Johnny Depp se vrací jako král Ludvík XV.

O nový film Jeanne du Barry – Králova milenka, který se natáčel ve francouzštině, se postarala scenáristka a režisérka Maïwenn. Charismatická Francouzka má ve svém portfoliu desítky filmů, a to i jako herečka. Objevila se například ve filmu Pátý element s Brucem Willisem jako modrá operní diva Plavalaguna. I v novém historickém dramatu si s Johnnym Deppem zahrála hlavní roli – mladou dívku a kurtizánu, kterou si král postupně velmi oblíbí. 

„Nikdy jsem nechtěl hrát krále. V tomto případě tu ale byly některé polehčující okolnosti,“ říká Depp v rozhovoru s Vogue o roli francouzského panovníka, který v zemi vládl od září 1715 až do své smrti v roce 1774. „Když začnete zkoumat, kdo král skutečně je, tak si všimnete toho zmatku a vidíte, že nemá odpověď na všechno,“ uvedl herec. „Jsou to prostě normální lidé, kteří byli vychováni a formování tak, aby dokázali ztratit určité emoce, když je to potřeba.“

A právě v tom se Johnny Depp s postavou Ludvíka XV. dokáže ztotožnit. „Jedna z věcí, které na pozici Ludvíka XV. v té době rozumím, je právě myšlenka, že jste tak normální, jak to jen jde,“ uvádí herec. „Kvůli médiím a nějakému obrazu, který byl o člověku vypěstován, a taky proto, že historie člověka je tu ještě předtím, než přijde, existuje spoustu nejasností o tom, kdo ten člověk vlastně je,“ zamýšlí se a dodává: „Když za vámi lidé přijdou a požádají vás o autogram, nebo se chtějí vyfotit a vidí to vaše malé děti, rychle pochopí, že to není normální. Takže ze svého života začnete vyškrtávat určité věci, které už prostě nemůžete dělat. A to je součást oběti, kterou musíte podstoupit. Takže myslím, že myšlenka anonymity pro mě už dávno zemřela (smích). Byla to výzva a myslím, že Ludvík XV. měl stejný problém.“

Od Deppova vítězství u soudu byla premiéra v Cannes prvním vřelým přijetím ze strany filmového průmyslu a sedm minut trvající potlesk herce dojal skoro k slzám. Že se jedná o francouzský film. je pro něj bonus, ve Francii totiž tráví velkou část svého života. Váží si tu především lidí, kteří jsou podle něj přímí a upřímní. „Jsou to lidé, kteří skutečně milují svou kulturu a respektují ji. Francie mi toho dala hodně – dokonce i pár dětí.“