Vogue editorial: Červencová Vogue CS vám naordinuje chvíli klidu

Možná čtete tento text právě mezi dvěma schůzkami. Možná na vás v mailu čeká osmadvacet nepřečtených zpráv. Možná v tramvaji tímhle textem scrollujete – s dítětem na klíně, taškou a notebookem v jedné ruce, dětským batůžkem, tenisovou raketou, tumblerem a sundanými svršky v druhé, protože „mami, je děsné vedro, že padnu!“ – stejně jako já včera odpoledne. Zároveň jste hlavou ještě v tabulkách, které jste nestihli poslat. A možná se stejně jaké já ptáte: kdy přesně začíná ten očekávaný „off-time“?

Je to tehdy, když se za vámi zaklapnou dveře kanceláře, anebo až když večer před spaním zaklapnete notebook? Když se odpojíte od sítí? Až sklidíte ze stolu po večeři? Nebo až ve chvíli, kdy umlkne i ten vnitřní hlas, který vám připomíná, co všechno jste ještě nestihli? Nejen pracovně, ale také v rámci rodiny? Když se zbavíte i zvnitřnělého kritika, který zpochybňuje to, že byste místo vernisáže, která vás zajímá osobně, měli být spíš s dětmi, partnery, rodiči nebo přáteli? Nebo stačí jen chvíle, kdy přestanete jet na autopilota?

V tomto čísle hledáme odvahu být off. Upřímně, bez vnitřních pochyb, bez výčitek. V rozhovoru s Lucindou Chambers, bývalou módní ředitelkou britské Vogue, zazní věta, která ve mně hodně rezonuje a nad níž musím pořád přemítat: „Když jsem byla v práci, nemyslela jsem na děti. Když jsem byla doma, nemyslela jsem na práci. ... Nikdy jsem se klukům neomlouvala, že jsem byla zaměstnaná prací. Nikdy jsem neříkala: ‚Promiň, musím na focení, promiň, nejsem na tvém sportovním dni.‘ Rozhodla jsem se, že to nebudu dělat, protože to bylo moje rozhodnutí a nelituji ho. Je mi líto, že tam nejsem, a jim je to líto, ale nebudu se omlouvat, protože bych tím vysílala špatný signál.“

Být off znamená víc než jen utéct na víkend. Znamená to rozhodnout se být chvíli jen pro sebe – a nemuset se za to obhajovat. Znamená to říct „chci pryč“, „mizím“, „beru si čas“ – a nemuset se omlouvat.

Odpovědí může letní jízda autem bez cíle, ale klidně i pouhá odpolední siesta, kterou si jinak do rozvrhu dne zařazujete jen během dovolené. I prostřednictvím krátkého snu můžete překonat stovky kilometrů a přenést se do orientálního ráje jako z Pohádek tisíce a jedné noci. Jen najít odvahu si takové zdřímnutí dopřát.

Líbí se mi i reakce návrháře Aleše Hnátka, který se pracovně do režimu off hodil tak, že ignoruje sezonní kolekce a v tvorbě se nechává vést jen plynutím vlastního tempa. V čísle najdete i další projekty, co nespěchají. Například instalace Evy Pelechové a Élise Peroi, jíž se Vogue CS stala partnerem a která vás zve ke zklidnění, zpomalení a tichu – teprve v něm máme možnost uslyšet nový jazyk. Nabízíme i fiktivní domov umělkyně Rity Koszorús nabízející pocit jistoty. Anebo program sladkého domácího nicnedělání, aktuálního trendu posvěceného terapeuty – lenošení, které prokazatelně snižuje stres a zabraňuje vyhoření. Nicnedělání jako nová forma produktivity. Jak se vám tato teorie ověřená vědeckými studiemi zamlouvá?

Utečte, zpomalte, zhasněte, dýchejte. Vypněte. Jakkoli.

Danica Kovářová
Editor-in-Chief