Hudba
Skye Edwards z Morcheeby: Kostýmy, které si sama šiju a nosím na pódiu, jsou mým brněním
Lena Knappová28. 7. 2025
Britská kapela Morcheeba vznikla v polovině 90. let a rychle se stala jedním z nejvýraznějších jmen na poli trip-hopu a downtempa. Charakteristický zvuk tvoří spojení elektroniky, soulu a jemné psychedelie – a především nezaměnitelný hlas Skye Edwards, která je nejen tváří, ale i duší kapely. Její klidný, hluboký projev i výrazná vizuální stylizace dělají z každého vystoupení nezapomenutelný zážitek.
Foto: Lena Knappova
Morcheeba mě doprovázela během dospívání – byla součástí mého hudebního a vizuálního světa i v době, kdy jsem poslouchala hlavně punk a rock’n’roll. A když jsem dostala příležitost ji vyfotit, hned jsem si dala za cíl položit jí pár otázek – o hudbě i o jejích autorských módních kreacích. Frontmanka Skye Edwards si totiž všechny své outfity navrhuje a šije sama.
Vaše vystoupení na festivalu Pohoda přítomné ohromilo a naplnilo štěstím. Vaše přítomnost na pódiu je nepopíratelně půvabná a odvážná. A stejně jako hudba, i móda často promlouvá k samotnému jádru, k duchu. Jakou roli pro vás móda hraje v aktuální fázi vašeho života a kariéry?
Je mi třiapadesát let, profesionálně zpívám už třicet let, a stále se učím, kdo vlastně jsem – měním se, rostu, získávám větší sebevědomí a cítím se ve své vlastní kůži čím dál lépe. Spíše než trendy následuji to, co mi připadá správné. Díky oblečení mohu vyjádřit různé části sebe sama. Hudba je formou vyprávění příběhů – stejně jako móda.
Vždy jste dokázala spojit eleganci s výstředností. Jsou nějací designéři, éry nebo světové kultury, které vás v šatníku dlouhodobě inspirují?
Mými dvěma oblíbenými návrháři byli Vivienne Westwood a Alexander McQueen. Všechny kostýmy, které nosím na pódiu, si navrhuji a šiju sama – a když se mě někdo jednou zeptal: „To jsou šaty od Westwood?“ – byla jsem z toho úplně paf. Kromě mé zahrady je mým útočištěm šicí dílna – plná látek: vzdušných šifonů, potisků od Liberty, kombinací tartanů – a spousty výstředních předmětů, které mě inspirují – vintage motocyklová zpětná zrcátka, rudá andělská křídla z peří, duhová směs střapců, stuh a kamínků.
Jsou nějaká alba nebo turné, která znamenala posun ve vaší osobní estetice – kdy nová hudební éra přinesla i novou módní?
Ano, přišlo to ve chvíli, kdy jsem viděla Amy Winehouse a její obrovské „bouffant“ vlasy. Samozřejmě přitom nešlo o její pravé vlasy, ale byla to výrazná, přehnaná verze jí samé. Řekla jsem si: „Proč taky neexperimentuju s účesy?“ V té době – mezi lety 2003 a 2009 – jsem se rozvíjela jako sólová umělkyně. Když jsem se pak vrátila k Morcheebě, vytvořila jsem celou kolekci červených kostýmů, které ladily s vydáním alba Blood Like Lemonade. Od té doby navrhuji pro každé album nové kostýmy pro pódiová vystoupení.
Foto: Lena Knappova
Foto: Lena Knappova
Odráží váš pódiový styl i to, kým jste mimo scénu, nebo vám umožňuje ztělesnit jinou verzi sebe sama? Jak se tyto dvě identity v módě potkávají, nebo se rozcházejí?
Moje pódiová osobnost je určitě hlasitější a dramatičtější verzí mě samé. Miluju falešné řasy a velké klobouky – například od Max-A-Hatter nebo A Child of the Jago – a zábavné vysoké podpatky. Musím zmínit i svou oblíbenou návrhářku obuvi – Carolin Holzhuber. Upřímně, nazývat její modely botami by bylo nespravedlivé – to, co vytváří, jsou spíš nositelné sochy. Při rozvážení dětí do školy mě v nich, pochopitelně, neuvidíte.
„Miluju falešné řasy, velké klobouky a zábavné vysoké podpatky.“
Působí na vás oblečení někdy jako druh brnění? Jsou nějaké konkrétní kousky nebo styly, které vám dodávají sílu, nebo vás naopak uzemňují?
Ušila jsem pár kožených topů, které by klidně mohly fungovat jako zbroj. Namáčela jsem kůži v horké vodě, položila ji na figurínu a nechala uschnout. Pak jsem v oblasti prsou a hrudníku použila zpevňující lepidlo, takže jsou opravdu tvrdé. Miluju, když poklepu mikrofonem na ta pevná „ňadra“ a udělám si legraci, že mám prsa jako puberťačka. Ale vážně – kostýmy, které nosím na pódiu, jsou pro mě takovým brněním – dodávají mi sebevědomí. Cítila bych se divně jít na pódium v běžném oblečení.
Použila jste někdy módu k politickému nebo osobnímu vyjádření?
Snažím se kupovat oblečení z druhé ruky, a vždy k tomu vedu i své děti. Moje nejmladší dcera (je jí deset) se mnou nebo se svou tetou ráda chodí do charitativních obchůdků hledat poklady. Takže myslím, že i jen nošením upcyklovaného nebo secondhandového oblečení může člověk vyjádřit tichý postoj.
Foto: Lena Knappova
Foto: Lena Knappova
Spolupracujete se stylisty, nebo je pro vás tvoření outfitu velmi osobní a intuitivní proces? Jak vypadá váš postup při přípravě looku na turné nebo do médií?
Na úplném začátku Morcheeby jsme spolupracovali s úžasným stylistou jménem Frank Akinsete. Je to opravdový „diamond geezer“ (skvělý chlapík), který na Portobello Market v londýnském Notting Hillu prodává nádherné vintage kousky. Jinak si vše raději dělám sama. Jsem takový jednočlenný tým – vozím si vlastní napařovač a žehličku a naučila jsem se i make-up a vlasy dělat sama.
Vozím si na koncerty vlastní napařovač a žehličku. I make-up a vlasy si dělám sama.“
Každý člen Morcheeby se vyznačuje jedinečnou osobností a výrazem. Probíhá mezi vámi nějaký dialog ohledně vizuální identity kapely – ladíte své outfity, nebo si každý jde svou cestou?
Někdy se mě Ross zeptá, jakou barvu šatů budu mít, a následně s tím sladí svou košili. Nebo navrhnu, že bychom si na konkrétní koncert mohli všichni vzít černé. Tím to ale většinou končí. Na pódiu nás pak doplňují tři muzikanti – basák, klávesák a bubeník. Můj syn je náš bubeník – hraje také s Gorillaz, Wu-Lu a Greentea Peng – a má to štěstí, že mu dává oblečení návrhář Nicholas Daley, což jeho styl dost pozvedlo.
Je pro vás při výběru a pořizování oblečení důležitá udržitelnost? Hledáte cíleně etickou módu nebo vintage kousky s příběhem?
Vím, že mám ve skříni hromadu oblečení – a že na světě je oblečení až moc. Kdyby se dnes zastavila výroba oblečení, mohli bychom obléct lidstvo na desítky, možná stovky let dopředu. Takže nad každým novým kouskem přemýšlím – musím ho opravdu milovat. Jak jsem již říkala, secondhandové věci miluji. Moji přátelé a rodina mě již dobře znají – často se ptají: „To jsi koupila na eBayi?“ Tam jsem našla všechny své nejoblíbenější kousky: šaty od Dodo Bar Or a Innika Choo, pásky od Azzedine Alaïa, kozačky nad kolena od Ricka Owense, trička od Zadig & Voltaire a ty nejroztomilejší „králičí“ boty od Minna Parikka.
Foto: Lena Knappova
Nosíte s sebou na turné nějaké věci, které mají pro vás praktický, citový nebo symbolický význam?
V kabelce mám vždy šicí sadu. Nemůžu být bez sluchátek s potlačením hluku, šátku a své masky na oči Mindfold (nezbytná na ranní lety – na dospání). A taky nesmí chybět můj cestovní polštářek na krk! Balím si i své oblíbené staré boty, které můžete vidět na obalu mého prvního sólového alba Mind How You Go. Koupila jsem je v New Yorku asi v roce 1997. Ty boty miluju. Nechala jsem několikrát vyměnit podrážky i zipy, podpatky jsem si taky nejednou nechala opravit. Tak tak drží pohromadě! Skvěle ladí se sukněmi i krátkými šaty – ideální na festivaly, chození po prašných nebo zablácených areálech. I v létě mě uvidíte, jak si tyhle hnědé boty beru třeba k šatům od LoveShackFancy (samozřejmě nalezeným na eBayi).
Ovlivňují vás města, ve kterých koncertujete, také ve stylu oblékání? V říjnu se vracíte do Prahy – objevila jste tu někdy něco od místního návrháře?
Jé, už se moc těším na naše třítýdenní turné v říjnu! Když mám na cestách volno, nejraději si jdu na hodinu někam projít. Obvykle se snažím vyhýbat obchodům. Hledám park, řeku nebo narazím na nějakou krásnou katedrálu. Ale když už jdu nakupovat, hledám místní obchod s látkami nebo outlet. Látek totiž nikdy není dost.
