Vogue Daily

Modelka, básnířka, rebelka. Seznamte se s lednovou cover star Vogue CS Shalom Harlow

Je ztělesněním devadesátkové antimódy a zájmu o udržitelnost dávno předtím, než se z ní stalo buzzword. Není náhoda, že se kanadská modelka Shalom Harlow tak snadno proměnila v soudobou interpretaci české básnířky Vladimíry Čerepkové. Co mají společného rebelka české poezie a ikona světového modelingu? O synergiích obou femme fatale si můžete přečíst v textu Emmy Kausc v lednové Vogue CS. Shalom se transformovala před objektivem Camerona Postforooshe do Vladimíry a zároveň na její počest napsala pro naši edici báseň. Co o sobě ještě prozradila?
Foto: Cameron Postforoosh & Kaduri Elyashar
Shalom Harlow

V rozhovoru pro časopis Love jste řekla, že díky času stráveném se zvířaty vnímáte čas jinak. Celé to podle vás souvisí se srdcem a instinktem. Při jaké události ve vašem životě jste se takto cítila naposledy?

V mládí jsem se nadchla pro tanec a pohyb. Jenže tělo bývá v této kultuře jak hanobeno, tak oslavováno. Často bývá hmota našeho bytí vyzdvihována nad myslí. Fyzická forma je využívána jako objekt, k prodeji snů a tužeb. Krása těla se uctívá, ale naše těla jsou přitom často odosobněna. Používáme je jako stroje, zatímco  péče o sebe sama je často zanedbávána. Naše tělo je neuvěřitelný navigační systém. Vyjadřuje náš psychologický a emocionální vnitřní svět způsobem, který teprve začínáme chápat. V přítomnosti zvířat jsem vždy pociťovala útěchu ze způsobu, jakým vyjadřují instinkty a touhy jako čistý projev svého bytí. Funkce naší prefrontální kůry mozkové je pro evoluci člověka a společenskou spolupráci nesmírně důležitá. Přesto jsem se od zvířat znovu naučila čistotě bytí. V jejich přítomnosti vždy znovu navážu kontakt se svým dechem, zvukem a dalšími vjemy.

Jak se v průběhu let změnil váš vztah k vlastnímu tělu?

Vzhledem k tomu, že jsem modelka, používala jsem ho jako stroj,  stejně jako to dělá mnoho z nás. Na mé tělo bylo kladeno příliš mnoho očekávání a nároků, daleko za hranicí toho, co bylo možné snášet. Celé roky jsem každé tři dny trávila v letadle, cestovala z jedné destinace do druhé a skoro neodpočívala. Když jsem pak dostala boreliózu a zároveň se přestěhovala do domu plného plísní, vystavila jsem svůj organismus obrovskému tlaku. Zažila jsem totální zhroucení těla a uvědomila jsem si, že musím začít upřednostňovat vlastní potřeby před očekáváními ostatních. Tím, že jsem  začala reagovat na stavy, které s sebou přinášejí podobné typy chronických zdravotních problémů, jsem se zároveň naučila odevzdanosti, trpělivosti i sebelásce. Způsobem, o kterém jsem dříve neměla ani ponětí. Nemoc mě v životě nejvíc naučila. Naučila mě všemu, před čím jsem utíkala. Moje tělo mě donutilo konfrontovat se se sebou samou.

Přistupujete k filmování a modelingu jinak? Pokud ano, jak?

Příprava a trénink spojené s účinkováním ve filmu jsou mnohem důkladnější a rozsáhlejší než to, co vyžaduje modeling. Přesto jsou počáteční fáze podobné. Jako modelka musíte mít šestý smysl, psychicky vstřebat to, co se od vás očekává a co se ve vás promítá, ztělesnit tento aspekt sebe sama a pak ho umocnit.

Kdo z návrhářů v oboru podle vás vkládá do svých návrhů nejvíce zranitelnosti? 

Každý, kdo se kreativně vyjadřuje a sdílí svůj názor veřejně, je zranitelný. Nemohu říct, že by byl někdo z návrhářů toho dokonalým příkladem, protože je jich mnoho. Cokoli, co rozšiřuje hranice konformity, je třeba oslavovat.

Co se týče tvůrčí spolupráce, s kým se vám nejlépe spolupracovalo?

Proces tvůrčí spolupráce mě vyloženě baví, každého umělce, se kterým spolupracuji a který do procesu vkládá celé své já, si vážím. Líbila se mi preciznost a vize pana Penna, nadšení a poezie v pohybu Avedona, překračování hranic a nestandardní perspektiva Inez a Vinoodha, náladová smyslnost a intimita Sorrentiho, malířská kvalita, kterou vyvolává Nick Knight, experimentování a svoboda, kterou podněcuje Craig McDean, schopnost zachytit duši, kterou oplývá Peter Lindeberg, divoce romantické představy Paoly Reversiho, exaktnost a atmosféru, kterou vytváří Javier Vallenhorant, a samozřejmě dokonalý vkus, pronikavý vhled a nekonečný talent Meisela.

Co vás přitahuje na japonských designérech?  Souvisí to s tím, že jejich často dekonstruktivní návrhy mají tendenci odhalovat to, co je podstatné? 

Mám ráda estetickou hru a triviálnější aspekty módy. Přála bych si, abychom si více uvědomovali spotřebu a množství zdrojů, které jako průmysl lehkovážně promrháváme. Možná, že jedním z aspektů, které japonský design nabízí, je estetika, která je nadčasová, i když je na výstřednějším konci spektra.

Jaké předměty ve vaší domácnosti vás drží v rovnováze?

Moje stěna na jógu, o kterou se opírám, když stojím vzhůru nohama. Moje iontové šňůry pro vyrovnání meridiánů. Můj induktor klidového bodu, který uvádí mé kraniosakrální fluidní tělo do rytmu.

Kdy se cítíte nejvíce sama sebou?

Když ctím svůj vrozený smysl pro poznání.

Ve vašich příspěvcích na Instagramu se objevují úvahy o zimním slunovratu, duchovních zvířatech a konceptu božské ženskosti. Co podnítilo váš zájem o astrologii?

Moje matka byla hluboce duchovní bytost, pocházela z tradičního rodu kvakerů i protestantských duchovních. Měla v sobě zakořeněné hluboké spojení s vesmírem a neviditelnými říšemi. Já jsem díky tomu vyrůstala v obklopení imaginární reality, která měla stejnou váhu jako ta konkrétní. Můj zájem o astrologii se tak formoval přirozenou cestou. Ona se narodila ve znamení Ryb, zatímco já jsem Střelec. Obě znamení jsou známá svým příklonem k filozofii a všemu mystickému.