Caroline Polachek, hudební alchymistka, jejíž kořeny vedou na Slovensko

Nikdy neříkejte Caroline Polachek, že je Kate Bush své generace. Rozčílili byste ji, jak sama naznačila v již smazaném příspěvku na X (dřívější Twitter): „Vím, že je to myšleno jako obrovský kompliment, ale nesmírně mě štve, když mi někdo říká, že jsem Kate Bush této generace. ONA je Kate Bush naší generace, nenahraditelná umělkyně,“ napsala Caroline. Paralela mezi oběma zpěvačkami a skladatelkami tu přitom je — a velmi silná. Obě, i když každá svým způsobem, zanechávají v hudebním průmyslu jedinečnou stopu umocněnou dechberoucími vokály (britský deník The Guardian popisuje její hlas jako „mimozemskou verzi Céline Dion“) a kategorickým odmítnutím podřizování se trhu. A to je možná největší podobnost mezi oběma ženami: Bush je pro Polachek vzorem, mentorkou, a to zejména ve způsobu, jakým hýčká intenzitu každé ze svých písní.

Již více než před rokem vyšlo Desire, I Want to Turn Into You, druhé album Caroline Polachek pod jejím celým jménem. Deska, která tehdy spatřila světlo světa přesně na Valentýna, se nyní dočkala reedice s názvem The Everasking Edition a sedmi novými písněmi navíc, včetně spolupráce s geniální zpěvačkou a muzikantkou Weyes Blood. 

Caroline Polachek se narodila v červnu roku 1985 na Manhattanu, ale její rodina se ani ne o rok později přestěhovala do Japonska, kde Caroline vyrůstala až do svých šesti let. A ona jako malá přičichla především k tamější hudbě, což ji poznamenalo na celý život. Časem se ale rodina přemístila zpátky do USA, konkrétně do státu Connecticut. Je vám Carolinino příjmení svým způsobem povědomé? Není divu, má totiž slovanské kořeny. Její dědeček Montel Polaček se totiž narodil na východním Slovensku ve vesnici Lastomír (okres Michalovce).

Polachek byla v dětství považovaná za hyperaktivní, a když jí bylo osm, začala zpívat v sboru a brzy poté si začala hrát na syntezátor Yamaha, který jí daroval otec. To byla ostatně jedna z mnoha metod, jak se rodiče pokoušeli kočírovat svoji temperamentní dceru, která se — z neznámých důvodů — zklidnila jen tehdy, když uslyšela zpívat irskou zpěvačku Enya.

Na prahu dospívání se dívčina vášeň pro hudbu přetavila v časté cesty do New Yorku, kam mířila na akce plné punku, jazzu, a dokonce i hardcore. Stala se postupně součástí i různých kapel, až na univerzitě potkala Aarona Pfenniga. Spolu následně založili Chairlift a brzy se k nim připojil i Patrick Wimberly. Caroline Polachek bylo v té době dvacet jedna let. Stačilo, aby se jedna z jejich prvních skladeb Bruises objevila v reklamě na iPod Nano a už byla na světě smlouva s nahrávací společností Columbia i rok a půl trvající turné předkapely (třeba u Jamese Blakea).

To, co vás při prvním poslechu Caroline Polachek jednoznačně zaujme, je její jedinečný, pronikavý hlas. Hlas, formovaný operním zpěvem již od dospívání, který se dokáže rozprostřít na nejméně tři oktávy a suverénně, s neobvyklou silou přecházet z jednoho rejstříku do druhého. Sama Caroline však tuto průpravu nevnímá jako velký vliv na svůj zpěv, ale spíše na svůj styl skládání, který je podle ní silně inspirován skladateli formátu Giacoma Pucciniho, Sergeje Rachmaninova nebo Clauda Debussyho.

V roce 2016 dobrodružství kapely Chairlift skončilo. V té době už ale Caroline vystupovala sólo. Nejdříve pod pseudonymem Ramona Lisa, někdy pod iniciálami CEP. Pod svým pravým jménem vydala album teprve v roce 2019. Název desky by se dal přeložit jako Záchvěv bolesti v srdci a autorsky pojednávala o vtíravé bolesti, kterou tato Američanka pociťovala během rozchodu se svou láskou. Deska sklidila všeobecné uznání a vyšvihla Polachek na pozici ďábelsky inovativní průkopnice alternativní pop music.

Ale je tu ještě jeden milník. Album Pang je poznamenáno i odchodem z nahrávací společnosti, což Polachek v rozhovoru s kanadským moderátorem Tomem Powerem popsala jako „nejlepší věc, která se mi stala“. Získala totiž naprostou svobodu, která je pro ni klíčová. V rozhovoru pro Guardian prozradila, že jejími vzory jsou Fiona Apple, Kate Bush nebo Björk — ženy, které dosáhly komerčního úspěchu, aniž by se kdy podřídily pravidlům hudebního průmyslu. Touha Caroline Polachek po svobodě je pochopitelná. Nové sólové dobrodružství ji přivedlo na dosud neprobádané území, jako je psaní písní pro jiné interprety (mimochodem, je autorkou písně No Angel pro Beyoncé, která zpěvačce v roce 2015 vynesla první nominaci na cenu Grammy) nebo role předskokanky hvězdám, jako je Dua Lipa. „Byla jsem přesvědčena, že po dvou týdnech mě to přestane bavit, ale nestalo se tak ani po dvou měsících. Ve skutečnosti nešlo ani tak o hudební, jako spíše fyzickou výzvu,“ svěřila se Polachek v dubnu 2023 americkému hudebnímu serveru Pitchfork. „Zažívala jsem docela psychedelickou misi, protože jsem v zorném poli většiny lidí v aréně pro 20 000 lidí musela vypadat jako mravenec. Ale zároveň byl můj obličej na obrazovkách tak obrovský. Takže jsem musela dělat s tělem opravdu psí kusy, a zároveň být precizní v mimice.“

Čtyři roky po vydání alba Pang se Caroline Polachek vrací s druhým albem. To provází až mystický název: Desire, I Want to Turn Into You. Sama Polachek nabízí různé interpretace významu. Můžeme jej podle ní chápat jako přání stát se touhou, emocí a energií. Titul umožňuje ale i další výklady: třeba silnou touhu splynout s milovanou osobou, stát se jedním celkem. Nebo, jednodušeji, prosbu adresovanou milenci, aby se schoulil v jejím náručí. Už samotný název desky dokazuje, jak moc téma touhy Caroline Polachek fascinuje. V rozhovoru pro VICE z roku 2016 muzikantka s avantgardním vzezřením prozradila: „Kolik lidí jsem už odkopla? Hm... napočítala jsem jich osmnáct. Ano, jsem lamačka srdcí. Mně přitom nikdo kopačky nedal.“

Na produkci alba Polachek znovu spolupracovala s britským producentem Dannym L Harle, na němž obdivuje kuráž a neuvěřitelnou produktivitu. Spolupracovala také s Segou Bodegou, a to mimo jiné na svěží skladbě Sunset, která je poctou španělským a italským filmům ze 60. let.

Album Desire, I Want to Turn Into You vznikalo v létě 2020 a 2021, které Polachek strávila na cestách po Itálii a Španělsku se svými přáteli. Vizuálně umělkyni silně ovlivnily aktivní sopky v těchto regionech, které vnímala jako dokonalou metaforu nevyhnutelných přírodních katastrof i jako symbol tlukotu lidského srdce. Později si nahrávky těchto živlů na YouTube přejížděla pořád dokola. Odtud pramení i paleta barev alba kombinující hlavně červenou, hnědou a černou...

Album Desire, I Want to Turn Into You se dočkalo reedice se sedmi novými skladbami, které jsou ještě více experimentální než samotné album. Reedice ale čítá i dvě cover verze. První je Spring Is Coming With a Strawberry z 80. let od skupiny Operating Theatre, kterou Polachek reinterpretuje s pomocí anglického producenta A. G. Cooka. Druhou cover je Pharmacoma (zkráceně na Coma) od Default Genders. To všechno jsou jen další důkazy hluboké lásky Caroline Polachek k hudbě.