Květiny mě naučily být přítomná, říká Daria Asadchaya z Roots Flowers

Myslím, že to bylo už dávno. Ještě dřív, než jsem si to vůbec uvědomila. Od dětství jsem dělala kytice pro maminku, kamarády i učitele. Profesionálně jsem se k nim ale dostala úplnou náhodou. Jednoho dne jsem šla po Příkopech a uviděla květinový butik, který mě naprosto okouzlil. Dnes už bohužel neexistuje. Vešla jsem dovnitř a zeptala se, jestli náhodou nehledají někoho do týmu. Práci jsem nehledala, prostě mě vedl vnitřní hlas. Byli překvapení, ale řekli mi, ať zkusím uvázat kytici podle svého vkusu a stylu. Udělala jsem to a od té chvíle mezi námi vznikl vztah, na který dodnes vzpomínám s velkou vděčností. Tak začala moje profesní cesta – z nuly jsem se ocitla v nejlepším květinovém butiku v Praze a každý den byl překrásný. Po nějaké době jsem ale cítila, že se chci posouvat dál, a začala jsem pracovat jako organizátorka ve svatební agentuře. Tam jsem se naučila systémovosti, zodpovědnosti a schopnosti předvídat situace. Přesto mě nejvíc fascinoval moment, kdy na místo přišli floristé a celý prostor se proměnil. Ta proměna mě vždy znovu utvrdila, že právě tohle je to, čemu chci věnovat svůj život.

Obojí. Květiny jsou vždycky o prožitku. Jak říká floristická celebrita Kristen Griffith VanderYacht, úkolem květin je pomáhat nám zůstat v přítomném okamžiku. Nejsou určené k tomu, aby moc dlouho vydržely. Ony rostou, kvetou, vzkvétají a pak zmizí. Rostliny nás učí zůstat tady a teď, zastavit se a být přítomní. Jinak dřív než mrknete, vše je pryč. V Roots Flowers jsem chtěla propojit svou organizační stránku, která miluje plán a preciznost, s tou tvůrčí, která hledá klid v tvorbě. Mým cílem bylo vytvořit značku s vlastním rukopisem, aby si člověk, který přijde pro květiny, odnesl nejen kytici, ale i emoce.

První měsíce byly zvláštní kombinací chaosu a nadšení. Věděla jsem, jak fyzicky náročná tahle práce je, ale tady jsem poprvé naplno cítila, že všechno záleží jen na mně. Zkušenosti z minulosti mi pomohly. Umím plánovat a řešit krize. Ale podnikání s květinami je velmi specifické v tom, že květiny se prostě nedají odložit na zítra. Dá se říct, že jsme pořád ještě na začátku, a jsem zvědavá, jak bych na tuhle otázku odpověděla třeba za pět let. Ale díky lidem kolem sebe, kteří mě podporují, věřím, že s časem v tom všem najdu víc klidu.

Obrovskou, je to jazyk, kterým značka komunikuje. Můžete mít dokonalý produkt, ale bez vizuální identity si vás lidé nevšimnou. Vždy vycházím z charakteru místa a lidí, pro které naše služba vzniká. Některé prostory potřebují silný akcent – výrazný, elegantní nebo překvapivý. Něco, co přitáhne pozornost. Ale jsou i místa, kde je naopak potřeba náladu či design zjemnit, dodat útulnost, odlehčit prostor. Někde je lepší zvolit květiny s jemnou vůní, jinde naopak podpořit prostor nejen vizuálně, ale i aromaticky. Je to rovnice s mnoha proměnnými, ale každá má své správné řešení.

Velmi různě. Někdy si naší práce všimne majitel nebo zaměstnanec nějakého podniku a sám nás osloví, abychom navázali spolupráci. A jindy, což je něco, na čem teď aktivně pracuji, nabízím naše služby sama, pokud vidím, že by jim naše práce mohla pomoci a že jim právě to chybí. Existují věci, které působí podprahově – světlo, vůně, vizuál. V jakémkoliv byznysu mají obrovský význam, ale ne každý si to uvědomuje dopředu a nepočítá s tím v rozpočtu. Stane se, že až časem podnikatel zjistí, že mu něco chybí, jen to nedokáže přesně pojmenovat. A právě v takových případech dokážu jeho vizi přetvořit do finální podoby, která má přímý dopad na jeho byznys. Takové projekty jsou pro mě vždycky velkou a osobní radostí.

Květiny jsou nejpřísnější kolegové – nečekají, nepřizpůsobují se, takže je to zkrátka velká část. Každý den musíte být přesní, aby všechno klaplo. Ale ta práce rukama je pro mě forma meditace. Po letech v produkci, kdy jsem řešila tabulky a telefonáty, jsem si uvědomila, jak moc mi chyběl fyzický kontakt s tím, co tvořím.

Empatie. Umění naslouchat – materiálu, klientovi, prostoru. Techniku se dá naučit, cit ne. Dobrý florista musí umět propojit ruce s vnímáním. A zároveň musí být týmový hráč, protože floristika je společná energie.

Sleduji trendy, v posledních letech je udává především Asie, a snažím se hledat rovnováhu mezi trendem a vlastním stylem, inspirovat se také naší architekturou, módou a přírodou. Co se týče konkurence, myslím, že není relevantní, pokud člověk dělá věci poctivě a s vlastní vizí. Každý, kdo tvoří autenticky, má své místo. Stejně jako si každá nevěsta najde své ideální šaty na den D, najde si i každý člověk svého floristu.

Je to rovnováha. Bez emocí se nedá tvořit, bez strategie se nedá růst. Věřím, že právě kombinace obou udělá značku silnou: emoce přitahují, data pomáhají obstát. Nesmím se ztratit v číslech, musím myslet dopředu a plánovat sezony. Ale duší to musí vždy zůstat o emocích a osobním přístupu.

Myslím, že takové věci nepřicházejí ze dne na den. Jak už jsem říkala, dá se říct, že jsme pořád ještě na začátku naší cesty, stále se rozvíjíme. Ale jsem si jistá, že toho máme ještě hodně před sebou. Přesto máte pravdu, už se objevily chvíle, kdy jsem si uvědomila, že to, co děláme, začíná mít přesah. První takový moment byl, když jsem poprvé viděla, že se k nám lidé vracejí ne proto, že potřebují květiny, ale protože chtějí právě naše květiny. Ten pocit, že značka začíná mít svůj rukopis a že ji lidé poznávají podle stylu, byl pro mě zásadní. Druhý okamžik nastal, když se začaly objevovat větší zakázky: firemní spolupráce, svatby, projekty s konkrétní vizí. Pamatuji si, jak jsem podepsala svou první smlouvu o mlčenlivosti. Ten večer jsem přijela domů s úsměvem, který ze mě nechtěl zmizet. A třetí moment prožívám právě teď. Takové rozhovory, jako je tento, jsou pro mě potvrzením, že cesta, kterou jsem si vybrala, má smysl. Že jsem na správném místě a dělám to, co mám dělat.