obzvlášť, když je Simone vdova, ale já bych dceru nenutil do svatby s někým jenom proto, že je bohatý. Citům prostě neporučíš. Další věc, kterou bych na jejím místě nedělal? Tolik bych nejedl. Ten zadek má fakt obří!
13.30 Čas na korekce z nácviku.
15.00 Pauza na normální oběd s přáteli. Kdybych se musel vrátit na sál, dal bych si jen banán a jogurt, abych se necítil těžký. Večer ale máme představení, takže končíme dříve, abychom měli dost času na odpočinek. Před show se musím vždy vyspat.
17.30 Přijíždím do Národního divadla. Někdy si líčení pro určitou roli žádá více času a matka Simone je přesně takový případ, takže jsem tu dříve. Musím se také ještě obléct do kostýmu, obout do bot, zkontrolovat si rekvizity a vstupy na jeviště.

19.00 Je čas na show. Tohle je poslední ze sedmdesáti osmi představení této sezony!
22.30 A hotovo. Součástí tohoto představení byl poník, který vždy přichází na scénu hned v prvním jednání. Než nadešel jeho výstup, začal v zákulisí čurat. Bál jsem se, aby to na jevišti neklouzalo, to by byla katastrofa, ale bylo to naštěstí v pořádku. Horší by ale bylo, kdyby se při představení zachtělo na záchod mně. Obléct si totiž kostým matky Simone trvá neskutečně dlouho. Teď už mě čeká akorát rozlučková party. Jsem rád, spát se mi stejně nechce. Po představení je totiž někdy těžké usnout, protože je tělo stále probuzené a adrenalin mizí pomalu. V případech, kdy jdu po vystoupení rovnou domů, sleduji nějaký seriál nebo poslouchám hudbu, abych se uspal.