Jak si zlepšit vztahy a duševní zdraví s virální teorií Let them od Mel Robbins

Co kdyby existoval zcela jednoduchý, ale extrémně účinný trik na zlepšení vztahů s okolím? Teorie Let them (Neřeš to) od Mel Robbins se stala virálním hitem na sociálních sítích. A má k tomu dobrý důvod. Dokáže totiž vyřešit prakticky jakýkoliv vztahový problém, a zároveň slouží jako prevence a péče o duševní zdraví.

Přejete si, aby se vaše vztahy před nadcházejícími svátky a rodinnými setkáními zlepšily? Koučka osobního rozvoje Mel Robbins, která stojí za známým pravidlem proti prokrastinaci (tzv. pravidlo 5 vteřin), vymyslela naprosto jednoduchý koncept, který nazvala teorie Let them. Její vysvětlující video na Instagramu nasbíralo okamžitě 20 milionů zhlédnutí a stalo se virálním fenoménem. Důvod tohoto obrovského zájmu? Tento snadný, téměř dětsky prostý trik pro budování lepších mezilidských vztahů i vztahu k sobě samému je podle Mel Robbins naprosto ideální „ke zvládání úzkosti a dosažení emočního klidu“, jak prozrazuje ve speciální epizodě svého podcastu The Mel Robbins Podcast a ve své populární knize Neřeš to.

Princip je jednoduchý. Vaše dítě už nechce hrát v baseballovém týmu? Vaši přátelé pořádají brunch nebo víkendový výlet a nepozvali vás? Člověk, který vás přitahuje, není připravený se vázat? Řekněte si: „Let them“ (nechte je být!). Tím, že se naučíte opustit situace, které mohou být zdrojem úzkosti, smutku nebo frustrace, získáte ve skutečnosti zpět kontrolu nad svým vlastním blahem.

Hlavní myšlenkou je nechat ostatní, aby byli sami sebou a dělali svá vlastní rozhodnutí. „Je velmi osvobozující říct si, že to můžete nechat plavat!“ A psycholožka Amy Johnson, která je sama zastánkyní této metody, by s tím rozhodně souhlasila: „Jakmile se dostanete do svého ‚režimu kontroly‘, je to trochu, jako byste veslovali proti proudu. Je to boj. Když nemůžeme kontrolovat lidi kolem sebe, pociťujeme nespokojenost. Ve výsledku to nevede k větší kontrole, ale pouze k iluzi kontroly. Tím, že tento mechanismus zastavíme, pustíme vesla a loď se sama otočí a přirozeně následuje proud. To vytváří klid a plynulost.“

Lidé mají už od přírody potřebu mít vše pod kontrolou. „Nemyslím si, že si lidé uvědomují, kolik energie, úsilí a času vynakládají na to, aby se snažili všechno kontrolovat. Proč to tolik potřebujeme? Proč nás tolik trápí, co dělají ostatní?“ zdůrazňuje Mel Robbins a vzápětí dodává: „Pamatujte si, možná vědí věci, které my nevíme, nebo zvažují skutečnosti, o kterých nemáme ani ponětí.“

1. Potřeba kontroly je formou úzkosti. To samé platí, když se k někomu chováme panovačně, nedokážeme si nechat svůj názor pro sebe nebo na určitou věc musíme neustále myslet. Úzkostné stavy fungují jako vnitřní alarm, který nás upozorňuje, že je něco špatně. „Když chceme někoho mikromanažovat, myslíme si, že je to projev lásky a že pro daného člověka chceme to nejlepší. Ve skutečnosti ho ale dusíme.“

2. Je snazší soustředit se na ostatní. Říkáte si, že budete mít situaci pod kontrolou, když budete ovládat ostatní. Ale to zkrátka nejde. Můžete s nimi manipulovat, ponižovat je, chválit je nebo je milovat, ale nemůžete je kontrolovat. Jediný člověk, kterého můžete ovládat, jste vy sami. Pokaždé, když tuto teorii použijete, vaše pozornost se přesune zpět k sobě samotným, což vám umožní zaměřit se na vlastní osobní rozvoj.

3. Odvádí to naši pozornost od vlastního strachu. Buďte k sobě upřímní a podívejte se, co tato potřeba ve skutečnosti vypovídá o vašem vlastním nitru. Většinou je potřeba kontroly nebo posedlost vyvolána tím, kým jste si mysleli, že jste, nebo pocitem nejistoty, který ve vás vyvolává diskomfort. Žárlivost může pramenit z hluboké potřeby lásky. Pokud nejste pozváni na večírek, může to být tím, že jste v poslední době neupřednostňovali svá přátelství nebo vy sami žádné akce nikdy nepořádáte. Skutečnou otázkou tedy zůstává zjistit, jaké jsou vaše vlastní potřeby a touhy, a pochopit, co je nutné udělat pro to, abyste je dokázali do svého života lépe integrovat.

Kdy tuto metodu skutečně použít? V 95 % případů! Podle Mel Robbins existují pouze tři zásadní výjimky: „1. Když někdo dělá něco nebezpečného nebo se vůči vám chová diskriminačně. Pokud například někdo pije, nenechte ho sednout za volant. 2. Když o něco potřebujete požádat nebo hájit svá práva. Řekněte si o zvýšení platu, které si zasloužíte. 3. Pokud někdo překračuje vaše hranice. Když jste rodič, musíte stanovit hranice. Je to vaše role. Nemůžete nechat děti nejíst zeleninu nebo si nedělat úkoly. Na druhou stranu se teorie uplatní, když z nich chcete udělat své miniverze a nenecháte je být samými sebou. Nechte je vyjádřit se, projevit své emoce, následovat vlastní vášně. Tím, že jim dáte prostor, jim otevíráte cestu k tomu, aby byly plně samy sebou. Nechte je dělat vlastní chyby, aby se poučily.“

Odpoutání se. Použijte tuto teorii k tomu, abyste se vymanili z mentálního nebo emocionálního konfliktu, do kterého byste se jinak zbytečně ponořili. Neustálé přemýšlení nad tím, co ostatní dělají nebo by měli dělat, vytváří pouze zbytečnou vnitřní bitvu. Musíte nechat lidi, ať mají k věcem své vlastní důvody. Není to o vás.

Když potřebujete nechat ostatní selhat. Dává jim to skvělou příležitost k růstu, učení se a převzetí odpovědnosti. Nikdy si nevezmou ponaučení, pokud jim k tomu nedáte prostor. Když někoho neustále zachraňujete, dáváte mu tím najevo, že není schopen zachránit se sám. Pokaždé, když zasáhnete, činíte danou osobu slabší a závislejší na vaší pomoci.

Nechte je být plně sami sebou. Často jsme s partnerem pouze pro jeho potenciál. A když se zaměříte na to, jak byste chtěli, aby se člověk choval, nebo co by na sobě měl změnit, nedáváte mu příležitost být skutečně sám sebou. Nejste s ním doopravdy přítomní a propojení. Ve finále se tak pouze vyhýbáte tvrdé realitě, která by mohla odhalit, že trávíte čas s někým, s kým vlastně být nechcete. Ten člověk se nezmění. Pouze když mu dovolíte být stoprocentně sám sebou, můžete zjistit, zda s ním opravdu chcete žít. To je nakonec ten nejkrásnější dar, jaký můžete někomu dát: nechat ho být sám sebou, a přesně tak vám to on může nejlépe oplatit.