Hudba
Tiger. Nový videoklip Moniky Omerzu Mindriakové v exkluzivní premiéře
Jana Patočková7. 5. 2026
Monika Omerzu Midriaková je producentka, hudebnice a skladatelka. Na Vogue CS vám právě teď přinášíme exkluzivní premiéru videoklipu k její písničce Tiger.
Foto: Maxim Stano
Tiger, nový videoklip Moniky Omerzu Mindriakové
24. dubna vyšlo Monice Omerzu Midriakové tvořící pod názvem Leto s Monikou u Slnko Records nové album Cítiť to všetko naraz. Tato producentka, hudebnice a skladatelka vydává po osmi letech novou kolekci osmi skladeb, které spojuje vědomí, že dnešní svět i naše nitro jen málokdy nabízejí jednu jedinou, čistou emoci. Už název alba připomíná, co zažíváme všichni, totiž stav, v němž se protichůdné pocity přirozeně vrství a odehrávají současně ne jako výjimka, ale jako běžná, každodenní zkušenost. Nová normalita.
Při příležitosti exkluzivní premiéry videoklipu k písničce Tiger jsme pro vás s Monikou Omerzu Midriakovou připravili malý rozhovor, v němž se s námi slovenská umělkyně usazená v Praze podělila o podrobnosti ke vzniku klipu i o své zkušenosti hudebnice.
Vydání vaší první a nové desky dělí osm let. Kam jste se coby hudebnice a autorka od té doby posunula?
Foto: Maxim Stano
Foto: Maxim Stano
Foto: Maxim Stano
První album Leto s Monikou pro mě byl odrazový můstek. Začala jsem zdokonalovat a prohlubovat všechny ty fáze a polohy, kterými se při tvorbě hudby prochází. Kvůli psaní textů jsem začala číst mnohem víc poezie, pro producentství a stavbu písní jsem začala hledat techniky svých oblíbených muzikantek a muzikantů. Bylo pro mě důležité sama v sobě si utřídit, proč vlastně hudbu dělám. Kromě vlastní hudební tvorby také pracuju jako střihačka a ten čas potom strašně letí.
Vaše současné texty se dají číst více politicky, jsou hodně aktuální. Čím to je, že je tam dnes tato interpretace tak patrná?
Foto: Maxim Stano
Vždycky jsem psala z perspektivy, která je nejdříve ze všeho blízká a intimní. Souvisí to i s nějakou pokorou, že ve skutečnosti nevím, jak žijí ostatní. Ovšem to, co jsme jako společnost poslední roky zažívali, bylo natolik silné, že začalo ovlivňovat i náš intimní svět. Válka, která je tak blízko, turbulence politické scény, overload informací a tlak na výkon. Nešlo to obejít, a tak se to všechno stalo atmosférou, na jejímž pozadí se odehrávají vnitřní pochody. Cítila jsem potřebu je pojmenovat a neobcházet je.
Album jste poprvé představila užšímu kruhu lidí na tzv. listening session, formátu, jenž je aktuálně velmi oblíbený. Proč právě toto a ne například tradiční koncert?
S nápadem přišla Mirka Myšička, která stojí za prostorem The Apartment. Mě ta představa nadchla, protože mé písně jsou introspektivní. Hodně pojednávají o vztahu k sobě samé, o vnitřním dialogu, a tak to soustředění se na listening session velmi dobře vystihlo témata mé desky. Cítiť to všetko naraz pojednává z velké části o overloadu informací a emocí a zastavení byla odpověď.
Výroba desky je náročná z celé řady aspektů, z nichž jeden je i ten finanční. Dá se vůbec v Česku nebo na Slovensku hudbou tohoto typu uživit?
Foto: Maxim Stano
Měla jsem to štěstí, že jsem vystudovala střih na pražské FAMU, a taky svou volnou tvorbu kombinuju s filmovou a scénickou hudbou, takže můžu vše finančně vybalancovat. V mé písničkové tvorbě je pro mě důležité rozhodovat se v prvotních impulzech svobodně a nekalkulovat. Samozřejmě že chci, aby se dostala k co nejvíce lidem, ale chtěla bych, aby to v té první fázi bylo bez pocitu kompromisu. Na desce spolupracovalo mnoho lidí, věřili projektu a šli do něj i za punkových podmínek, takže je to labour of love a já jsem jim strašně vděčná. Albu pomohlo i několik grantů, které část procesu pokryjí.
Jak nahlížíte na hudbu tvořenou pomocí AI? Jde o téma, o němž by se mělo více mluvit uvnitř i vně hudebního průmyslu?
Na novém albu jsem nepoužila ani kousek AI nástrojů. Vytvořit něco od základů stojí strašné úsilí, spoustu energie a času, a pak to ukradnout je prostě hrozné. A přesně to se bohužel skrze AI hudbu děje. Na druhou stranu v historii hudby vždy vyhráli a přinesli nový zvuk ti, kdo dokázali pracovat s novými technologiemi. Některé firmy už přicházejí s principem, jak zpětně odměňovat původní autorstvo, jako když se používá hudební sample. Já jsem ale na predikce dost špatná. Tak uvidíme.
Představila byste nám tvůrčí tým za svým novým videoklipem? Co jste v něm chtěla zachytit?
Foto: Maxim Stano
Foto: Maxim Stano
Foto: Maxim Stano
Za videoklipem stojí talentovaní režisérka Terézia Haľamová, producentka Natália Pavlove, kameraman Dušan Husár a celý tým dalších. Letos vyhráli dva České lvy. Jednoho za krátký film Pes a vlk, na kterém pracovali společně, a Dušan Husár pak cenu za nejlepší kameru za film Raději zešílet v divočině. V klipu vystupuje Hana Řičicová, kterou můžete znát z podcastu Sirény. Známe se roky a jsem její velká fanynka, takže jsem byla šťastná, že do toho s námi šla. Inspirací pro klip se stal zvuk jednoho z hlavních nástrojů v písni, takové speciální basy, která připomíná pomalu peroucí pračku. Chtěli jsme zobrazit pocit, že se něco pomalým, neměnným tempem přibližuje a postupně se na člověka valí. Vzpomněla jsem si na to, jak se vždycky v zahraničí v apartmánu bojím pustit cizí pračku. Zapnete ji a pak jen doufáte, že to dobře dopadne.
Ta píseň má více vrstev: tu intimní, jež pojednává o přátelství a o tom, co může nastat, když se rozhodneme se některým tématům vyhýbat. Potom jde zároveň do nějakých větších obrazů krajiny a vody. Zůstat pořád u pračky se mi líbilo, vyhnuli jsme se popisnosti a snad vzniklo něco, co dává více prostoru pro představivost. Chtěli jsme zobrazit vnitřní stav mysli.
Jak jako hudebnice, ale i jako člověk tvořící filmovou hudbu, nahlížíte na videoklip? Berete ho jako jako samostatný žánr?
Foto: Maxim Stano
Beru to jako rozšiřování světa písniček, jako další vrstvu. Moci zároveň tvořit s tak skvělým týmem lidí pro mě byla ještě další nadstavba toho zážitku. S tou písničkou jsem hodně dlouho žila sama, když do toho procesu pak vstoupili další muzikanti, doprovodný zpěv Amélie Siba, na bicích Jakub Šindler (kapela Bert & Friends), zvukař Gaex a nakonec ještě celá velká filmařská parta, byla to fakt radost.
Máte nějaký oblíbený videoklip z dětství nebo dospívání?
Toho je hodně. Vyrůstala jsem na německé verzi MTV, jmenovala se Viva. Když hráli věci, co mě bavily, byla jsem přilepená k obrazovce a mohla jsem je vidět třeba stokrát. Pamatuju si třeba tanec Christophera Walkena ve videoklipu Fatboy Slima Weapon of Choice, slovenské Chiki Liki Tu-a a jejich klip Láska moje de si, kde je strašně dobrý vizuální nápad, v němž se ukazují prázdná panoramata lyžařských středisek. Ty obrazy se vám najednou zaryjí do hlavy.
Jaká je role videoklipu v době sociálních sítí a konzumace obsahu přes krátké (často i vertikální) formáty?
Myslím, že vizuál je neskutečně silná věc, pokud je emocionální a sedí k hudbě, kterou doprovází. Jeho konzumování se určitě mění, stejně tak i formáty na sociálních sítích, ale věřím, že působivé věci se k člověku dostanou.
Rozhovor vznikal ve slovenštině a byl redakčně přeložen.
Přijďte pokřtít album Cítiť to všetko naraz spolu s Monikou a jejími hosty. Máte hned tři příležitosti: 13. května v brněnském Kabinetu Múz s hudebníky Čáry života a Tadeus Racety, 14. května v bratislavském Klubu za zrkadlom společně s Duklou a 16. května v pražské ARCHA+, kde vystoupí také Čáry života a Tadeus Racety.
Vogue
Doporučuje
Přehlídky
Vogue Zero Hour: Aleš Hnátek a jeho tichá konzistence coby moderní luxus 2.0
Jana Patočková26. 4. 2026
Móda
Vogue Zero Hour s Petrou Ptáčkovou. O skrytých detailech, surrealismu a tvorbě jako nespoutaném procesu
Jana Patočková25. 4. 2026
Celebrity