Pedro Pascal a jeho nejlepší role. Jak se ze seriálového herce vedlejších postav stal klíčový muž Hollywoodu

Není žádným tajemstvím, že Hollywood a spolu s ním celá popkultura jsou posedlé kultem mládí a okamžitého úspěchu. O to zajímavější je bližší pohled na kariéru Pedra Pascala. Z herce, který se po dvě dekády pohyboval na okraji diváckého zájmu, se stal absolutní středobod současné popkultury s 12 miliony fanoušků na Instagramu, symbol změny toho, jak dnes vnímáme maskulinitu a charakterní herectví v kombinaci s hvězdným statusem.

Pascalova cesta na vrchol nebyla raketová, spíše připomíná nekompromisní trénink vytrvalosti. Jeho filmografie se datuje až do roku 1990 a najdete v ní i velmi dlouhé pauzy proložené epizodními rolemi v seriálech. V menších i větších úlohách se mihnul snad všemi myslitelnými pilíři televizní produkce, od seriálů Zákon a pořádek, Buffy, přemožitelka upírů a Kriminálka Las Vegas přes dramatické série Mentalista či Dobrá manželka až po Graceland. Televize ho používala jako spolehlivého hostujícího spoluhráče; Hollywood ještě nevěděl, co s ním. I proto dnes jeho kariéra působí mnohem stabilněji než u řady „rychlokvašek". Pedro Pascal se nejdřív naučil vydržet mimo centrum pozornosti.

Dobře to ilustrují jeho filmové začátky. Za zvláštní zmínku zaslouží jeho desetivteřinová scéna ve filmu Správci osudu (The Adjustment Bureau, 2011), kde se poprvé potkal před kamerou s Mattem Damonem. O několik let později už Pascal stál vedle Damona ve Velké čínské zdi (Čchang čcheng, 2016) jako Pero Tovar. Výpravný snímek sice kritika přijala dost rozporuplně, ale zároveň šlo o natolik velkou produkci, aby bylo jasné, že z herce epizodních rolí se stává rozpoznatelná figura. Ne každá raná volba byla umělecký triumf, ale byla to důležitá změna vnímání rodáka z Chile.

Skutečný průlom nastal v roce 2014, kdy se ve čtvrté řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones, 2014) objevil Oberyn Martell. Sice znovu šlo o epizodní roli, ale i na malém prostoru dokázal zvrátit svou kariéru. Oberyn v jeho podání je všechno jen ne přehlédnutelný. Pascal postavě dokázal vtisknout takovou míru charismatu, arogance a teatrální smyslnosti, že si zcela podmanil tehdejší pozornost diváků i kritiky. Jeho kariéra seriálového herce se díky této roli konečně začala naplno rozvíjet.

O rok později přišel Netflix a seriálový hit Narcos (2015-2017) a s ním Javier Peña, role, která jeho průlom potvrdila. Pokud byl Oberyn supernovou, Peña se stal důkazem, že Pascal unese dlouhodobější projekt a temnější příběh. Jeho agent DEA je neméně charismatický jako prince Oberyn, ovšem zcela jiným způsobem. Způsob, jakým dokázal sehrát fyzickou i psychickou vyčerpanost muže pronásledujícího Pabla Escobara, ukázal hloubku jeho dramatického talentu. 

Následně vstoupil do světa Star Wars coby ústřední postava seriálu Mandalorian (2019-2023), který mohl být pastí jeho konečně se slibně rozvíjející kariéry. Pedro Pascal stál před nejtěžší hereckou zkouškou. Jak ukázat emoce, aniž by divák viděl jeho tvář? Dokázal vytvořit ikonickou postavu Din Djarina pouze za pomoci svého hlasu a na zvláštním paradoxu. Čím méně ukazuje svou tvář, tím více emotivní umí být. Mandalorian z něj udělal součást popkulturní mašinérie a zároveň potvrdil status herce, který obstojí i v rámci největší franšízy filmového průmyslu.

V souvislosti s rolí osamělého nájemného lovce, který si na veřejnosti nesundává helmu, stojí za zmínku Hovory (Calls) na Apple TV+. Čistě zvukový projekt představil Pascala coby mistra audia. V epizodě Pedro Across the Street mu stačí hlas, intonace a nervozita přenášená přes telefonní linku, aby bylo jasné, že jeho síla neleží jen v atraktivní vizáži a pohybovém talentu, ale i v tom, jak umí rozehrát paniku a intimitu pouhým hlasem. 

A pak samozřejmě přišlo The Last of Us (2023-2025), absolutní vrchol jeho seriálové tvorby. Joel Miller je z dosavadní Pascalovy televizní práce nejkomplexnější role. Muž potlačující smutek a brutalitu pramenící ze ztráty působí drsněji, než jaký ve skutečnosti je, a právě proto je nebezpečný i dojemný zároveň. Pascal zde výborně pracuje s uzavřeností; Joel není napsaný jako sympatický hrdina, nýbrž jako člověk, jehož lidskost se vrací po malých, bolestivých krůčcích. Tohle je výkon zbavený jakéhokoliv patosu, syrový, odměřený, a právě proto tak silný. Jen se přiznejte, kdo si nepobrečel u scény, kde Joel zemře? 

Paralelně s úspěšnou televizní kariérou si Pedro Pascal buduje i velmi eklektický filmový rejstřík. V akčním žánru na sebe upozornil ve stylizované komiksovce Kingsman: Zlatý kruh (Kingsman: The Golden Circle, 2017), kde coby agent Whiskey umně balancuje na tenké hraně pocty a parodie klasických amerických archetypů.

V Equalizeru 2 zase dostal mnohem temnější prostor jako Dave York, kde mohl pracovat s falešným klidem a zradou. A Trojí hranice (Triple Frontier, 2019) je zajímavá právě tím, že pilot Francisco „Catfish“ Morales vnesl do drsného maskulinního příběhu trochu jiný element než Ben Affleck nebo Oscar Issac. Tyto filmy nejsou vrcholem jeho filmografie, ale velmi přesně ukazují, jak se Pascal naučil pohybovat v mainstreamu bez toho, aby se v něm ztratil a nechal se převálcovat hereckými kolegy. 

Zcela novou fazetu svého talentu odhalil v komedii Nesnesitelná tíha obrovského talentu (The Unbearable Weight of Massive Talent, 2022). Role excentrického miliardáře Javiho Gutierreze, zarytého fanouška Nicolase Cage, ukázala jeho komediální talent, který bývá často podceňovaný. Tato role funguje právě proto, že ji nehraje jako vtip, ale jako směs dětské fascinace, trapnosti, oddanosti a velmi přesně dávkované melancholie. A ačkoliv se snímek nedočkal extra masivního ohlasu, je na něm přinejmenším vidět, jak práce Pascala s Cagem bavila.

Odvahu vystoupit z komfortní zóny akčních hrdinů potvrdil ve spolupráci s mistrem španělské kinematografie Pedrem Almodóvarem v krátkometrážním queer westernu Zvláštní způsob života (Extraña forma de vida, 2023). Jde o vizuálně uhrančivý a emocionální příběh o nevyřčené touze, která jasně dokazuje jeho inklinaci k evropskému autorskému filmu.

Definitivní vstup do VIP klubu hollywoodských elit mu zaručil Gladiátor II. (2024) režiséra Ridleyho Scotta, kde hraje generála Acacia a vnáší do velkolepého historického spektáklu něco, co se v podobných filmech ztrácí jako první: morální nejednoznačnost. 

Ve stejném roce se objevuje v dalších čtyřech filmech. Jeho filmografie bezprostředně po Gladiátorovi ovšem neslouží jako potvrzení statusu nedotknutelné hvězdy, ale spíše jako vědomý úkrok stranou k projektům s výrazným autorským rukopisem a menším rozpočtem.

Potřebu rovnováhy demonstruje mj. intimní, snímek pro Apple TV+ The Uninvited (2024). V režijním debutu Nadii Conners zasazeném do večírku v Hollywood Hills hraje Pascal Luciena, filmovou hvězdu, která do pečlivě naaranžovaného společenského prostoru vnáší neklid, staré pocity i připomínku toho, jak křehká bývá v Hollywoodu hierarchie moci, touhy a relevance. 

Na The Uninvited pak velmi logicky navazují dva snímky. Ve Freaky Tales (2024), stylizované, povídkové akční komedii odehrávající se v roce 1987, hraje Clinta, muže z kriminálního podsvětí a znovu ukazuje, že mu svědčí postavy, v nichž se tvrdost neustále pere se silnými emocemi únavy, ztráty a pozdní snahy něco napravit. A pak jsou tu Panenky na útěku (Drive-Away Dolls, 2024), film Ethana Coena, v němž se Pedro Pascal objeví jen krátce, ale přesně na tak dlouho, abyste si ho všimli. U jiného herce by takové odbočky mohly působit jako rozmělňování osobní značky. U Pascala spíš jako známka herecké sebejistoty.

Své 50. narozeniny oslavil herec trojicí filmů a třemi promo turné po celém světě včetně filmového festivalu v Cannes, kde představil po boku Emmy Stone a Joaquina Phoenixe westernové drama Eddington (2025). Ten vypadá jako další logický krok. Střet šerifa malého města a starosty v roce 2020 se opírá o silné emoce, nervozitu a jasný politický podtext doby globální pandemie a Pascal se tu znovu ukazuje v roli autority, jejíž morální štít ovšem není tak jednoznačný.  

V létě vstoupil do marvelovského univerza jako Reed Richards ve filmu Fantastická 4: První kroky (The Fantastic Four: First Steps, 2025), čímž na sebe převzal zodpovědnost za oživení jedné z nejstarších komiksových rodin. Souběžně s tím ovládla kina romantická komedie Dokonalá shoda (Materialists, 2025) režisérky Celine Song, kde Pascal proměnil v dokonalou partii na ženění, která nadbíhá exkluzivní dohazovačce v podání Dakoty Johnson. 

Ne všechny tyto projekty mají stejnou váhu, ale dohromady přesně ukazují, že Pascal si kariéru nestaví podle prestiže žánru nebo velikosti rozpočtu. Z diváckého pohledu to spíše ukazuje na touhu nebýt zaškatulkovaný do jednoho typu rolí. Opakovaně sice hraje muže, kteří na první pohled působí jako autorita, ochránce, profesionál nebo vítěz, ale uvnitř jsou rozpraskaní, opoždění, zranění nebo vnitřně vychýlení. Oberyn, Peña, Din Djarin, Joel, Acacius i Harry z Dokonalé shody jsou velmi odlišní, ale spojuje je jedna věc. Pascal v nich ukazuje moment, kdy se moc začne měnit v křehkost. A právě tehdy bývá nejlepší.

Rok 2026 tento obraz umocňuje. Star Wars: Mandalorian a Grogu dorazí do kin 22. května 2026 a potvrzuje, že Lucasfilm s Pascalem dál počítá jako s jedním z klíčových tváří značky. Behemoth! od Tonyho Gilroye zatím oficiální datum premiéry nemá, ale projekt je ve výrobě a z dostupných informací působí jako další posun směrem k autorsky vyhraněnému filmu. A pak je tu Avengers: Doomsday, který Marvel uvede 18. prosince 2026. 

Jinými slovy je Pascal dnes současně v Star Wars, Marvelu i výrazně méně rozpočtových filmech. A to už není náhodně povedená série dobrých castingů, ale sofistikovaná a promyšlená selekce. Schopnost oscilovat mezi blockbustery a nezávislou tvorbou z Pascala nedělá jen populární hvězdu (a aktivistu), ale skutečně výrazného herce a hlas své generace.