Brutální Praha, díl třetí: Z Nové scény na Strahov, vidět město z ptačí perspektivy

Nejen v notoricky známých budovách, ale i uprostřed rušných komunikací nebo naopak stranou hlavního dění se v Praze dají najít perly brutalismu: architektonického stylu, který hledá krásu v surovosti a snaží se zachycovat atmosféru místa takovou, jaká je v přítomném momentu. V prvním díle brutalistního průvodce českou metropolí jsme společně prošli centrem, ve druhém zase okolím Pankráce a Budějovické. Tentokrát se vypravíme na druhou stranu řeky: Začneme u OD Kotva na náměstí Republiky, jehož interiéry se aktuálně kompletně rekonstruují, což znamená, že je po dlouhých letech načas zbaven vizuálního smogu. Budovu z první poloviny 70. let, která je od roku 2019 kulturní památkou, navrhli manželé Věra a Vladimír Machoninovi. Má jedinečný půdorys tvořený mnoha šestihrany, kolemjdoucí ale nyní mohou obdivovat především plášť stavby z atmofixu, materiálu, který byl původně navržen pro telegrafní sloupy na Sibiři.

Z náměstí Republiky se vydejte pěšky přes Příkopy, projděte přes Václavské i Jungmannovo náměstí, u Máje si zacloňte výhled, abyste nemuseli čelit děsivým motýlům na fasádě, a zastavte se u místa, které má pro Česko velkou symbolickou a historickou hodnotu. Nová scéna Národního divadla je postmoderní s nádechem brutalismu, a v době výstavby tak byla vnímána jako poněkud konroverzní. Dnes je ale nedílnou součástí Prahy. Architekt Karel Prager vytvořil vpravdě ikonické dílo, jemuž dominuje opláštění z těžkých skleněných tvarovek. Určitě zajděte i dovnitř a prohlédněte si skleněný objekt Pavla Hlavy a Jaroslava Štursy uprostřed točitého schodiště obloženého zeleným kubánským serpentinitem.

Od divadla vyražte po nábřeží směrem k Mánesu a za ním přes most na smíchovskou stranu řeky. Vaším cílem je dojít k Arbesovu náměstí, přesněji na rušnou křižovatku ulic Štefánikova a V Botanice. U ní stojí budova, v níž dlouho sídlila Komerční banka. Osmiboký jehlan, kterému se lidově přezdívá bunkr nebo betonový projektil, navrhl v brutalistním stylu rovněž Karel Prager už na přelomu 70. a 80. let, stavba ale byla dokončena až v roce 1992. K budově přiléhá obytný komplex s podobnými rysy, původně postavený pro zaměstnance banky. Obě budovy jsou pozůstatkem Pragerova velkolepého, avšak neuskutečněného plánu na přestavbu celé čtvrti.

V procházce pokračujte ke Švandově divadlu a na náměstí Kinských nasedněte na autobus, který vás vyveze nahoru k Velkému strahovskému stadionu. Omšelá betonová dominanta sama stojí za vidění, ještě víc si ale užijete zdejší výhled na Prahu a taky na budovu správy tunelů TSK, která mnohým připomíná vesmírný koráb. Modrými boletickými panely obložená budka doplněná betonovými můstky vypadá obzvlášť krásně za jasných, slunečných dní.

Když se od Strahova projdete na Malovanku, můžete si prohlédnout hotel Pyramida, který pochází z roku 1986 a byl postaven podle návrhu architektů Nedy a Miloslava Cajthamlových. Před ním počkejte na tramvaj, která vás zaveze do zastávky U Kaštanu. Jen pár kroků od ní stojí poliklinika Pod Marjánkou, která si rovněž zaslouží pozornost i v případě, že k ní nemíříte jako pacient. Postavena byla na přelomu 50. a 60. let podle návrhu Richarda F. Podzemného a její okolí zdobí řada zachovalých dobových skulptur. Všimněte si také zachovalé barevné mozaiky nad hlavním vchodem.

Vrcholem této honby za méně i více skrytými architektonickými skvosty Prahy je ulice Kusá. Tam najdete vůbec první terasové domy, které v Praze vznikly, a to už v 70. letech podle návrhu československého gurua terasáků, architekta Vlastimila Mulače. Mulač nějaký čas pobýval ve Švýcarsku, kde bylo stavění stupňovitých bytových domů v prudkých svazích standardem a vždy šlo ruku v ruce s terasami obrostlými truhlíkovými květinami, aby se tak do okolní krajiny alespoň vizuálně navracela výstavbou odejmutá zeleň. V Praze najdete i další jeho projekty, nejznámější stojí v Podolí, břevnovský komplex je ale v mnohém unikátní. Část teras už totiž květenou dávno nezáří, což sice může působit drsně, o to víc ale vyniknou původní fasády. Soubor osmi domů tak evokuje legendární sídliště Alexandra Road v londýnském Camdenu; navíc se mezi jednotlivými budovami dá volně procházet, a tak si je můžete prohlédnout ze všech možných úhlů.