Nová slovenská krev na mezinárodní scéně. Zpěvačka Petra představuje surreální singl I Am God

Úspěchy českých i slovenských hudebníků v zahraničí nejsou zas tak ojedinělou náhodou. Ale že z našeho regionu vyrůstají tvůrci s vizí schopnou konkurovat v globálním měřítku, platilo donedávna hlavně ve vážné hudbě. Po Adéle tu ale máme další nadějné nové jméno. Je jím v Londýně působící slovenská rodačka Petra. Sama uvádí, že její cesta nestojí na prvoplánových popových písních, nýbrž na surreální estetice, vytříbeném vizuálním rukopisu a zvukovém impresionismu. A právě ten okamžitě upoutal pozornost kurátorů předních britských a amerických lifestylových magazínů.

Zatímco zářijový singl Zeppelin představoval intimní ochutnávku jejích hudebních možností, čerstvá novinka I Am God vtahuje posluchače do mnohem syrovějšího vnitřního světa. Skladba je otevřeným zúčtováním s vlastní vírou, sebevědomím i křehkostí lidské existence. Petra se v ní pohybuje na zvukovém půdorysu plném maximalistických instrumentálních výbuchů, které balancují na hraně mezi osvobozující katarzí a totálním rozpadem.

Sama autorka popisuje skladbu s odzbrojující otevřeností, která neuhýbá před tabuizovanými emocemi: „Jsem nechutně přesvědčená o tom, že jsem víc než pouhý člověk. Tady za zavřenými dveřmi jsem bůh. Dokud tenhle manický stav neodezní a já nebudu zase jen holka, která si ničí život tím, že je neustále nešťastná.“ Právě schopnost pojmenovat vnitřní boj s manickými fázemi a následným pádem bez zbytečných příkras dodává jejímu projevu neopakovatelnou a pro fanouška začátečníka až fascinující sílu.

Petřina tvorba funguje jako soundtrack k nejhlubším zákoutím lidského nevědomí – k oněm tísnivým prostorám, kde se množí naše úzkosti, osamělost a strachy. Její příběhy čerpají ze dna osobních prožitků, přesto nikdy nesklouzávají k laciné beznaději. Na pozadí experimentálního popu, protkaného dávkou břitké ironie, předkládá pravdivou dosavadní životní zkušenost a nalézá útržky krásy ve svém hledání svobody.

Kolem Petry se prostřednictvím komorních koncertů, útržků dosud nevydané tvorby a temně pohádkových vizuálů již začíná formovat oddaná komunita posluchačů, kteří napjatě čekají, co dalšího ze svého světa odhalí. Tento pátek 6. listopadu ji navíc čeká zásadní vystoupení v sále Le Café de la Danse v rámci věhlasného pařížského Pitchfork Music Festivalu. Pro slovenskou scénu jde tedy bezpochyby o další hrdý moment na mezinárodní mapě současné hudby, o němž v nadcházejících měsících ještě bezpochyby uslyšíme. A na takové novinky se my tady v redakci těšíme obzvlášť.