Filmy

Ahoj, Vary! Jaký byl 58. ročník filmového festivalu, který hýbe Českem

Divácky úspěšné Vlny Jiřího Mádla nebo Až na věky od Lilji Ingolfsdottir ovládly filmové Vary. Co dalšího by vám z nejsledovanějšího středoevropského filmového festivalu nemělo ujít, se dozvíte z našeho reportu z 58. Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.
Foto: Film Servis KVIFF
Herec Clive Owen a prezident festivalu Jiří Bartoška, Cena prezidenta MFF Karlovy Vary
Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech má mnoho tváří a podob a každý si ho může užít po svém – filmově, večírkově nebo kombinací obojího. Ani letos nechyběly filmy ve světové premiéře v soutěžních sekcích i v kategorii zvláštního uvedení nebo ty, které si už premiéru odbyly na jiných filmových festivalech, kde organizátory KVIFF zaujaly natolik, že je představili i českému publiku. Nechyběly ani večírky – ať už to byl Přípitek pro dobrou věc v Moët Champagne Lounge pod taktovkou Jakuba Voráčka a jeho nadace, exkluzivní Unicredit party, která každoročně budí zvědavost bulvárních médií, nebo Red Campari Party, kde jste mohli potkat celebrity v outfitech s dotekem červené, a to od umělkyně Ester Geislerové po herečku Zeu. A když je řeč o celebritách a módě, ani letos se Vary neobešly bez červeného koberce. Jak v rámci zahájení, tak při zakončení festivalu bylo na co se dívat. Hlavní roli jednoznačně hrály především modely z českých dílen: Leeda, Tomáš Němec, Martin Kohout nebo Boris Král se stali neoficiálními vítězi módních Varů. 

Filmy, o kterých se mluví

Přestože průměrný počet diváků v kinech oproti předcovidovým rokům obecně klesl, na KVIFF je to o poznání lepší a narvané kinosály dávají naději, že to s chutí po společném filmovém zážitku přes nejrůznější škarohlídské prognózy nebude tak špatné. Středobodem karlovarského festivalu je Velký sál hotelu Thermal, kam se vejde přes 1100 sedících a odehrává se tu velká část premiérových projekcí s delegacemi. Právě velikost a velkolepost místa, které společný zážitek ještě více umocňují, přestavuje často téma i pro samotné filmařstvo – dojetí a emoce jsou ve Varech na denním pořádku. Do čtvrtečního podvečera (tedy dva dny před koncem festivalu) uskutečnil KVIFF 330 projekcí a prodal 114700 vstupenek. Nejde o rekord, ale o velmi slušný výsledek. Největší zájem a vyprodané projekce letos hlásila domácí tvorba, především film Vlny Jiřího Mádla, který během slavnostního zakončení navíc vyhrál cenu diváků, soutěžní debut Adama Martince Mord (získal také zvláštní uznání poroty) a dokument Janžurka, který o své mamince natočila dokumentaristka Theodora Remundová. 
Velké nadšení, cenu za ženský herecký výkon i zvláštní cenu poroty si odnesl norský snímek Až na věky režisérky Lilji Ingolfsdottir v kategorii hlavní soutěže. Intimní vztahové drama, které s mrazivou přesností a introspekcí detailně prochází rozpad jednoho zdánlivě idylického manželství, zaujal publikum i porotu a už brzy se objeví díky Aerofilms i v české distribuci. Nenechte si ho ujít, ale buďte připraveni na nelehkou cestu, na které budete konfrontováni s vlastními vztahovými vzorci. Na druhou stranu Až na věky názorně ukazuje, jak potřebná a smysluplná je terapie. Z filmů, o kterých se mluví a ještě se mluvit bude, si zapište také Ještě nejsem, kým chci být od Kláry Tasovské – dokument o fotografce Libuši Jarcovjákové vstoupí do kin na podzim. Už v červenci můžete zajít na MaXXXine nebo Zatracenou krvavou lásku. Velkým festivalovým hitem je irský Kneecap často přirovnávaný k novodobému Trainspottingu. Film o důležitosti jazyka a práva na sebeurčení jede v rytmu drum’n’bassu, irského rapu a ketaminu a nedá vám oddychnout. Budete se smát, ale také přemýšlet a rozhodně dostanete chuť vydat se na prázdniny do Irska a poznat o trochu víc tenhle veskrze sympatický národ. 

Hvězdy, kde je nečekáte

Cenu prezidenta festivalu Jiřího Bartošky letos převzali Viggo Mortensen, který ve Varech zároveň představil svůj nový film Až na konec světa, Clive Owen a Daniel Brühl. Ten dokonce prohlásil, že jde o nejkrásnější cenu vůbec, a vyfotil si plný Velký sál pro maminku. Z českých hvězd si tuto prestižní sošku odnesl herec Ivan Trojan, který na festival ze své tvorby vybral a uvedl film Karamazovi. Vary jsou ovšem také tavicí kotlík budoucnosti nejen české kinematografie. V rámci Industry programu a dalších akcí pro profesionály se zde potkává producentstvo s filmařstvem, představují se filmy ve vývoji, hledají se cesty pro nejrůznější spolupráce. Film totiž není jen uměleckým dílem, ale především dílem kolektivní práce, která potřebuje nejen čas a dobrý tým, ale také finance a patřičnou pomoc a mentoring. Jedním z takových programů, které dávají šanci nováčkům, je i program Future Frames, který pomáhá evropským režisérům zahájit kariéru ve filmovém průmyslu. Letos ve Varech tento program vyhlásil vítěze svého desátého ročníku. Stal se jím dánský režisér William Sehested Høeg a získal stipendium do Los Angeles. Mezi finalisty programu byla mimo jiné také česká režisérka Marie-Magdalena Kochová. Ta v Karlových Varech letos představila svůj dokumentární debut Ta druhá. Její coming-of-age film se soustředí na hlavní hrdinku Johanku z veřejností opomíjené skupiny lidí, kteří žijí se sourozencem s postižením. Dokument detailně a citlivě mapuje, co vlastně znamená v dnešním světě péče a jak nás může starost o druhého ovlivnit ve všech oblastech života.

Když ožije stříbrné plátno 

Na karlovarském festivalu si svoji rutinu najde každý. Patří k ní budík nařízený na sedmou ráno, abyste si mohli zarezervovat lístky na projekce na další den. Patří k ní neustálé výkyvy počasí a chytré sestavení garderóby (nikdy si nezapomeňte vzít aspoň jedno teplejší sako a punčochy). Patří k ní pohodlné boty, protože ze sálu do sálu a skrze město toho hodně naběháte. Patří k ní hodně vody, méně spánku, ale také odpočinek u bazénu (lázeňské město v tomto ohledu rozhodně má co nabídnout, například sauny a bazény na terase hotelu Thermal). Patří k ní exkluzivní gastro zážitky namíchané s nočními haluškami od stánku i vietnamským phočkem, které vás zachrání po večírku i při počátečním nachlazení. Patří sem fronty na záchod (ty v prvním patře Thermalu jsou ovšem vždy skvěle uklizené a nikdy nechybí papír), ale také fronty na baru, kde se místní, přespolní i všichni ostatní mísí s náhodnými celebritami. Patří sem večerní róby i ortopedické sandály (právě takové měla například americká castingová režisérka Francine Maisler, kterou jsme pro vás vyzpovídali). Karlovy Vary umějí být snobská selanka, ale také meeting-point filmových fanoušků i kohokoli, kdo se rád nechá překvapit festivalovou tvorbou. Vychutnáte si tu rozhovory z front před sály nebo u stolů velkého „F“ baru, kde si můžete s někým, koho jste v životě neviděli a nejspíš už neuvidíte, sdělovat zážitky z projekcí a porovnávat dojmy z filmů. Vary jsou místem, které rozšiřuje obzory – ať už jde o dokument o palestinské herečce Bye Bye Tiberias, nebo o české fotografce. Patří sem také formální experimenty (doporučujeme nevynechat sekci Imagina) i blockbustery. Patří sem puchýře z high-heels i neumyté vlasy v kšiltovce čtvrtý den. Je to místo, kde se každý aspoň na chvíli může dotknout luxusu a nahlédnout do světa celebrit. Místo, kde ožívají stories ze sociálních sítí a hlavně hvězdy stříbrného plátna. A kvůli němu se tu zase sejdeme i přes spánkový deficit a nějaký ten puchýř. Tak ahoj za rok!