Zemřel Claude Montana, návrhář velkých ramen

Narodil se těsně po válce ve francouzské metropoli ztrápené boji. V liberální rodině Katalánce a německé protestanky na budoucího návrháře působily vlivy vizuálního umění poválečné moderny, avšak intelektuálně svobodné Lycée Condorcet z něj vychovalo rebela. Proto mu prvotní zaměstnání v Národní pařížské opeře, kde se staral o kostýmy, nestačilo, a tak se vydal přes Lamanšský průliv — do Londýna. 

V 60. letech britská metropole žije swingem i generačními převraty. V tomto klimatu se Claude, učí jak bojovat o svoje místo ve společnosti. Lokty má ale naštěstí ostré — a stejně ostré jsou i jeho návrhy. První kolekci, se kterou v Anglii debutoval, doplnil šperky z papíru (což bylo míněno jako výsměch buržoazii). A i když neunikl pozornosti mimo jiné magazínu Vogue, příliš se mu nedařilo a bez pracovního povolení se musel vrátit zpátky do Francie. 

Doma ho navíc zavrhuje rodina. Ač liberálně naladěná, nesouhlasí s výstřednostmi, které si mladý blonďák pouští do života. Chvíli pracoval jako návrhář pro značku koženého zboží MAC Douglas, jakmile ale našel pevnou půdu pod nohama, vydal se vlastní cestou. V 80. letech se jeho sólová kariéra rozjíždí naplno. Co show, to zážitek. Král ramenních vycpávek, přezdívalo se mu. Nepřehlédnutelné tvary, dramatický styling. 

Montanta plní stránky magazínů. Jeho odvážná image — obří blond patka a mohutná motorkářská bunda — v Paris Match — budí stejnou pozornost jako jeho modely s až nevkusně zvýrazněnými rameny. A stejný povyk vyvolávají i jeho vztahy. S oblíbenou modelkou Wallis Franken se oženil, ona však v polovině 90. let spáchala sebevraždu. Mnozí mají za to, že právě to se stalo důvodem, proč Claude módu definitivně opustil. 

A nikdy se už do fashion světa nevrátil. V roce 2016 se však v jednom rozhovoru přiznal, že ho to mrzí a že mu móda chybí. Chybět bude teď on nám. Věčná inspirace, Claude Montana.