Muž, který naučil módu tančit a změnil svět. Richard Avedon a jeho příběh je právě teď na Netflixu

Jeho jméno je synonymem pro krásné módní fotky i velmi působivé portréty plné emocí. Oscarem ověnčený režisér Ron Howard, který má za sebou úspěšné sondy do životů velikánů jako Pavarotti nebo The Beatles, se nyní rozhodl zmapovat fascinující dráhu muže, jenž definoval estetiku druhé poloviny dvacátého století. Téměř dvouhodinový dokument Avedon, který od 11. listopadu 2026 najdete na Netflixu, nabízí ale mnohem víc než jen nostalgickou přehlídku ikonických obálek Vogue, fotek slavných osobností a velký kus módní historie. Připomíná nám, že Richard Avedon naši kulturu pasivně nezaznamenával, ale že ji aktivně, sebevědomě a často velmi okázale utvářel.

Zatímco většina portrétní fotografie té doby sázela na strnulou dokonalost a bezpečné pózy v ateliéru, Richard Avedon hledal něco úplně jiného: pohyb, syrovou emoci a ten prchavý moment, kdy ze slavné tváře spadne maska a ukáže se skutečná osobnost.

Jeho příběh zní jako dokonalý americký sen, i když on sám později právě americký sen svými fotkami často ironizoval. Narodil se v New Yorku roku 1923 a svůj první fotoaparát dostal už v deseti letech. Prvním modelem se mu tehdy nestal nikdo menší než soused jeho prarodičů, totiž legendární hudební skladatel Sergej Rachmaninov. Za druhé světové války sloužil u námořnictva, kde fotil portréty na identifikační průkazy, což ho paradoxně naučilo vnímat lidskou tvář jako mapu plnou skrytých příběhů.

Zlom v jeho kariéře přišel krátce po válce, kdy spolupracoval s Alexejem Brodovitchem, geniálním art directorem časopisu Harper’s Bazaar. Avedon vyvedl modelky ze zaprášených studií rovnou do ulic Paříže. Nechal je skákat, smát se, klopýtat, zkrátka žít. Zničil představu o modelce coby nedotknutelné soše ověšené módou a přinesl do fashion editoriálů energii a emoce. Když pak v roce 1966 zakotvil ve Vogue po boku ikonické šéfredaktorky Diany Vreeland, jeho status génia byl už zcela nezpochybnitelný.

Redukovat ale Avedona jen na luxusní šaty slavných návrhářů a úsměvy krásných modelek by znamenalo nepochopit ho. Dokument Rona Howarda se věnuje jeho neuvěřitelné schopnosti balancovat mezi světem až absurdního luxusu a tvrdou realitou ulice. Byl to právě Avedon, kdo obrovské honoráře z kampaní pro Versace, Dior, Calvin Klein, Harry Winston nebo Revlon využíval k financování svých velmi osobních, riskantních a často dost temných projektů.

Jeho objektiv se neupíral jen na hollywoodské hvězdy, supermodelky a prezidenty. Zaměřil se na aktivisty za občanská práva, odpůrce války ve Vietnamu, lidi bojující s duševními chorobami nebo na dělníky z amerického západu. „V mnoha ohledech popíral představu, že musí existovat propast mezi uměním a komercí, mezi vysokou a nízkou kulturou, krásou a brutalitou. Ta schopnost žít v této dualitě pro mě byla naprosto unikátní a inspirující,“ vysvětlil v oficiálních materiálech k filmu Ron Howard. Avedon nepotřeboval lidem lichotit, chtěl je odhalit až na samotnou dřeň.

Tvůrci dokumentu dostali díky Nadaci Richarda Avedona klíče ke svatému grálu. Snímek tak nestojí jen na notoricky známých fotkách Dovimy v šatech od Diora se slony, Twiggy ještě s dlouhými vlasy, s Nastassjou Kinski pózující nahé s hadem, Suzy Parker na pařížském náměstí Svornosti nebo Lauren Hutton s odhaleným ňadrem na Bahamách. Snímek divákům nabízí statisíce neviděných kontaktních otisků, intimní záběry ze zákulisí ikonických focení a nové rozhovory s jeho múzami i nejbližšími spolupracovníky.

Pro Howarda se projekt nakonec stal mnohem osobnějším, než původně plánoval. „K projektu jsem přistupoval ze zvědavosti vůči lidem, kteří dokážou tvořit mistrovská díla znovu a znovu, po celý svůj život,“ svěřil se režisér. „Během natáčení jsem ale zjistil, že fotografie nebyla jen jeho médiem. Stala se jeho filozofií, ovlivnila jeho pohled na svět i samotné bytí. Zasáhlo mě to způsobem, který jsem nečekal, a začal jsem si uvědomovat, jak moc formovaly mé filmy v průběhu let mě samotného.“

Dokument Avedon není jen pro milovníky módy. Je to oslava kreativity a muže, který pochopil, že i za tou nejikoničtější fotografií se skrývá jen polovina příběhu.