Filmy
Kreativní ředitel Anthony Vaccarello: V Cannes představíme tři filmy z produkce Saint Laurent Productions
Mark Holgate18. 5. 2024
Anthony Vaccarello, kreativní ředitel Saint Laurent, bude mít v Cannes napilno. Saint Laurent Productions je relativně nová divize, kterou módní dům založil pro produkování filmů. Jejím prvním počinem byl v roce 2023 Zvláštní způsob života Pedra Almodóvara (Extraña forma de vida). Letos představí v premiéře tři filmy: The Shrouds od Davida Cronenberga, Parthenope Paola Sorrentina a snímek Emilia Perez od Jacquese Audiarda.
Foto: Gray Sorrenti/ Saint Laurent
Anthony Vaccarello
Před zahájením festivalu v Cannes jsme hovořili s Anthony Vaccarellem. Z našeho rozhovoru vyplynulo, že ačkoliv je Vaccarello milovník filmu, zároveň si uvědomuje, že nejlepší způsob, kterým se slavná módní značka může v současnosti vydat, je kreativní změna. Jde o propojení dvou velkých francouzských kulturních posedlostí: módy a filmu. Cílem bylo nabídnout režisérům finanční podporu, která by jim umožnila natočit takový druh filmů, jaký skutečně chtějí. Saint Laurent dodal kostýmy pro všechny tři filmy, ale ani náznakem nejde o žádnou komerci ať už prostřednictvím product placementu, nebo kostýmů, které by pocházely z běžných kolekcí. Vaccarello je důvtipný designér, který chápe, že kreativita a komerčnost musí jít ruku v ruce. Pro projekt je zapálený a věří, že se lze v téhle oblasti pohybovat decentně.
Foto: Saint Laurent Productions
Film Emilia Perez
Než si spolu začneme povídat o Saint Laurent Productions, rád bych se vás zeptal na vaše nejranější vzpomínky na filmy a režiséry, které jste miloval. Proč právě tihle režiséři a tyhle filmy?
Film je mou vášní odjakživa. Narodil jsem se v Belgii, což není zrovna nejvíc vzrušující země na světě (smích). Film byl proto pro mě nástrojem k prozkoumávání jiných životů. V kině jsem mohl z toho svého uniknout a snít. Na umělecké škole, kterou jsem studoval předtím, než jsem nastoupil na La Cambre (renomovaná módní škola v Bruselu), jsem zhlédl snímky režisérů Pier Paola Pasoliniho a Rainera Wernera Fassbindera. Chtěl jsem vidět víc a víc, proniknout hlouběji do jejich díla. Nebyl jsem sice fanouškem všech jejich filmů, ale bavily mě ty, které byly zvláštní, něčím se vymykaly.
Je zajímavé, že jmenujete Fassbindera a Pasoliniho. Práce obou režisérů je vizuálně krásná, velmi odlišnými způsoby. Krása možná není to správné slovo; lepší je říct nápadné.
Jde o druh krásy: špinavá krása.
Ano, to bude nejpřesnější výraz. Který z jejich filmů se vám obzvlášť líbil?
Od Pasoliniho je to Saló (Saló aneb 120 dnů sodomy) až po Teorému…. Film Saló byl pro mě velkým šokem.
Nikdy jsem nenašel odvahu se na to podívat. Nejde o pohodový filmový zážitek.
Je to silný film. A myslím, že to souvisí s tím, co se děje dnes. A od Fassbindera, myslím, všechny filmy. Od Querelle po Hořké slzy Petry von Kantové...
Film Petra von Kantová je báječný. Ta postava je módní návrhářka, že?
Ano, to zbožňuju.
Vždycky jsem žil v domnění, že je klišé předpokládat, že se návrháři inspirují filmy. Rád bych ale věděl, jestli o filmu přemýšlíte jako designér. Hledáte v něm představu o určité postavě?
Když se dívám na filmy, které miluji, nemyslím na vzhled ani na konkrétní oblečení. Vezměte si například Krásku dne (Belle de Jour). Přitažlivost je vždy spíše v tom, že postava zapadá do příběhu, což z filmu dělá něco, co si zapamatujete. To byla otázka, nebo ne?
Foto: Nico Bustos/ Saint Laurent
Pokus o otázku. Vzhledem k tomu, že jste spustili Saint Laurent Productions, tak mě zajímá, jestli film nějakým způsobem podnítí váš tvůrčí proces….
Saint Laurent byl vždy spojený s filmem. Napadlo mě, že by mu prospělo, kdyby se přímo propojil s filmovou produkcí, než že se bude věnovat jen kostýmům. Saint Laurent osobně dělal filmové kostýmy, například pro Krásku dne. Pro filmy Kráska dne (Belle de Jour) a Šamáda (La Chamade), kde hrála také Catherine Deneuve. Saint Laurent tvořil i kostýmy pro divadlo. Nikdy ale neprodukoval filmy.
Vím, že jste se stali dobrými přáteli s Catherine Deneuve. Mluvil jste s ní o myšlence dostat se do filmového světa?
Ano, řekla mi: „Je to odvážné a kinu to prospěje." Vím, že někteří francouzští producenti jsou trochu chladní ohledně nápadu, že by módní domy produkovaly filmy, ale prostě na to nejsou zvyklí. Myslím, že je dobře, že do byznysu přicházejí noví producenti. Je skvělé změnit pravidla.
Řekněte nám něco o založení Saint Laurent Productions.
Když jsem začínal v Saint Laurent, toužil jsem vidět své modely nafocené mistry svého oboru. Stejně jako kolekce Yvese Saint Laurenta fotografoval Helmut Newton. Brzy jsem na malých filmech o kolekcích spolupracoval s Wongem Kar-waiem nebo Brettem Eastonem Ellisem. Vždy jsem chtěl mít ty nejlepší z nejlepších, kteří by odkazovali na jméno Saint Laurent. Začalo to pomalu. Natočili jsme malý klip. Trval čtyři, pět minut. Pak jsem potkal Gaspara Noého a velmi jsme se sblížili. Začali jsme spolupracovat natočením krátkého klipu. Pak jsme stvořili náš první krátký film (Lux Aeterna nebo Self 04, ve kterém hrály mimo jiné Béatrice Dalle a Charlotte Gainsbourg). Šel do Cannes v roce 2019. Když přemýšlím o své kariéře v Saint Laurent, je to jedna z mých nejlepších vzpomínek. Film byl vybrán tak, aby se promítal v deset večer. Když jsem byl malý, vždycky jsem se s mámou díval na festival v Cannes. Na snímky, které se promítaly v deset večer nebo o půlnoci. To byly filmy, které mě zajímaly: kontroverzní jako třeba Crash Davida Cronenberga. Být tam s Gasparem a Béatrice bylo pro mě důležité. Začal jsem přemýšlet o spolupráci s filmaři, které jsem obdivoval, když jsem byl mladší. Začali jsme s Pedrem (Almodóvarem), byl pro mě jako můj kmotr. Šlo to skvěle a my jsme si řekli: Dobře – pojďme pokračovat v plnění tohoto snu.
Foto: Iglesias Mas/El Deseo/ Saint Laurent Productions
Mohl byste pohovořit trochu více o impulsu ke spolupráci s konkrétními režiséry?
Od začátku šlo o to, pomoci filmařům natočit jejich filmy. Pro lidi od filmu je v dnešní době stále těžší sehnat peníze na to, co chtějí natočit, aniž by udusili produkci tak, že by museli změnit svou vizi. Moje role (v Saint Laurent Productions) je vybrat si filmaře. Naše spolupráce vypadá následovně. Sdílejí se mnou myšlenku, co chtějí dělat, a scénáře. Mluvíme o obsazení. Stavíme to takhle. Velmi si vážím toho, co dělají. Cítím, že nemám právo říkat jim: „Mýlíš se.“ Režiséři, se kterými spolupracujeme, jsou mistři ve svém oboru. Pro nás v Saint Laurent nám filmová spolupráce dává nové způsoby komunikace značky. Film se natočí a je navždy spojen se jménem Saint Laurent. Když se objeví na billboardu, proběhne to rychle, za měsíc na to všichni zapomenou, ale o dvacet let později je pod filmem stále podepsán Saint Laurent.
Zmínil jste, že jste byl dlouholetým Almodóvarovým fanouškem. Jaké to bylo setkat se s ním poprvé?
Potkali jsme se v Sunset Marquis v Los Angeles. Byl jsem velmi vystresovaný. Každý si myslí, že Španělé, podobně jako Italové – já jsem Ital – budou velmi vřelí. Ale nejsou (smích). Jeho filmy jsou hysterické a barevné a on byl opakem toho, ale zároveň byl tím, koho byste očekávali. Nevím, jak to říct, ale pokud máte rádi jeho filmy, milujete Pedra Almodóvara.
Udržujete vztahy s režiséry, jejichž filmy produkujete – píšete jim SMS nebo jim voláte a ptáte se, jak to jde?
Záleží na vztahu, jaký mezi sebou máme. S Pedrem nebo Jimem nám to takhle funguje.
Rád bych se vás zeptal na kostýmy filmu Almodóvar. Jak probíhal tvůrčí proces?
Zajímavě. Jsme zvyklí na černobílé westerny. Pedro ale našel barevné fotografie filmu Poslední vlak z Gun Hill. Tímhle snímkem se inspiroval a barvy byly ve skutečnosti velmi výrazné. Byla tam jedna scéna s Pedrem Pascalem, kde chtěl Almódovar jasně zelené sako. Říkal jsem si: „Je to trochu zvláštní, ale dobře: Je to Almodóvar.“ Byl velmi konkrétní v každém vizuálním detailu. Chtěl, aby to působilo jako skutečný western bez moderních prvků a s oblečením, které byste našli na bleším trhu. Podobalo se to tomu, s čím jsem přišel, když jsem začínal v Saint Laurent. Takže jsme prošli můj první návrhářský archív. To jsme udělali i s ostatními filmaři: Procházeli jsme archívy. V Saint Laurent jsem již osm let. Všechny kolekce, které jsem vytvořil, představují spoustu oblečení. Dají se použít k vytvoření šatníků. Ale většina kostýmů byla zakázková a specifická pro konkrétní film a postavu.
Foto: Saint Laurent Productions
V roce 2023 jste jel s Almodóvarem do Cannes a letos tam máte tři filmy: Emilii Perez od Audiarda, The Shrouds od Cronenberga a Parthenope od Paola Sorrentina. Jsou to tři velmi odlišné filmy a tři velmi odlišní režiséři. Všichni mají za sebou dlouhou kariéru. Je důležité pracovat filmaři, kteří jsou pevně usazení v oboru?
Od začátku bylo důležité myslet na dlouhodobou produkční práci a buďme upřímní: Jde o rozpočet. Jednodušší je tedy pracovat s lidmi, kteří vědí, jak natočit film a mají vizi. Tohle miluji a respektuji. Ale rád bych v budoucnu rozšířil spektrum i na mladé režiséry.
Žijeme v zajímavé době. Amazon nebo Apple jsou jedni z našich největších producentů. Když se podíváme na Met Gala, vidíme, jak vliv popkultury může s respektem pomoci financovat práci důležité kulturní instituce, jako je Costume Institute.
Přesně tak. Tvůrci filmu byli ze začátku trochu nervózní, ale pak pochopili. Nejde o to dát jednu z našich tašek do úvodní sekvence filmu nebo během ní mluvit o značce. Nechci jméno Saint Laurent použít tímto způsobem. Nebudu produkovat film o módě ani používat film jako příležitost k tomu, aby značka zazářila.
Všiml jsem si, že se ve filmech vaší produkce nezmiňují žádné produkty nebo kolekce...
Přesně tak. Ve filmu není ani jedno tričko Saint Laurent.
Vím, že jste fanoušek Davida Cronenberga. Z toho, co jsem slyšel o filmu The Shrouds, to vypadá, že nebudeme ochuzeni o jeho typickou strašidelnost. Mám pravdu?
Je to tak. Jeho rukopis je tam zřejmý. Jeho filmy mají vždy tu podivnou technologii – setkávání se s lidským tělem. Líbí se mi, že je to vždy stejná posedlost, ale zpracovaná jinak. Nikdy nevidíte to samé, ale můžete vidět, že se vrací ke stejnému tématu.
Foto: Saint Laurent Productions
A co vás přivedlo k Sorrentinovi a Audiardovi?
Jacques je jedním z nejlepších nezávislých francouzských filmařů – miloval jsem film Prorok s Taharem Rahimem a Tlukot mého srdce se zastavil s Romainem Durisem. Jeho filmová tvorba je vždy velmi moderní a osobitá. Emilia Perez je film ve svém přístupu velmi nový a velmi odlišný od toho, co dělal v minulosti. Zároveň je tam patrný jeho rukopis. Nikdy nezabředá do klišé. Totéž platí pro Paola Sorrentina. Pro mě to bylo jako pracovat s novým Fellinim. Líbí se mi poezie scénáře – něco, co se zdálo lehké a snadné, ale jen na povrchu. Mezi řádky objevíte velkou hloubku. Je to velmi emotivní film, pravděpodobně jeho dosud nejemotivnější.
Je ještě někdo, s kým byste rád spolupracoval?
Rád bych spolupracoval s Martinem Scorsesem. Potkal jsem ho na afterparty před Oscary. Byl neuvěřitelně inspirativní. Pro mě je to mistr mistrů – rád bych s ním něco natočil. A samozřejmě Francis Ford Coppola.
Nakonec bych rád věděl: Jaké to je, vidět své jméno na titulcích filmu?
Seděl jsem v Cannes vedle Pedra. Když jsem uviděl své jméno, přepadly mě emoce. Grafika na filmu je super odvážná a super červená. Nejdřív jsem uviděl jeho jméno a pak své jméno. Pomyslel jsem si: „Sakra, wow!“ Když jste obyčejný kluk z Bruselu a spatříte své jméno přede všemi v Cannes, jde o velmi emotivní záležitost. Dokonce i slza ukápla.
Článek vyšel původně na www.vogue.com.