Romány českých autorek, které by neměly chybět pod stromečkem

Jana Poncarová otevřela zapomenutou historii plzeňského hotelu Continental i životní osud jeho půvabné majitelky. Čerpala z dobových materiálů, fotografií, filmových záběrů, novinových výstřižků i vzpomínek pamětníků. To vše jí pomohlo spojit jednotlivé střípky dohromady a poskládat je do barvitého románového vyprávění. 

Otec Eugenie Egertové Janečkové zatoužil po hotelu Continental, proto svou dceru provdal za hoteliéra Emanuela Ledeckého. V době druhé světové války patřil kryt hotelu mezi nejbezpečnější ve městě, přesto jej na konci roku 1944 zasáhla bomba. Proletěla střechou i několika patry a nakonec vybuchla ve sklepě, kde Ledecký zahynul, a Eugenie tak ovdověla. Když do Plzně dorazili Američané, setkala se s generálem Johnem Hindsem. Ten se do Eugenie okamžitě zamiloval a chtěl si ji vzít, byl však ženatý, a tak musel odjet, aby se v rodné zemi nechal rozvést. Po Janu Masarykovi poslal prsten, tedy kopii svého prstenu z West Pointu. Masaryk ho ale nemohl doručit, proto doručením pověřil mladého diplomata Jiřího Janečka. Avšak ani on úkol nesplnil a s prstenem se v hotelu nakonec objevila jeho švagrová. Jen pár týdnů poté jel Jiří Janeček do Plzně a vzpomněl si, že ve městě žije ovdovělá hoteliérka, která by mohla mít benzín navíc (po válce byl stále ještě na příděl). Zaparkoval, vešel dovnitř, setkal se s Eugenií a měl okamžitě jasno: Tuhle ženu si vezmu. Jak to celé dopadlo? Dočtete se v románu Eugenie. Příběh české hoteliérky. Od první stránky se od něj nebudete moct odtrhnout.

Román vypráví příběh o hledání vlastní identity, o síle předsudků a odvaze postavit se nepřízni osudu tam, kde se zdá, že nic nemůže být změněno. Přestěhovat se na vesnici za partnerem Igorem se fotografce Báře zdálo jako docela dobrý nápad. Netušila ovšem, jak moc ji ovlivní odlehlost i způsob místního života. Bára si nerozumí s místními, chybí jí přátelé i starý život a doléhá na ni tvůrčí krize. Igor je ve vesnici pevně zakořeněn, Báře ale ostatní dávají jasně najevo, že mezi ně nepatří. Ze všech stran ji svazují toxické vztahy. Bolest z nepochopení okolí je trýznivá, všudypřítomná téměř na každé straně. Bára se pravidelně dostává do konfliktů s Igorovou rodinou, především s jeho matkou Jarkou. Ta se ji snaží dotlačit k mateřství, na něž se Bára ještě necítí připravená.

V prostředí, kde je hrdince všechno cizí a kde ji svírá neporozumění, ztrácí postupně nejen Igora, ale i samu sebe. Ve snaze o únik se nečekaně sblíží s Igorovou švagrovou Petrou, unavenou matkou dvou dětí. Dynamika příběhu se v ten moment začíná prudce měnit. Bára začíná odhalovat temná rodinná zákoutí, kam nikdy nemělo dopadnout světlo. Čtivé, syrové, skvělé!

„Tak jak to, že jsem ještě neotěhotněla? Protože jste neměla štěstí! Podívejte, to máte jako s Člověče, nezlob se. Někdo hodí šestku napoprvé, někdo hází deset kol a pořád nic." Román Křehká příměří řeší důležitá témata, kterými si prochází snad každá žena. Hlavní hrdinka Ema se pokouší o početí dítěte. A když se konečně zadaří, spustí se koloběh nezastavitelného zvracení. Ema má ale tajemství, není těhotná poprvé. Záhy ožívají kostlivci ve skříni, kteří souvisejí s její minulostí. Časové roviny se střídají, minulost se proplétá s přítomností. Dokáže Ema odpustit sama sobě?

Román líčí trnitou cestu za mateřstvím a zpochybňuje představu, že těhotenství je nejšťastnějším obdobím v životě ženy. Detailně zaznamenává boj s hyperemesis gravidarum. Hrdinka totiž vysněnou cestu k dítěti protrpí v neustálém kolotoči zvracení, malátnosti a obav. Přesně tak to ale někdy může být. Tohle je těhotenství bez příkras, vylíčeno až na dřeň. Máme tu i ženy, kterými je Ema obklopena. Mámu, babičku, sestru. Všechny se svými problémy, tunelovým viděním světa a mezigeneračními spory. Místo pochopení se Emě často dostává jen hloupých rad. Autorka míchá smutek a pochyby s velkou dávkou naděje. Nabízí psychologicky propracované postavy, intenzivní čtení, originální příběh.