Co bude na podzim číst tým Vogue

Pod skleněným zvonem. Jediný román básnířky Sylvie Plath je jako magnet. Vyprávění z New Yorku v 50. letech pohledem mladičké Ester je naprosto uchvacující. Každá stránka jako by vám otevírala hlavu a křičela: "Opravdu chcete žít život, který žijete?"

Posledních šest měsíců můj život připomíná velký nekonečný mejdan, kde se moc nespí, ale zato se na něm provozuje hodně adrenalinových aktivit. Když potřebuju zklidnit hlavu, sáhnu po sbírce z vydavatelství Torst: Básně od Jiřiny Haukové.

Včera jsem si koupila Susanin efekt od Petera Hoega. Jeho knížka Cit slečny Smilly pro sníh patří mezi moje nejoblíbenější romány a Susan je údajně Smilly velmi podobná, jen o něco starší a vdaná.

Na nočním stolku na mě čeká Višňový sad od Antona Pavloviče Čechova. Vyprávěla o něm Nicole Kidman. (Nemůžu uvěřit, že ten rozhovor už zase zmiňuju, asi do konce života nebudu plácat o ničem jiném.) Prý by se chtěla naučit rusky a hrát v něm. To mě nalákalo. Hned druhý den jsem divadelní hru přidal do své knihovny.

Minulý týden jsem si šel koupit boty. Přišel jsem domu s Hledáním ztraceného času od Marcela Prousta. Našel jsem v antikvariátu všech sedm dílů. Říkal jsem si, že když už z románu pramení můj oblíbený citát, mohl bych si ho přečíst celý. „Ač jsem byl v Paříži, viděl jsem právě toto, a ne to, co bylo kolem mne. I z prostě realistického hlediska mají v našem pravém životě místa, po nichž toužíme, vždycky mnohem větší význam než místo, kde skutečně jsme.“ 

Dior by Marc Bohan, která mapuje roky designéra u Diora. V souvislosti s tímto domem se mluví jen o Christianovi, Saint Laurentovi, Gallianovi a Simonsovi, ale byl to právě Bohan, který navrhl nejvíc kolekcí, a to v letech od 1961 do 1989. Není tedy přímo do postele, obávám se, že těch skoro 500 stran by mě zabilo. Proto si s ní zalezu na gauč a celý víkend neslezu. 

Italian Tailoring. Vedle sbírky italských kuchařek mi teď přibyla knížka o oblecích “made in Italy". Její autor Yoshimi Hasegawa se specializuje na pánské krejčí, hlavně ty britské. V této knize se zaměřil výhradně na Itálii, sepsal příběhy Attoliniho, Donnadia, Rubinacciho, de Chiary a dalších mistrů a nechybí ani část o tradiční výrobě vlny. Nejvíc se těším hlavně na kapilotu 5 - Jižní Itálie, Bari & Palermo. Je mi jasné, že při další cesty do Puglie se budu muset podívat i jinam než na pláž a do spa. 

Pure Skin: Rediscover the Japanese Ritual of Glowing. Těším se až si tuto knihu mé kamarádky Victorie Tsai, která založila jednu z nejúspěšnějších kosmetických značek současnosti, konečně přečtu a ponořím se do jejích poznatků o starobylých rituálech japonských gejš. Rozhodně se také musím pustit do autobiografie Hillary Clinton (What Happened), která mi leží na nočním stolku od loňského podzimu a slouží jako podložka na svíčky Diptyque.

Ve (virtuálním) košíku mám aktuálně dvě knihy, na které se těším. Jednu, která mě doufám pobaví a dostane z deprese postfaktické doby, a druhou, která mě zachrání, kdyby mě ta první z té deprese nedostala.

Tou první mám na mysli Why Social Media is Ruining Your Life od Katherine Ormerod, kterou znám – paradoxně – z Instagramu. Její #nofilter (sebe)kritika každodenní porce fabulace, kterou nám Instagram servíruje, sklízí skvělé ohlasy a já už se nemůžu dočkat, až se do ní konečně začtu.

Tou druhou myslím chystaný debut mých kamarádek, které chtějí zazelenit všechny byty od Karlových Varů po Humenné (minimálně), a já se díky nim snad konečně naučím nehubit pokojovky. Podpořit vznik jejich knihy Pokojovky  (a současně sobě nebo někomu koupit dokonalý vánoční dárek, win win) můžete i vy – v jejich právě běžící kampani na HitHitu. 

Protože mě na samotném začátku října znenadání opustila milovaná babička, rozhodla jsem se uchýlit ke klasické literatuře dle jejího vkusu, a kterou jsem samozřejmě odkládala na dobou neurčitou, ač mi v knihovně stojí už řádku let. Okouzlená duše je dílem Romaina Rollanda a na první začtení vám nemusí úplně sednout, protože rukopis tohoto spisovatele se někomu může zdát být zdlouhavý. Na druhou stranu, proč při četbě spěchat, že? 

Takže navrhuji otevřít láhev prosecca, a začíst se společně se mnou do příběhu ženy, která se na začátku 20. století v době nástupu fašismu v Itálii vzdala pohodlného života, aby žila podle sebe, našla opravdovou lásku i bojovala za spravedlnost v době, která byla skutečně nelehká. Přeji Okouzlené čtení.

Mám ráda knihy o knihách, takže mojí podzimní postelovou volbou je Break, Blow, Burn od Camille Paglia. Je prudce inteligentní, extrémně energetická a nebojí se kontroverze. Doporučuju těm, kteří už znají její předcházející knihu Sexual Personae, nebo se zajímají o poezii.